The Blackcoat's Daughter

Netradičný, nápaditý horor s mindfuckovým vyznením. Navyše je veľmi šikovne natočený, Oz Perkins tu presne vie ako ísť na diváka (pritom je to jeho prvotina). Ale pozor, nie na každého, divák vyžívajúci sa hlavne v mainstreamových záležitostiach iba odfrkne a pošle tento snímok kade ľahšie. Ale ten, kto má rád nové, netradičné veci a filmové postupy si rozhodne príde na svoje. A výsledok sa veru dostavil. Aj napriek tomu, že ide o už pomerne otrepaný námet exorcizmu a posadnutosti, tak režisér z neho dokázal vydolovať niečo, čo ma ešte dokázalo v tomto smere prekvapiť a nadchnúť. Napr. jeho predstava diabla, ktorý je tu celý čas len tak akoby v pozadí, no na postavy má pritom obrovský vplyv. Zdá sa akoby tam nebol, no pritom je jasné, že sa svojej obete drží ako kliešť a mení ju totálne deštruktívnym spôsobom. A samozrejme v neposlednom rade ma nadchla atmosféra a jej pozvoľné budovanie smerom k finále. Všade prítomná opustenosť, ponurosť, fantastické prostredie osamelého dievčenského internátu a vynikajúca muzika, to všetko bola jedna veľká mňamka. Toto je skrátka horor pre ľudí, ktorí si zakladajú na atmosfére. Čo sa týka samotnej dejovej linky, bez spoilovania sa toho veľa napísať nedá, avšak smerom ku koncu to naberá tie správne mindfuckové grády, pričom samotný záver ponúka priestor na širokú diskusiu ohľadom finálnej pointy. Skrátka je to po mnohých stránkach vyšperkované. Jediné čo trochu vadí je občasná uťahanosť niektorých scén, ale to je len taká nepodstatná maličkosť. Žeby sa medzi režisérmi narodil nový hororový guru? Som zvedavý na ďalší jeho snímok. 85/100 (24.08.2016)

Finále se může jevit zběsilé, překotné, je výraznou změnou tempa, i když i zde dochází ke zpomalení. Rozhodně je ale možné říct, že vás rozuzlení filmu „February“ překvapí. Budete cítit, že to je film od hororového nadšence, ale nutně nemusíte být s celkovým vyzněním filmu spokojeni. Někteří diváci budou odcházet rozmrzelí a já je budu chápat. Tohle není skvělý mindfuck ve stylu „Šestého smyslu“ nebo „Ti druzí“. (30.08.2017)

Opět se mi potvrdilo, že když má filmař potřebu vyprávět nelineárně, s časovými skoky a jakoby fakt divnými scénami, které se sem tam ani nepokusí vysvětlit, a přitom používá zpomalenou kameru na zcela zbytečné záběry třeba chůze alejí, a dokonce občas nahodí jakoby divný střih, tak že většinou neumí vyprávět lineárně a kdyby tak učinil, vylezou všechny nelogičnosti a mouchy celého jeho skvělého projektu. Navíc tady si autor nebyl jistý, jestli chce vyprávět v psychologizující rovině, hororové, slasherové, protikatolické, stockholmského syndromu, případně jen chce vykrást Omen, Anděla smrti (Fallen) nebo Shining. A ten konec mi fakt při znalosti jiných a lepších (a dokonce lineárně vyprávěných bez divných střihů) hororů nepřijde nijak objevný a spíše zklame. (27.11.2019)

Skoda ze je to takje neprehladne a az hodinu trva nez sa nieco rozbehne. Potom to uz ide, len sa jaxi kopia nezodpovedane otazky- nejsem filmovy teoretik a nechce sa mi u filmu premyslat - staci mi casto klasicek vysvetlenie pre laika - nedouka. Cize staci mi ze sa tam veci hybu a su pekne vysvetlene . 50 % (10.02.2019)

Horor, ktorý nemá lekačky a ani nejako nenavodzuje pocit strachu. Skôr vyvoláva nepríjemný pocit znepokojenia. Zároveň horor, ktorý sa snaží prerozprávať klasickú zápletku neklasickým spôsobom. Najviac potešila Lucy Boynton, ktorá do tohto žánru zasa priniesla, od čias Naomi Watts (Kruh - 2002), mix pôvabu, hereckého talentu a schopnosti vzbudiť sympatie na prvú dobrú. Ako bonus tu slúži skvelá atmosférická hudba. (08.04.2023)