Podoba ticha
The Look of Silence
The Look of Silence
Obsahy(1)
Vrazi a jejich oběti, milosrdná ztráta paměti a touha odpustit. Jako mnoho jiných někdejších evropských kolonií, byla i čtvrtá nejlidnatější země na světě – Indonésie – předmětem sporů, válek, politických a mocenských přetahovaných. Téměř čtvrtmiliardový národ byl ale patrně nejtěžší zkoušce vystaven v polovině šedesátých let, a vyvraždění milionu lidí neměla na svědomí žádná cizí vojska, ale domácí armáda za vydatné pomoci „uvědomělých" civilistů. Stačilo zvolit dostatečně silná propagandistická hesla a zrůdná mašinérie se rozjela naplno. Dodnes se děti na indonéských školách učí, že největším nepřítelem státu je komunista. Dodnes se učí, že komunisté byli krutými vrahy. Dokumentarista Joshua Oppenheimer se do Indonésie vrací pravidelně. Jeho dokument Způsob zabíjení způsobil ve světě šok otevřeností, s jakou příslušníci někdejších vraždících komand popisovali své konání v době po převratu. Ve druhém filmu dává Oppenheimer prostor rodině jedné z obětí a absolvuje s očním optikem Adim strastiplnou cestu za odpuštěním. Adi se nechce spokojit s tím, že kdosi kdesi pokoutně prohlásí, že se „stala chyba". Ví, že spravedlnosti se on ani jeho staří, chudí a nemocní rodiče nedočkají. Nejde mu ani o konfrontaci s vrahy, kteří žijí v mnohem lepších podmínkách než Adiho rodina. Ti, kteří ve jménu režimu vraždili, sice netrpí hmotnou nouzí, ale čas je k nim stejně spravedlivý jako k ostatním. Adi, vědom si skutečnosti, že čas se krátí, ale i faktu, že mysl starých lidí na jedné i druhé straně je zahalena rouškou milosrdného zapomnění, podniká cestu nejen proto, aby se mu dostalo omluvy, ale především proto, že on sám chce odpustit viníkům smrti svého bratra. Vzniklo tak nesmírně působivé drama o potřebě duchovního očištění, která je naprosto nezávislá na politice, zemi, světadílu i době. (Česká televize)
(viac)Videá (3)
Recenzie (32)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $101,001║Tržby Celosvetovo $268,280▐ Dokument Podoba ticha prináša ťažkú a rozsiahlu výpoveď ohľadne genocídy z Indonézie, páchanej v 60.rokoch. Výpovede vykonávateľov rozsudkov nad odsúdenými sprevádzajú tento dokument po celý čas, ich postoj sa ani po viacerých rokoch nezmenil a nevypadá to ani z jedným, že by ich to nejak trápilo, skôr to berú z takou ľahkosťou, pohodou, bez poľutovania nad tým ako likvidovali takzvaných komunistov z tejto krajiny. Na škodu je, že v dokumente neboli použité, aj nejaké dobové zábery aby to úmorné monotónne vyprávanie okorenili. /videl v kine: 40%/(filmový festival Cinematik Piešťany 2015) ()
3,5 Téma je to mimoriadne silná a tvorcom slúži ku cti, že sa odhodlali pustiť sa do tohto ťažkého a určite ušľachtilého boja osvety. Nielenže boli tie udalosti nesmierne tragické, ale navyše bolo priam desivé sledovať tých, ktorí sa tých masakrov zúčastnili a miesto nejakej ľútosti sa na tom ešte výborne zabávali. Lenže ja nehodnotím tému, ale kvalitu dokumentu a tam musím byť kritický. Dokument sa totiž snaží byť strašne šokujúci, silou mocou chce vyvolávať u divákov veľké emócie. Tie nekonečné sústrastné Adiho pohľady sú už ku koncu filmu poriadne otravné. A úplne nezmyselné sú dlhé zábery ma Adiho tvár ako sleduje video. ()
V rámci festivalu Jeden svět, jsem tenhle dokument sledoval téměř ze zatajeným dechem. Jak je možné, že je dnes ještě možné, nechat bez trestu takovou obludnost, jakou bezesporu bylo masové vyvražďování obyvatelstva v Indonésii. To bylo samozřejmě omlouváno likvidací komunistické infekce, která se zemí podle aktérů šířila. Naprostá bezcitnost a absence jakéhokoliv pocitu zodpovědnosti, jak aktérů těchto zrůdností, tak ani ze strany jejich rodin, dělají tenhle dokument šokující. Bohužel to vypadá, že tyhle zločiny zůstanou navždycky nepotrestané. ()
Skvělý přídavek k unikátnímu dokumentu Způsob zabíjení, který hlavně díky kratší stopáži působí mnohem kompaktněji a svěžeji. Naprosto výborná je technická stránka, která skvěle film doplňuje. Podoba ticha je stejně děsivou výpovědí, rozhodně snadněji stravitelnou než o pár let starší předchůdce, ale možná ta hutnost a masitost dělala ze Způsobu zabíjení mnohem větší unikát na dokumentárním poli. A první může být jen jeden. 75 % ()
Sice asi nenapíšu nic nového. Nicméně to, jak někteří lidé dokážou mluvit o takových hrůzách, které prováděli, zcela bez ostychu, otevřeně a ještě předvádí, jak to všechno dělali a to pod rouškou toho, že oni jen vykonávali co museli, protože bránili svoji vlast či co, je neuvěřitelné. Souhlasím s jedním komentářem, že takové dokumenty by se měly pouštět na školách, aby děti/mladiství věděli, že svět často není hezké místo a jsou lidé schopní čehokoliv, zvlášť když jsou zfanatizováni nějakou bláznivou ideologií. Co mě ještě dostalo, bylo jak Adi přesto, že se ho to celé týkalo dokázal zůstat nad věcí a do konce si s člověkem, který se na tom podílel, dokázal podat ruku. Přestože už jde o starého člověka, asi bych to nedokázal. Možná díky tomu, že Adi se narodil až dva roky po bratrově smrti rukou těchto lidí, byl schopen najít správnou míru zainteresovanosti, aby se nebál do toho trochu šít a zároveň být schopen snad i odpustit. Způsob zabíjení jsem neviděl, dávám však na pomyslný seznam. 70 % ()
Galéria (12)
Fotka © Final Cut For Real
Súvisiace novinky
Kdo vyhrál první filmové ceny za rok 2015?
Oscarová sezóna pomalu začíná a jako tradičně se o první důležitá ocenění postarali pánové z National Board of Review. Tohle recenzentské sdružení potvrdilo, že nový Šílený Max nezasáhne jen do… (viac)
Jeden svět přiváží oskarový film Citizenfour
Čekáte na příležitost vidět dokumentární film Citizenfour, který letos získal Oskara? Počátkem března budete mít jedinečnou příležitost díky festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden… (viac)
Reklama