Spotlight

Hnus, velebnosti, taková odporná nejenom židozednářská, ale teď samozřejmě hlavně islamistická propaganda, která chce otřást základy hodnot křesťanské kultury, ať už je to cokoliv. Anebo spíš "Hell yeah". Doslova. Díky CSFD za uspořádání projekce, na kterou jsem se vypravil z města měst jménem Hradec Králové až do dejme tomu města jménem Pardubice. A rozhodně jsem nelitoval, spíš měpřekvapilo, jak se mohlo stát, že sál byl zhruba z poloviny prázdný. Ale to je vedlejší. Hlavní je, že Spotlight je v dnešní době unikát. Ošklivě řečeno procedurální film o velké cause investigativní žurnalistiky, který jde připodobnit nejlépe asi ke Všem Prezidentovým Mužům. Místo Hoffmana a Redforda nabízí opět jiného a opět skvělého Michaela Keatona a opět jiného a opět skvělého Marka Ruffala (a všechny, jejichž jména si můžete přečíst výše, protože i ti "bezejmenní" jsou bez výjimky vynikající), a bez přestřelek, honiček a podobných vděčných propriet, které se v konspiračních filmech leckdy objevují, buduje svůj příběh a žene výš a výš divákovu touhu začít klít a rouhat se a angažovat se a dušovat se, že už se nebude dívat stranou, ale pomůže s "tím" něco dělat, ať už je "to" cokoliv. Vynikající filmový zážitek, nastavující nejedno zrcadlo, a burcující, ačkoliv je důsledně odtažitý, nenápadný, vybavený jen v podstatě komorní hudbou Howarda Shorea, jíž dominuje klavír. K mé oblíbené Firmě má ale zdejší "piánko" hodně daleko - přesto výtečně funguje. Spotlight se zkrátka povedl po všech stránkách. 90% (09.04.2016)

Moc jsem nedoufal, že by mohl Spootlight být můj šálek kávy. Mýlil jsem se, protože téma je hodně zajímavé a diváka nenechá chladným. Práce novinářů a jejich zapálenost do případu je neuvěřitelná a skvěle to doplňují herecké výkony. Můj názor na církev je odjakživa NEGATIVNÍ a tohle je jen další příběh, který si zapamatuji. Až mi někdo bude zase vyprávět o bohu, jak církev je užitečná a jsou tam jen hodní lidé. Věřím, že i v této době by se našlo takové špíny na tu pakáž, že by se věřící ještě divili. Ke Spootlight bych dodal už jen poslední věc a to je hudba. Hudba složil Howard Shore a i díky tomu vše funguje do posledního detailu. Vadí mi trochu utahaný děj, ale to je tím, že nejsem zvyklý na takový typ filmu .. 8/10 = 88% (22.01.2016)

Ou-em-dží, tolik jmen v jedný větě nepadlo snad ani ve druhý řadě True Detective, ty bláho. Nebudu lhát, že jsem se občas pekelně neztrácel, nakonec to ale všecko stejně bylo sympaticky srozumitelný. Film roku za mě nicméně rozhodně ne, a to z jednoho zásadního důvodu: vůbec to totiž netoužím vidět podruhý. Generický drama odvyprávěný s jistotou zkušenýho profesionála až na herecký výkony (Ruffalo!) kupodivu skoro ničím nepřekvapilo. A jak ve filmu není překvápko, nadšením do stropu neskáču. Já vim, po těch letech už to nejni tak snadný, že jo, ale stejně... (31.03.2016)

Procedurální minimalistické novinářské drama par excellence, které je o novinařině a novinářích stejnou měrou jako o samotném tématu oné reportáže. Jde svým způsobem o filmovou reportáž, jak se dělá poctivá investigativní reportáž, spíše než o novinářský thriller, jaký byste si představili na základě toho, o čem ta reportáž pojednává a co odhaluje. Až na výjimky potvrzující pravidlo žádný prostor pro zázemí či osobní problémy; pouze několikaměsíční získávání zdroje za zdrojem, potvrzování věrohodnosti zdrojů, dokumentů, statistik, vyjádření, trávení nekonečných hodin v archívech a postupné doplňování skládačky kousek po kousku, dokud nevznikne ucelený znepokojivý obrázek. Komu to "jakoby zpovzdálí sledované a na samou kost osekané" pojetí sedne, ten si bude rochnit blahem. Nabízelo se pojmout to a vystavět čistě na oné kauze, více se zaměřit na emoce či samotné kněží, církev i oběti a mohla se ctít žánrová pravidla novinářského thrilleru, ale od toho jsou tu jiní. A právě ona zdánlivá nezaujatost a civilnost tomu nebývale dodává na působivosti a ve výsledku i hrůznosti, jak to umí jen strohá fakta a jak by to více "emočně na první signální angažovaný" snímek nikdy nedokázal. (06.01.2016)

Když se váš kudlankovsky mongoloidní mazlíček vrátí z nedělního ministrování s aftami, pocákaný jogurtem a trochu blbě se mu sedí, je to samozřejmě vůle Fousatého strejce, který té římskokatolické pakáži vnuknul moderní formu přijímání pod obojí, tedy v případě nezletilých chlapců oběma vhodnými otvory. Znamená to, že se s velebníčkem zase usilovně modlili k novému trendy světci, Svatému Pederastovi, foukali si do šalmají a nechávali se nemytým Duchem svatým důkladně prostupovat jak zepředu, tak zezadu. Znamená to také ale, že jste nesvéprávný pomatený pičus, protože nutíte své děti chodit do kostela a učíte je bludy, a měly vám být ihned po narození odebrány a vráceny až v osmnácti, kdy už mají alespoň jakous takous šanci psychicky dospět v mentálně stabilního jedince, aniž by jim nějaký slaboduchý narušený kokot od malička vymýval mozek a posílal je kouřit černoprdelníky. Film je to poměrně nudný, málo explicitní a rozhodně měl té zkurvené sektě zlodějů, vrahů, manipulátorů, lhářů a pedofilů, která zde již skoro dva tisíce let tyje demagogickým parazitováním na stádu retardovaných ovcí, daleko důkladněji rozmazat hovno po xichtě, a ne jen suše předkládat unylá žurnalistická fakta. Nicméně na druhé straně je i nesmírně přínosný, takové by se měly točit minimálně dva ročně, aby i zbytek zmanipulovaných a psychicky nestabilních loutek, hledající mentální berličky v pohádkách, ve dvacátém prvním století konečně prozřel, vyházel tu verbež z oken jejich nakradeným zlatem zdobených svatostánků, celou tu duchovní mafii nadobro rozprášil a ukázal těm vatikánským zmrdům, že je opravdu nutno se cely bát. (16.01.2016)