Spotlight

Téma, které je a bylo skloňováno ve všech pádech a je notoricky známé, zpracoval Thomas McCarthy, včetně scénáře zcela bezchybně. Předložil nám skutečnosti, které nemohou nikoho normálně myslícího nechat v klidu a to takovou formou, že netlačil na pilu, nezaujatě, ale takhle to je, to jsou fakta, která jsou jasná a evidentní. Jak si to kdo zpracuje už ve své mysli a svědomí, je na každém jedinci, protože je nabíledni, že ne každý, kdo je v takové církvi, musí být nutně prevít. Ale co ho poutá tam zůstávat, tak to mně zůstává rozum stát. Tradice? Neochota něco měnit? Strach znát pravdu, která z bible jasně vyplývá o těchto a jiných nekalých praktikách? To je můj subjektivní pohled a otázky na tuhle problematiku. A to bylo jen zrnko pravdy, kterou měli možnost odhalit. Ještě kdyby se začalo pátrat ve zbrojním průmyslu, kdo je dotuje a o jejich propojení s politickou sférou a podobně, tak se dostáváme na úroveň mohutné mafie, která se snad nezastaví před ničím. Já byla velmi spokojená s hereckým obsazením, které působilo skutečně maximálně uvěřitelně, včetně NORMÁLNÍ redakce, kde to v jiných filmech vypadá jak v akčním sci-fíčku. To považuji za velké plus a redaktor, kterého hrál Mark Rufallo, byl jedinečný, kde bych mu dala sošku už jen za ty jeho zcela logické úvahy o této církvi a úsilí najít pravdu za každou cenu. Ve své podstatě hráli hlavní roli všichni, které se této kausy zúčastnili. (16.01.2016)

Hnus, velebnosti, taková odporná nejenom židozednářská, ale teď samozřejmě hlavně islamistická propaganda, která chce otřást základy hodnot křesťanské kultury, ať už je to cokoliv. Anebo spíš "Hell yeah". Doslova. Díky CSFD za uspořádání projekce, na kterou jsem se vypravil z města měst jménem Hradec Králové až do dejme tomu města jménem Pardubice. A rozhodně jsem nelitoval, spíš měpřekvapilo, jak se mohlo stát, že sál byl zhruba z poloviny prázdný. Ale to je vedlejší. Hlavní je, že Spotlight je v dnešní době unikát. Ošklivě řečeno procedurální film o velké cause investigativní žurnalistiky, který jde připodobnit nejlépe asi ke Všem Prezidentovým Mužům. Místo Hoffmana a Redforda nabízí opět jiného a opět skvělého Michaela Keatona a opět jiného a opět skvělého Marka Ruffala (a všechny, jejichž jména si můžete přečíst výše, protože i ti "bezejmenní" jsou bez výjimky vynikající), a bez přestřelek, honiček a podobných vděčných propriet, které se v konspiračních filmech leckdy objevují, buduje svůj příběh a žene výš a výš divákovu touhu začít klít a rouhat se a angažovat se a dušovat se, že už se nebude dívat stranou, ale pomůže s "tím" něco dělat, ať už je "to" cokoliv. Vynikající filmový zážitek, nastavující nejedno zrcadlo, a burcující, ačkoliv je důsledně odtažitý, nenápadný, vybavený jen v podstatě komorní hudbou Howarda Shorea, jíž dominuje klavír. K mé oblíbené Firmě má ale zdejší "piánko" hodně daleko - přesto výtečně funguje. Spotlight se zkrátka povedl po všech stránkách. 90% (09.04.2016)

Jakožto někdo, jenž do novinařiny tak trochu nahlédl, samozřejmě můžu pochybovat nad produktivitou investigativního týmu (respektive kdo v tuzemsku by mohl platit několikaměsíční hon za, sic vydatným a nesmírně atraktivním, materiálem?). Ušlechtilé drama se silným základem, kterak na nemocnou církev už nemůžeme brát pražádné ohledy. A dupnout na ně pěkně od základu. Žádná jedna senzace, ale kompletní seznam hříšníků, kteří neudrželi v kalhotách to, co měli. Tým žurnalistů z Boston Globe přinesl sérii článků o zneužívání dětí katolickými kněžími, vysloužil si za to prestižní Pulitzerovu cenu a dodal odvahu dalším, kteří se podělili o své nepříjemné zážitky. Tvůrci na to jdou s rozumem, neženou se za senzacemi, neexhibují, nutí novináře do mravenčí práce, do nekončící dřiny (a ukazuje prostředník všem těm rozumbradům, kteří mají novináře za hyeny, přičemž jsou těmi prvními, kteří hltají všechny ty tragické události, kterým bleskově roste čtenost), čímž se oddělují od povrchních webových pisálků. Nenabízí žádné atraktivní linie (výhružky ze strany mocné církevní instituce). Možná je to pro někoho nevstřícný přístup, mě osobně bavil. Překvapí třeba to, že církev nic moc nezametá pod koberec, ale místy to našemu týmu až nelogicky usnadňuje (jeden z kněží se mezi dveřmi bez potíží rozvykládá o svých choutkách). Šikovně se pracuje i s katolickými kořeny čtyřčlenného týmu, který se s důvěrou k církvi vyrovnává po svém. Abychom si rýpli i do samotného systému tištěných médií, připomene se i fakt, že redakce o případu věděla už dřív, než do něj začal bušit nový editor. Mark Ruffalo, Michael Keaton, Rachel McAdams, Stanley Tucci, Liev Schreiber. Ti všichni jsou přesní, oscarové nominace (ač zůstane jen u nich) mým oblíbencům (McAdams a Ruffalo) moc přeju. Jen Thomas McCarthy si mohl/měl víc pohrát s emocemi. (29.01.2016)

Čím víc se kecá, tím míň mě to zajímá. Tohle u mě roky platilo, a pak přišel Spotlight. Silný a jistý film se silnými a jistými herci. Do konce života už asi neuslyším tolik keců, kolik jich bylo během dvou hodin tady, v životě už si ale ani nesundám klobouk při vstupu do kostela, protože každý sedmnáctý zaměstnanec by si to mohl vyložit jakože se příkladně svlékám už u dveří. Jasně že když budu fandit Spartě, nemusím být nutně člen vypatlanců Ultras, ale měl bych mít zájem o to, aby se jejich tribuna zbourala a všechna ta hovada se rozházela po zoo mezi medvědy. Změnit klub a fandit jinému týmu bohužel ničemu nepomůže, jsem rád, že to tihle novináři pochopili a zanořili čumáky do největšího hnoje na světě. Zlatá politika, fakt že jo. Tam si taky všichni hrajou na svatý a pak lžou, že o ničem nevěděli a za nic nemůžou. Jenže oni dělají svinstvo pro prachy, za to oproti katolickým pedofilům přijdou do nebe. Pro někoho je totiž i peklo moc velký ráj. (02.04.2017)

Uznávam, Thomas McCarthy je vyborný režisér, určite lepší ako herec. Z jeho predošlej tvorby sa mi páčili najmä The Station Agent a Nepozvaný hosť. V prvom prípade zahviezdil malý veľký muž Peter Dinklage a v druhom zasa R. Jenkins. Ani Sledovačka nie je výnimkou. Páčila sa mi a to aj napriek tomu, že tu nie je žiadny dramatický vývoj ani nijak výrazná emotívna stránka. Jediný pocit, ktorý tu prevládal bol pocit nasranosti a strašnej nespravodlivosti, žiaľ v tomto svete je to tak normálne ako že zajtra vyjde slnko. Ale nominácia na oscara za najlepší film? To sa mi už zdá trochu prehnané. Viem však asi prečo. Námet je totiž veľmi silný, vie chytiť za srdce a to páni akademici majú veľmi radi (hlavne keď sa to zakladá na skutočných udalostiach). Celý čas tu vlastne sledujeme iba napínavé pátranie po pravde, ktorú si vo výsledku a v plnej paráde snáď nevedel predstaviť nikto, veď kto by si už len pomyslel, že zneužívanie detí cirkevnými perverzákmi je tak brebujnené, že rakovinový nádor vo štvrtom štádiu je proti tomu len neškodné prechladnutie? Vo filme bola vypovedaná jedna pekná myšlienka, a síce, že takýto cirkevníci nevezmú svojim obetiam len dôstojnosť a detstvo, ale že im zoberú všetko, celý život, vrátane viery a možnej cesty k Bohu. Ľudia čo majú chrániť a pomáhať takto vlastne len zabíjajú v ľuďoch všetko to, čo by mohlo súvisieť s vierou v Boha alebo normálnym životom (pekným príkladom bola aj babička mladej reportérky). Ešte späť k oscarom. Jasný víťaz ako herec vo vedľajšej úlohe by sa mal stať Mark Ruffalo, tu mi ukázal, čo za hereckého chameleóna to vlastne je. Potlačil v sebe všetko charakteristické čo už poznáme z predchádzajúcich jeho postáv, a prišiel s niečím absolútne novým, úplne novým charakterom a postavou, do najmenších detailov precízne zvládnutou, počnúc od štýlu chôdze, mimiky, neverbálnych gest, intonácie reči.... No skrátka, klobúk dole, muselo to dať neskutočnú prácu. Už len kvôli nemu sa oplatí snímok vidieť. 75/100 (25.01.2016)