Život podľa Václava Havla

Co takhle se na Havla podívat s větším odstupem? Byl to syn bohatého podnikatele, nikdy nepracoval. Chtěl jen kouřit cigarety, chlastat s kamarádama a dělat si svý divadlo. V podstatě proti levicovému režimu nebyl, kdyby ho nechal svobodně tvořit. Jinak byl idealista a politický diletant. Rodinu neměl, vyšší hodnoty neznal. Do funkce byl vybrán, protože pak zaručil kontinuitu, tzn. nepotrestání komunistů = zločinců. Proč ho někteří lidé pořád chtějí vidět jako rebela / zachránce národa / hrdinu? Nebyl to spíš chudák, co se dostal někam, kam sám nechtěl? Nebyl to spíš nikdy nedospělý adolescent, co vyhledával oporu v náručí mateřských postav - a proto ho tak adoruje i paní tvůrkyně? (13.01.2021)

Andrea Sedláčková Václava Havla obdivuje a z toho filmu je to hodně cítit (ostatně ona sama to jako komentátorka filmu přiznává). Přesto ho neukázala ve filmu jen jako ikonu revoluce a odporu proti režimu, ale i jako člověka z masa a kostí a přidala i další věci, které jsem ještě nevěděl (na rozdíl od kritiků, tohoto filmu, kteří si myslí, že vše již bylo mnohokrát řečeno). Ale být na Havlově místě někdo jiný, bez té jeho aury, tak by to samozřejmě tak zábavné nebylo. (03.01.2015)

Ušlechtile se tvářící bulvár. Uniká mi důvod, proč by tento střihový dokument s minimálním autorským vkladem (Sedláčková jen nekriticky reprodukuje to, co bylo napsáno a řečeno nespočetněkrát) a nulovou snahou nabídnout invenčnější mediální (re)prezentaci Václava Havla (jak se to povedlo Českému století) uveden do kin. Jediným přínosem jsou archivní videomateriály z disentu nebo německých inscenací Havlových zakázaných her, kterým režisérka bohužel nedovoluje, aby promlouvaly samy za sebe (případně s občasnou výpomocí předčítaných Havlových textů). Patetický komentář, který Havlovi opakovaně přisuzuje myšlenky Sedláčkové, prozrazuje naivitu (černobílý narativ s jasně rozpoznatelným dobrem a zlem), lehkou bulvárnost (upozorňování na milenky) a výrazně adorační charakter uplatněné "fanouškovské" perspektivy. Kvůli absentujícímu odstupu dokument urážlivě zplošťuje nejen Havlovu osobnost, ale také několik desetiletí československé historie. Jako televizní vycpávka pro sváteční den nebo jako ilustrační video pro hodiny dějepisu a literatury jde o přijatelný počin, ale byla by škoda pamatovat si Havla jenom jako sumu takto banalizovaných rolí. 50% (02.01.2015)

Jako povrchní, přehledový dokument snad, já ale čekal od režisérky vícevrstevnatý, komplexní profil osobnosti. Dostal jsem ovšem téměř nekritickou (snad až na ty milenky) a místy zjednodušenou, zkratkovitou ódu. Je pěkné si někoho vážit, vzdávat mu svým dílem čest, ale trocha (v tomto případě docela dost) objektivity a hlavně odstupu neuškodí. Ve výsledku pouze průměr. (02.02.2015)

Eklektický a adorační dokument. Podle mého názoru si V.H. více stopáže pro kritiku, jak nalézám v komentářích, nezaslouží. Eklekticismus od dokumentu vyžaduji (mohl by být v tomto případě multiperspektivnější, hlubší, méně bulvární, proto to nižší hodnocení) a adoraci sdílím (Havla stavím na piedestal k Masarykovi (popř. Benešovi), byť každý hrál s jinými kartami a soupeři, ale každý hrál od prvního kola, až k finálovému vítězství. A za to odhodlání, houževnatost a výdrž děkuji nejen jim explicitně, ale i těm, kteří aktivně přispěli k novému politickému uskupení.), tj. nemám problém s místní kritikou. (14.01.2015)