Darounická poudačka

Netypická, ne příliš často vysílaná, takže v současnosti poněkud zapomenutá, pohádka o vánocích, poště a svědomí. Kuchařka, která by mi měla tendenci neustále rvát plískánky, a krom mě celému širokému okolí, by mě poněkud zneklidňovala (plískánky = bramboráky), a to přes to, že zmíněné jídlo mám ráda. Jaký člověk, taková přání a jak vidno, zparchantělý degenerát má zparchantělá přání. Oproti tomu kuchařka, která vědoma si svých profesních nedostatků, chtěla hrnec, co uvaří všechno, měla přání zdánlivě přízemní, leč ve svém důsledku praktické. Spletitost a nepřehlednost byrokratického aparátu je tu ztvárněna snad ještě lépe než ve dvanácti úkolech pro Asterixe. Zazní vtipy, které by asi feministkám způsobily cukání palců, koutků, koutů, obočí a možná by se cukaly celé, ale všichni ostatní se u hlášek typu: "Posadíme ho na kozlík?" "Ne, je to dárek, dejte ho mezi houpací koně, ať si zvyká na chomout", budou bavit. Konec je takový, jako celá pohádka, vtipný, otázkou je, zda ho lze považovat pro všechny za šťastný. (07.12.2017)

Darounická poudačka je docela dlouhá černobílá pohádka, která hned na úvod zaujme sympatickou písničkou. Celkově je hudba krajová, ovšem rozhodně vylepší pohádkový dojem. Pohádka je natočená ve studiu, což většinou nevadí. Zajímavé jsou ovšem malé domečky a krajinky jako ztvárnění celé vsi. Dospělý si nejspíš povšimne, že v nebi mají kádrové oddělení a také hláška "Lidi z vyšších kruhů si nesmíme rozházet, víme kdo je s kým příbuznej." V roce šedesát čtyři zajímavá narážka a takových je v pohádce víc právě s ohledem na práci nebe a jejich úředníků. Z tohoto pohledu je zajímavá i chvíle, kdy Ladislav Pešek mluví o svědomí přímo do kamery doslova jako by promlouval k národu. Ještě si vzpomínám, jak se ve filmu na pár vteřin objevil Strýček Jedlička, několik sekund přesto však dojem zanechal. Závěrem dodám, že pohádka má chvilkama hluchá místa, její svižnosti by prospěla o něco kratší délka. Je zbytečně natažená. (22.12.2020)

Od rozprávky to má ďaleko, ale to ma vôbec netrápilo. Film treba určite chápať ako satirickú kritiku byrokracii. (19.12.2020)

Neznámá stará černobílá pohádka, která je dneska už zapomenutá. Literární předlohu napsala Marie Kubátová, ale hodně se podobá Čapkově Pošťácké pohádce. Tady pošťáci na svátek sv. Martina chodí po vesnici a sbírají přání k Ježíškovi. Přitom vyhrávají dechovku a chlastají u toho chlastají jako maškary na masopusta. To pošťáci pracující v nebi pod Ježíškem jsou téměř stejného ražení. Také mají ze všeho nejradši chlast. Že by se tu inspiroval Strach se svojí pohádkou ANDĚL PÁNĚ? Každopádně na rozdíl od Anděla jsou tihle Ježíškovi pomocníci dost bizarní. Do této chvíle se pohádka dost vleče. Dalo by se to zkrátit. Lepší to začíná až ve druhé půlce, kdy dojde k doručení vyměněných dárků. Dost zaujme i vesnička postavená z malých baráčků a kouř z komínů udělaný cigaretovým kouřem. Je to sice bizarní, ale amatérsky líbezné. [50. hodnocení, 5. komentář, 71%] (21.12.2019)

"Co to melete ?? Tady je nebe, známosti stranou !!" ;) Absolutně nejen formálně skvostný solitér a zároveň nesmírně chytrá satira.. Zapomenutý skvost mezi českými pohádkami.. (21.12.2019)