Domáca opatera

Pár momentů mi úplně neladilo, ale na české poměry velmi solidní studie několika venkovských osudů, kterým vládne ten o trpělivé zdravotní sestře Aleně Mihulové. Její radost, štěstí a osobní pohoda byly vždy až na druhém, třetím místě, o hluboce prožitém výkonu herečky s takovou přirozenou starosvětskou pokorou ovšem pochybovat nikdo nebude. Celovečerní debut Slávka Horáka, který napsal i scénář a zahrál si vedlejší roli, to zkouší se smutným tématem, ale co vadí, je to, že se nedokáže rozhodnout. Chvíli sledujeme úsměvné momenty, pak drama, které není dostatečně dramatické, hořkosladké ladění také tomu všemu úplně nevévodí. Vedle žánrové nevyhraněnosti mi chyběly i upřímné emoce, snaha ztotožnit se s trablemi hlavní hrdinky, zatímco nás tvůrci lehce obtěžují s ezoterickými intermezzi a Polívkovým přehrávajícím balíkem (asi mi vadí spíš proto, že ten jeho bodrý stréc mě už solidně vytáčí). Naopak vedle Mihulové potěší velmi solidní Tatiana Vilhelmová (dlouho se mi takhle nelíbila). Výsledek má v sobě temperament, má v sobě osobní vklad, má v sobě civilnost, má v sobě silný autorský vklad, ale kašle třeba na potenciálně zajímavé scény v rodině (vztahy s manželem nebo dcerou). Ve výsledku ale slušné!! (10.04.2016)

Velice příjemný a pravdivý český film se skvěle hrající Alenou Mihulovou, jemným humorem, kterého je těžké si vůbec všimnout a krásným prostředím, kde se celý odehrává. Další ryzí příklad toho, že synonymem ke slovu "hodný" se stále více přibližuje slovo "blbý". Zkrátka jedni mají srdce ze zlata a ti druzí díky tomu ve zlatě žijí. Moc chválím inteligentní scénář, který v podstatě hlásá jednu z nejdůležitějších pravd ve Vesmíru, že je třeba naprosto v každičké sféře našeho života a zkrátka úplně ve všem, co děláme a dělat budeme, hledat rovnováhu, protože ta je univerzálním klíčem ke všemu a bez ní je zhola nemožné prožívat krásný a spokojený život. Krásné ztělesnění pravdy o tom, že kdo si nenajde čas na odpočinek a rekreaci, ten si dříve nebo později bude muset najít čas na nemoc. Líbila se mi i esoterická vsuvka, která byla divákům opět servírována s neobyčejnou jemností, tudíž zřejmě neurazí ani odpůrce tohoto způsobu uvažování, který nám všem bude dříve nebo později zkvalitňovat naše životy. Lidstvo se tímto směrem bude muset vyvinout, neboť bude nuceno najít si protipól vůči hektickému životu s takřka nevyčerpatelnými možnostmi a zdroji "instantní" zábavy, který nám prudký vývoj techniky zajistil. I z tohoto pohledu lze nahlížet na tento snímek jako na lehce nadčasový. Pro mě osobně je velmi překvapivé, že se u nás něco takového urodilo. Slabší 4 kousky. (21.07.2019)

Jemný a milý film o umírání je jako film o těch pár krásných minutách v čekárně u zubaře. Je to lež! Člověk který chce žít, bude kolem sebe kopat, bude kolem něj dramatično jak na Tureckých hranicích. Slévák nám tu naservíroval miloučký film jak z Gumídkova, kde není dramatičmno, kde není humor, kde nešel do hloubky, jen něco nakousnul a pak zase odskočil dál a takhle nám tu dohopsal až k prázdné dřevené židli. Film bez jasného stylu, jen sekvence obrázků s dialogy o poselství jak z tajenky křížovky časopisu Žena a život. Takhle nám komise pro Oskary usne už při úvodním dějství. (10.01.2016)

Přepálené...slovo samotné se mi moc nelíbí, ale je výstižné. Pan režisér toho na sebe navalil skutečně mnoho a vyvázl jen díky skvělému castingu, kterému vévodí jedna osoba...ano, Alena Mihulová povznáší film na úroveň, kterou by jinak hledal velmi obtížně, v horším případě by jí vůbec neměl...nádherné, citlivý divák si krásně a povzbudivě popláče...to by možná mohlo stačit, film je nadprůměrně citlivý a skvěle sehraný, přesto to není úplně vono, ale do světa bych s tím šel, určitě si mohu dovolit srovnávat a proto rád porovnám, silnější průměr...závěr hodně dobrý... (08.02.2023)

Pri českých a slovenských filmoch som vždy trochu na ihlách, lebo nikdy neviem čo môžem reálne očakávať. A nie vždy platí, že film, ktorý dostane najviac pozitívnych hodnotení a ohlasov ma musí najviac chytiť pod krk. V prípade "Domácí Péče" môžem povedať, že to je film, ktorý ma rozhodne aspoň trošku chytil. Musím povedať, že má príjemné postavy, ktoré chcem spoznať, dve vynikajúce metafory, ktoré už len samé o sebe ma dostali a okrem toho je tu aj Tatiana Vilhelmová, ktorá je podľa mňa ako vždy vynikajúca. Okrem toho je tu aj pár dobrých humorných situácií, ktoré človek rozhodne nezabudne. Som rád, že som film videl, neviem či by som si ho pozrel ešte raz, ale myslím si, že jeho atmosféra, situácie a postavy sú dosť dobré na to, aby si to človek pozrel aspoň raz. A mne neostáva nič iné, len ho k pozretiu odporúčiť. Hodnotenie: B (08.07.2016)