Mesto 44

Nekonzistentní mišmaš. Zejména vizuální stránka, byť řemeslně dobře zpracovaná, je v případě tohoto filmu velmi kontraproduktivní, neboť ty nejvýraznější speciální efekty jsou využívány značně necitlivě. Na jednu stranu se mi líbí, že se autoři snaží měnit určitou zažitou představu, jak by měl „hodnotný“ film o 2. světové válce vypadat. Ale kupříkladu zpomalovačky doplněné o pochybné cajdáky jsou natolik nevhodné a samoúčelné, že celý snímek perfektně pohřbívají (a ano, tolik kritizovaná scéna polibku mezi zatáčejícími kulkami je vysloveně trapná). K tomu přihoďme patetický, plytký příběh s nespočtem telenovelových zvratů, celé to roztáhněme na přestřelené dvě hodiny a hle – promarněná šance na hollywoodský trhák z Evropy je na světě. (25.09.2015)

Velké ambice, nakonec podivná pachuť v ústech. Trailer a nakonec i výsledek filmu vypadají velmi slušně, velmi hollywoodsky. Tvůrcům dravost nechybí, zaoceánské kousky mají solidně nakoukané. O tom žádná. Jenže.. ocitáme se mezi bandou mladých Poláků, kteří přežívají v okupované Varšavě. Všichni jsou hrdinní a odhodlaní, až z toho jde hlava kolem. V pekle svištících kulek heroicky umírají, ale divák to ještě bere. Ztotožnění se s někým je už výrazně horší. Vata okolo pak zcela nejhorší. Emočně mdlá, příběhově banální. Mladík si vybírá mezi kamarádkou – odvážnou brunetou a citlivější blondýnkou. Až moc se tu hraje na náhodu, v Polsku holt zřejmě mají města až překvapivě blízko u sebe a když už se do nich podíváme, stačí mrknout za roh, kde bude právě ta jedna vyvolená/ý (hledání v nemocnici, setkání za řekou). Práce s postavami je mizerná, nejvíc přes prsty by měl dostat dramaturg. Leccos si neuhlídal, leccos je díky tomu úsměvné. Postavy tu nosí hřeben a mýdlo po kapsách, dívky si ve čtyřicátých letech holí podpaží, obecně jejich role v první linii mi přišla podivná. Dialogy se topí v patosu, samoúčelné zpomalovačky snad ani nekomentuju (ta s polibkem asi šokuje nejvíc). Na druhou stranu uznávám, že je to solidně velkolepé a atraktivně natočené, mladý polský režisér má slušně nakročeno. Pokud nebude psát scénáře. (06.04.2015)

Poláci se chopili hodně drsného tématu, které je, podle mě, pro ně stejně tak zásadní, jako pro nás Lidice. A první půl hodina vypadala opravdu dost ultimátně. Postavy uvěřitelné, atmosféra absolutně válečná, akce na úrovni. Takřka nic tomuto filmu nechybělo. Pak ale přišla romantická pusa ve zpomalené bullet-time scéně jak vystřižené ze hryMaxe Payneho, která tento zpomalovací efekt vymyslela. K tomu muzika, která do takového příběhu vůbec nepatří a celá ta nadějná atmosféra se v tu chvíli ztratila do prázdna. Pak se rozjel další klasický postup a celé se to jevilo hodně solidně, jenže v tu pravou chvíli opět přispěchala zpomalená scéna a do ní pro změnu pustili dubstep. To už jsem nedal a měl problém to dokoukat. Druhá světová není akční film. Druhá světová je pojem, při kterém umíralo mnoho lidí a právě proto by se příběhy z ní měly točit s úctou k těm lidem, kteří v ní padli. Tady to asi někdo nepochopil. A musím říct, že mě to hrozně mrzí. Město 44 by za jiných okolností aspiroval na významný film z druhé světové války, který by si zasloužil dalekosáhlejší rozbory, než jen dvouhodinovku na plátně. (19.04.2016)

Z filmu cítiť, ako chcel byť veľkolepý, a keď si dali na premiéru priviesť aj najväčšie plátno na svete a pustili to rovno na Národnom štadióne, tak je jasné, že tí tvorcovia si aj mysleli, že niečo veľkolepé stvorili. Až tak to ale nevyšlo. Hlavný hrdina je večne vyhúkaný. Vyhúkaný, keď zobačí slávnu Žofiu v Evinom rúchu, tak radšej utečie, hoci pri Žofii sa aj z nebinárneho stáva nekompromisný hetero inseminátor, ktorému ani Boris Kollár by nestačil. Vyhúkaný je aj, keď sa strieľa, lebo však mu zabudli povedať, že je druhá svetová. Celkovo filmom voľne prechádza duch jeho vyhúkanosti a podozrenie na vysokú dávku sedatív je veľký. No a potom tá realita povstania. Na jednej strane streľba a zbytočne zmarené mladé životy, na strane druhej ich opíjanie sa a sny o romantickej budúcnosti, čo asi nejde veľmi dokopy, keď dobrovoľne ideš na miesta s pravdepodobnosťou úmrtia vyššou než pri napojení na pľúcnu ventiláciu počas covidu. Ak šlo o pokus ukázať lásku počas vojny, tak to bolo nedokonalé po oboch stránkach a celkovo to vyšlo ako dielo, ktorému niečo chýba. Akoby Pianista bez nosa. (22.08.2023)

Jako musím přiznat, že v tom peníze vidět byly...I to zpracování je tak trochu více epic...Češi v takových filmech jsou ještě hodně pozadu (čím to je), ale na druhou stranu vytvořili pro tento snímek působivé speciální efekty (UPP)...Ty zpomalovačky sice často působily jako pěst na oko, a dát k nim podkresovku dubstep, to chce opravdu silné kafe...A to ne, že by to tam nesedělo...Prostě, člověk na takovou podkresovku, v takových filmech, není zvyklý...Jsem rád, že používali klasický film, kapánek ty dialogy mohly být lépe slyšet (ale to mohlo být klidně ozvučením v kině)...Réžie zvládnuta velmi dobře na tak mladého člověka...Historii raději neřeším (ono to v dnešním pojetí kinematografie ani moc nejde), ale pro dnešní generaci určitě chytlavé a moderní pojetí jakbysmet...Patetičnost minimální, ale emoce z plátna číšily, to jako jo...Zobrazit tu zákeřnost každé války a změny obyčejných lidí zachránít si holý život, opravdu dnešní filmy umí...Záleží asi na vkusu každého, ale za mně se Miasto 44 Polákům povedlo, a nemusí se stydět tento snímek dát dál než na lokální filmové festivaly...Jen tak dál... (05.10.2014)