Mesto 44

Klobúk dole pred Poliakmi, ktorí dokazujú, že bez problémov zvládajú takéto vysokorozpočtové produkcie. Na rozdiel od minuloročného konkurenta v podobe Stalingradu, ktorým sa chceli bratia Rusi prepašovať do vyššej ligy a ktorý bol len zbytočne preplácaným a hlavne nudným vojnovým filmom je poľské City 44 počinom, ktorý sa môže pokojne postaviť medzi americké vojnové veľkofilmy (napríklad k Fury z rovnakého roku) a smelo im konkurovať. Je vidieť, že Poliaci mala vysoké ambície, zohnali si dostatok peňazí a natočili profesionálny, výpravný, vizuálne podmanivý vojnový film, ktorý síce nie je nijako originálny, ale zato dostatočne intenzívny a hlavne v druhej polovici sa vyvíja aj k čoraz menšej predvídateľnosti, kde zásadne mení hlavnú postavu celého deja. Navyše tomu nechýba odvaha byť dostatočne brutálny, pátos je držaný v znesiteľnej miere a má to aj niekoľko postupne dávkovaných nápadov, aby celé dvojhodinové dianie neomrzelo (napr. jedna prestrelka z budovy, kde už má divák pocit, že to bude ďalšia rutinná scéna je z ničoho nič natočená pohľadom prvej osoby a pôsobí to veľmi efektne). Akurát je do filmu úplne nezmyselne zaradených pár scén, ktoré by akoby vypadli z úplne iného filmu a na tých pár sekúnd dosť kazia zážitok, aj celkový dojem. Chápem, že City 44 sa chce zapáčiť mladému publiku a takýmto veľkofilmom sa Poliaci musela snažiť osloviť čo najväčšie možné publikum, aby sa im vrátili náklady, ale uniká mi zmysel tých náhle spomalených, videoklipových sekvencií. Pôsobí to ako päsť na oko a nepasuje to do filmu, divák tak v jednej chvíli sleduje prestrelku pri ktorej postavy umierajú, kričia, šíri sa zúfalstvo, atmosféra zintenzívňuje a zrazu sa z ničoho nič prirúti záber, v ktorom začne hrať moderná dubstepová/EDM hudba, trajektória vystrelených nábojov sa prapodivne točiť v elipse okolo postáv a celý dojem z vážneho vojnového filmu je preč. Našťastie je týchto scén minimum (konkrétne tri – jeden podivný bozk v tej najnevhodnejšej chvíli počas prestrelky, jeden sexuálna scéna a jeden útek medzi náhrobnými kameňmi), ale absolútne nekorešpondujú s vyznením predošlých alebo nasledujúcich scén. Našťastie ten zvyšok je poctivo odvedená prácička, z ktorej sa hlavne v druhej polovici stane krvavý, nekompromisný vojnový film. Na pomery našich slovanských krajín ojedinelý filmový počin, s ktorého profesionálnou úrovňou, spracovaním a vysokým rozpočtom sa Poliaci vyznamenali a pri ktorom Slováci môžu len blednúť závisťou. Nám sa niečo podobné nepodarí natočiť ani o 50 rokov. CELKOVO: 3,5* (7/10) (27.03.2015)

Víte jak se dá z celkem vychytané válečné podívané zralé na poctivé čtyři hvězdy udělat podivné whatafak za bídné tři? Zeptejte se pana režiséra Komasa. Místo střelby do masa nasadí matrixovské zpomalováky, které se do rozjebané, obležené Varšavy roku 44 hodí asi jako Miloš na Hrad. Tyhle kraviny si příště strčte třeba do...klipu tej Farnej Ewy. (31.03.2015)

Počin víceméně drsný. Ony umělecké záseky, mající snad expresivně vyjádřit impresi, nebo cože, jsou pro nepolského diváka když už ne utrpením, pak přinejmenším šokem. Rozháraná karpatská duše, historicky špikovaná všelijakými těmi děleními Polsek, prostě truchlí i miluje malinko jinak, než my. Podobné jurodivosti najdete i v dílech tamního velikána z nejvelikánštějších, severního Jiráska, Sienkiewicze. Více bych vyčetl jistou matnost postav, které se po Varšavě motají zdánlivě bezcílně, či nedostatečné osvětlení jejich motivace. Když pominu hlavního figuranta, samozřejmě, ten je zpočátku přiblble naivní panic - a potom zase trefenej. Látka by si zasloužila zpracovat skutečně podrobněji, třeba takový desetidílný seriál, to by sedlo. Pres a štych, peklo i beznaděj, do kterých byli povstalci uvedeni dílem svou nezkušeností, dílem Němci, částečně exilovou elitou a nejvíce pak nelidskými bolševickými čachry, by prostě měly být znázorněny rozmáchleji a v souvislostech. Samotné výjevy válečných hrůz nezbývá, než pochválit. Jsou dostatečně ekl. Trošku nám vybočuje scéna, v níž je sestra ve zbrani potrestána přímým zásahem z děla ráže panther. Sice pak ještě nějakou chvilku hovoří a až na nějaké ty oděrky a vyběhlá střívka vypadá celkem úhledně, ale zde bych opět hledal uměleckou licenci. Tedy nemyslím, že by Polky byly až tak ,,tvrdé" ženy, že ustojí s jen jemně odfouknutou ofinkou zásah tříštivým do pupíku. Samotnému se mi dokonce v dobách, kdy jsem ještě někoho zajímal, podařilo na nich nahmatat nejedno měkké místo. (01.11.2015)

Na to jak na Poláky nadáváme, my máme co říkat s našimi Babovřesky, za tenhle film se nemusí vůbec stydět. Město 44 je po dlouhé době jeden z nejreálnějších válečných filmů, vskutku autentické záběry, kolikrát i dosti drsné ( Scéna kde padají lidské vnitřnosti z jeptišek z nebe po výbuchu v kostele je Epic). Akce je tedy zdařilá, hezky natočená, místy i slušně atmosférická ( Scéna v kanále až hypnoticky hororová), takže Poláci se očividně chtěli na tomhle vyřádit do syta, pár scén ovlivněných Holywoodem se zde také našlo ( Různé zpomalovačky, či romantická scéna s ohebnými kulkami :D), Jo velmi efektní záležitost. 75% (19.04.2015)

Obdivujem Poliakov, ako sa vedia vyrovnať s národnými dejinami. Točia úžasné filmy predovšetkým o holokauste, nakoniec najväčšia časť z neho sa odohrala práve na ich území. Ale tento film im nevyšiel podľa predstáv. Poznáme z histórie priebeh Varšavského povstania a jeho neslávny koniec a tak mi tento film pripomínal skôr paródiu. Veď je toľko vynikajúcich filmov o Varšavskom povstaní z ktorých dejov musí každého mraziť na chrbte. Bitka o Varšavu, 2005; Varšavské povstanie, 2005; Vízia vojny: Bitka o Varšavu, 1969; Generál Nil, 2009; Kanály, 1957; Varšavské povstanie: Zabudnutí bojovníci 2. svetovej vojny. 2004 a mnoho ďalších historický úplne presných. (03.03.2015)