The Last of Us

8/10 | Herní TLOU je výkladní skříní herní platformy PS, potažmo obecně Sony a svým celkově navýsost filmovým pojetím (tak jako všechny počiny studia Naughty Dog) si o adaptaci, ať už na poli filmu nebo série, vysloveně říkalo už v čase svého uvedení dekádu zpátky (a také se o tom od té doby hojně spekulovalo). Takže otázkou nebylo zda (vůbec), ale kdy (konečně). Trvalo to jen mrzkých deset let a volba padla na nejen poslední dobou oblíbenou formu mini-série. | Vzhledem k faktu, že v současné době se produkčními kvalitami, respektive rozpočty pro jednotlivé epizody, mohou série s blockbustery směle rovnat a naopak má epizodický formát oproti tomu celovečernímu výhodu násobně většího časového prostoru pro rozvedení postav a vztahů mezi nimi a samozřejmě i děje jako takového, to byla správná volba. Další trefou do černého byl fakt, že někoho v Sony napadlo spojit své síly s HBO, nechat Naughty Dog na projektu vydatně spolupracovat a především jej svěřit do rukou na jedné straně Mazina, stojícího za dechberoucí peckou Chernobyl a na druhé straně duchovního otce celé značky Druckmanna. | Stran klíčového prvku a totiž castingu ústřední dvojice to na papíře vypadalo všelijak, přece jen Baker a Johnson jsou jen jedni, a pokud Pascal obecně působil jako (když už jsme u toho Chernobylu:-)) "not great, not terrible" varianta, pak Ramsey mnozí fanoušci předlohy považovali za vyložený omyl, případně rovnou za pohromu. V mém případě předem zafungovalo Mandalorianem poháněné fanouškovství, takže na Pascala jsem se hodně těšil a v rámci příprav na TLOU jsem loni záměrně zhlédl Catherine Called Birdy, abych Ramsey patřičně "prověřil", přičemž výsledkem mé tehdejší "studie" bylo poznání, že na to (adekvátně ztvárnit Ellie) bez problémů má, takže k TLOU jsem z tohoto pohledu přistupoval bez obav a po první epizodě mohu konstatovat, že naštěstí i v tomto ohledu se ukázalo, že výběrem Pascala a Ramsey šlo o více než šťastnou volbu tvůrců, protože má očekávání se potvrdila a oba hrají přímo skvěle. V první epizodě sice ještě neměli přespříliš společných scén, ale působí herecky dost sehraně a chemie mezi nimi rozhodně funguje, takže nezbývá, než se těšit, co předvedou v dalších dílech. | Casting je ovšem jedna věc a celkové pojetí (zejména předloze se podobající atmosféra) zase věc druhá. Naštěstí i v tomto případě není důvod si na cokoliv stěžovat, právě naopak. DNA hry se tvůrcům podařilo na obrazovku přenést téměř dokonale. Už úvodní titulková sekvence rozrůstajícího se podhoubí, připomínající slavnou "skládací mapu" z Game Of Thrones, podbarvená geniálním hudebním motivem od Santaolally (který spolupracoval na celém OST a nedodal pouze svou proslulou znělku, což je další velké plus), skvěle navodí patřičnou atmosféru a pozitivní dojem plynule pokračuje i během samotného děje. Audiovizuál za doprovodu tematických lokací, kostýmů a celkově výpravy nemá chybu, přičemž některé sekvence vypadají přesně tak, jak jsem si při hraní hry spousty let zpátky představoval, že by v potenciální filmové nebo sériové adaptaci měly ideálně vypadat. | Další silná stránka série spočívá v chytrém způsobu převedení hry na obrazovku, což zdaleka není pravidlo nejen v případě her, ale i jiných zdrojových formátů, které disponují svými specifiky (divadlo, knihy, komiksy, atd). Některé dialogy, respektive momenty, jsou ze hry převzaty jedna k jedné (předpokládám jako jisté pomrknutí tvůrců na fanoušky), jindy je pro hry znalé diváky doplněn tu větší, tu menší dějový dodatek, zasazující určité události do širšího kontextu (epizodický formát je ke smysluplnému rozšiřování původního příběhu jako stvořený) a někdy je pro změnu situace vyobrazená ve hře zde vykreslena úplně jinak (a ničemu to nevadí, protože vyznění scény odpovídá předloze). Tomu se říká umění zdařilé adaptace a nikoliv otrocké kopírování scény po scéně, nebo naopak vydání se směrem naprosté volnosti vůči předloze, kdy pak vyvstává otázka, jaký má adaptace vlastně smysl, pakliže nemá s původním dílem téměř/vůbec nic společného. | Nepodstatné výtky vůči první epizodě směřují k opomenutí událostí a postav z povedeného herně-dodatkového Left Behind (doufám, že na ně dojde řada v dalších dílech alespoň formou několika flashbacků) a k "vyhlášenému" konci herního prologu (modří už vědí:-)), který je v této verzi sice také působivý, ale podobného drtivého emocionálního dopadu, jaký se podařilo vyvolat hře (minimálně v mém případě), jsem se tady nedočkal a má citová angažovanost stran Joela nebyla na tak vysokém levelu (ehm:-)), jaký bych očekával. Plus malinká nevýhoda pro fanoušky předlohy pochopitelně spočívá v tom, že zkrátka daný příběh znají téměř/doslova nazpaměť (mě z toho nevyjímaje) a bohužel jsou tak ochuzeni o kouzlo nečekaného a neobjeveného, které divákům neznalým hry vedle vlastních kvalit díla dále umocňuje jejich zážitek. | Celkově ovšem po první epizodě převládá spokojenost a úplně poslední "lákající" záběr epizody, který jako by vypadl přímo ze hry, naznačuje a současně slibuje mnohé, tak snad prvotní veskrze pozitivní dojmy budou v dalších dílech jen nabírat na síle a nikoliv naopak. Potenciál tady rozhodně je a prozatím to vypadá, že bude také naplněn. | PeZet (18.01.2023) (menej) (viac)

8/10 | Pokud to takhle půjde dál, tak Mazin a Druckmann nakonec udělají houbám u diváků podobnou "službu" jakou udělali Spielberg a Benchley svého času pro žraloky:-). I ve druhé epizodě se pokračuje v nastoleném trendu, takže nadále panuje spokojenost. Příběh jako takový je stále v podstatě na začátku, takže vysloveně strhující emocionální momenty zde divák nenalezne (na to dojde řada v pozdějších dílech), nicméně hned několika napínavých, humorných, dramatických a akčních scén se tady divák nepochybně dočká. | Výborná historická předtitulkovka, dále rozvádějící samotné počátky pandemie, je chytrý nápad, jak jednak diváky podrobněji seznámit s hlavním mykologickým antagonistou celé série a jednak sledovat postupný marný boj s nákazou a navazující úplný rozpad společnosti, tedy události, o které byli hráči v předloze bohužel ochuzeni. Ve hře samozřejmě podobný postup (rodinný prolog a následné přeskočení celého průběhu pandemie k současnému dění) dával smysl, protože hráč ovládá konkrétní postavy a nadbytečné cinematic in-game scény by jen zdržovaly od hraní, v sérii naopak dává dokonalý smysl se uvedeným záležitostem věnovat. Je proto pozitivní, že se Mazin s Druckmannem touto cestou i ve druhé epizodě vydali a nešlo si při sledování úvodu okamžitě nevzpomenout na Mazinův Chernobyl, ve kterém je divák svědkem ekologické katastrofy s podobným, přísně procedurálně-analytickým, odstupem. Doufám, že oba tvůrci budou v tomto konceptu v nadcházejících epizodách dále pokračovat, protože jde o přirozený způsob, jak postupně každým dalším dílem o něco rozšířit dosavadní fikční svět dané hry. | Poslední záběr první epizody parádně nalákal na, ze hry důvěrně známý, post-apokalyptický svět a druhá epizoda v tomto směru slibný potenciál dokázala více než naplnit. Zdejší scenérie pomalu chátrajících výdobytků lidské civilizace a všudypřítomné přírody, která v mezidobí znovu převzala nadvládu nad veškerou, lidmi opuštěnou, krajinou, působí skvěle atmosféricky, naprosto uvěřitelně a patřičně velkoryse. V tomto ohledu jsou zkrátka prakticky dokonalé a skutečně vypadají jakoby vypadly přímo ze hry. | Taktéž vzájemná souhra mezi Pascalem a Ramsey nadále funguje na skvělé úrovni a byť zevnějškem oba svým předobrazům příliš věrní nejsou, nejde o žádný výrazný nedostatek, protože tím podstatným a totiž svým hereckým projevem určitě ano a společně se jim zdárně daří budovat podobnou vztahovou dynamiku mezi oběma postavami, kterou se pyšní herní předloha. Torv, jak se dalo předem vytušit, dostala tentokrát mnohem více prostoru a taktéž jej využila naplno, zvláště její dramatický odchod ze scény stojí opravdu za to. | Očekávaný (jelikož prvotní v této sérii) vyhrocený střet s nakaženými je sice svým rozsahem relativně skromný, ale o to sugestivnější. Ve druhé epizodě má tak divák poprvé šanci si zdejší monstra důkladně prohlédnout, zde konkrétně ve hře obávaného clickera, a ocenit jejich povedený design, spolu s typickou pohybovou choreografií a nezaměnitelným vokálním projevem (ze kterého ve hře běhal mráz po zádech:-)). | Oproti první epizodě přišla řeč i na herní dodatek Left Behind a přestože šlo o docela nenápadnou zmínku, vzhledem k jejímu trochu překvapivému obsahu (tj. zamlčení Riley před Joelem a Tess) lze předpokládat, že se tvůrci k osvětlení toho, za jakých dramatických okolností došlo k nakažení Ellie, v průběhu série ještě (předpokládám, že dokonce opakovaně) vrátí. | V souhrnu je sice druhá epizoda komorní záležitostí jak co do počtu lokací, tak co do počtu zde vyskytujících se postav a stejně tak prezentovaných událostí ze hry, kterým se na ploše jednoho dílu věnuje, ale celková řemeslná i umělecká kvalita, nastolená první epizodou, je tady naštěstí zachována, takže nezbývá, než se těšit na další vývoj událostí (a rozhodně je nač se těšit) a při tom doufat, že současná výborná forma tvůrcům v sérii vydrží co nejdéle. | PeZet (27.01.2023) (menej) (viac)

8/10 | V rámci série sice naprosto nepodstatný/nadbytečný epizodní filler, který (jak už to tak u typických fillerů obvykle bývá:-)) jen navyšuje celkovou stopáž, aniž by vlastní děj jakkoliv posunul vpřed, ovšem po stránce emocionálního zásahu a síly diváckého zážitku jeden z nejlepších fillerů v sériích obecně, pokud ne přímo ten úplně nejlepší. Kdo by to byl předem tušil, že se něčeho podobného diváci dočkají zrovna ve videoherní adaptaci, která staví především na nelítostném a nerovném boji s nakaženými a ostatními přeživšími v post-apokalyptickém prostředí. Nicméně i přes vysoké kvality, kterými třetí epizoda rozhodně disponuje, je potřeba mít na paměti, že jde stále jen o filler, který skutečně podstatným událostem v sérii jen zbytečně umenšuje, už tak omezený, devítidílný prostor. | Už před premiérou první epizody se proslýchalo, že oproti herní předloze nebude série klást až tak moc silný důraz na akční stránku věci ve prospěch soustředění se na jednotlivé postavy a budování vztahů mezi nimi a obecně na dramatický aspekt celého vyprávění spíše z hereckého hlediska, než z toho fyzického (s ohledem na angažování Mazina a jeho předchozí počin Chernobyl se to dalo tak trochu předem očekávat), současně s tím také v sérii dojde k rozvedení některých dějových linek nad rámec herní předlohy (epizodický formát je k tomu více než vhodný) a k přepracování určitých příběhových prvků (vcelku logicky, protože to co funguje příslušným způsobem ve hře, pochopitelně nemusí fungovat stejně adekvátně v sérii), což s sebou pro vybranou skupinu diváků, důvěrně znalých předlohy, nevyhnutelně přinese nějaké ty kontroverze, případně rovnou negativa. | Pokud se pomine fungování zdejšího fikčního světa stran způsobu, jakým se houbová nákaza šíří mezi obyvatelstvem (lidské kousnutí namísto houbových spor) a řada retrospektivních sekvencí, poodhalujících samotné počátky pandemie (na které dojde i tentokrát, byť nově jen formou mluveného slova), tak se Mazin s Druckmannem ve třetí epizodě poprvé skutečně výrazně (pro někoho možná až zásadně) odklánějí od herní předlohy (respektive příběhu) a pouští se tady v rámci série na dosud neprobádané území, což je na jednu stranu obdivuhodné a na druhou stranu až-tak-úplně-nikoliv. Zatímco totiž ve hře se Joel a Ellie při svém strastiplném putování setkávají pouze s paranoiou/osamělostí trpícím Billem, který je svým nevypočitatelným chováním donutí se poprvé semknout, přičemž osud zesnulého Franka zůstává jak pro ně, tak pro hráče tajemstvím, zde se podstatná část vyprávění věnuje svéráznému soužití Billa a Franka v průběhu věků v melancholicko-romanticky-tragickém podání, aniž by se s nimi Joel s Ellie vůbec potkali, tudíž na jejich vzájemný vztah nemá tato zastávka na cestě žádný vliv, o dramatických a divácky vděčných událostech, spojených s uvedeným setkáním ve hře, které zde pak logicky absentují, ani nemluvě. | Nicméně přes fakt, že se třetí epizoda dějově vydala ve velké míře trochu nečekaným směrem, tvůrci nezapomínají divákům připomenout, že se stále pohybujeme ve fanoušky důvěrně známém světě, hned několika příběhovými prvky, zrcadlícími herní předobraz. Po zpustošené městské zástavbě se konečně dostáváme do volné přírody a na stejně chátrající venkov. Zdejší post-apokalyptická iluze je nadále vynikající a je vzrušující s každou novou epizodou odhalovat další a další výmluvná svědectví o konci lidské civilizace. Motiv, pokud možno opatrného, průzkumu prostředí s cílem najít/získat nějaké zásoby/vybavení a zejména munici (což nejednou skončí střetem s nakaženými/přeživšími) představuje ve hře důležitou součást hratelnosti a zde se jej povedlo zdařile přenést na obrazovku. Scéna s nakaženým, uvězněným ve sklepě, pak pěkně demonstruje, že byť je Ellie ve své podstatě stále dítě, pokud to situace vyžaduje, dokáže být stejně chladnokrevná a nemilosrdná, jako v tomto světě musí být všichni, kteří hodlají přežít. | Prim ve třetí epizodě ovšem hrají příběhové peripetie partnerské dvojice Billa a Franka a přestože jde pro fanoušky hry o neplánovanou a nutno přiznat i nevyžádanou odbočku, z pohledu celkového zpracování a diváckého zážitku, který divákům doručuje, funguje tahle nevšední post-apokalyptická love story výborně. Nepochybnou zásluhu na tom mají hostující Offerman a Bartlett, jejichž civilní herecké výkony napomáhají tvůrcům představit divákům malinko odlišný, ovšem neméně pozoruhodný a poutavý, náhled na celosvětovou pandemií zdevastovaný svět. Některé pasáže jsou až nečekaně dojemné (celá sekvence "poslední den v životě"), jiné naopak vtipné (setkání s Joelem a Tess - fajn nápad, jak Torv nakrátko vrátit zpět na scénu), nebo napínavé (noční přepadení opevněného obydlí skupinou přeživších), přičemž závěrečná atmosférická scéna s titulním songem, vracející příběhovou linku série zpět k událostem známým ze hry, dává celé Billově a Frankově společné životní cestě hořkosladkou tečku. | Celkově se třetí epizodou hezky ukázalo, že se Mazin a Druckmann i v rámci tak populárního (publikum) a prioritního (studio) projektu nebojí stran vyprávění a použitých motivů experimentovat a přes relativní přímočarost předlohy jsou schopni přijít s kreativními způsoby, jak diváka v sérii ne/příjemně potěšit/překvapit. Podařilo se a je to zajímavá zkušenost, ale příště už by bylo záhodno se opět soustředit na to podstatné, čím se tato značka na herním poli proslavila. | PeZet (03.02.2023) (menej) (viac)

8/10 | Po neplánované "vzpomínkové" zastávce na cestě v minulém díle představuje čtvrtá epizoda návrat zpět do zajetých kolejí v podobě opětovného sledování strastiplného putování ústřední nesourodé dvojice skrze zdejší nehostinný svět (což je, přes kvality třetí epizody, rozhodně pozitivní zpráva), ovšem i tentokrát došlo ze strany Mazina a Druckmanna k určité změně perspektivy, byť ne tak zásadní jako v předchozím díle a oba tvůrci zde odhalují divákům další příběhovou vrstvu, týkající se jak jednání samotných postav, tak fungování prostředí, ve kterém se pohybují. | Každý dosavadní díl se prozatím soustředí na něco trochu jiného a díky tomu mají diváci příležitost si z jednotlivých epizod pokaždé odnést tu více, tu méně odlišný divácký zážitek stran vykreslení daného fikčního světa. Po ustanovující úvodní epizodě s představením charakterů přišlo na řadu smrtelně nebezpečné setkání s nakaženými (prostřednictvím ve hře obávaného clickera), v následujícím díle diváci dostali neobvyklý vhled na nelehké osudy vedlejších postav a v nejnovější epizodě se hlavní postavy střetávají s dalším nebezpečím v tomto světě, které není o nic méně smrtelné (právě naopak) a totiž s ostatními přeživšími. | Podstatná část čtvrté epizody se tentokrát věnuje vážnému tématu (nutného vs zbytečného) násilí a jeho negativního dopadu na lidskou (dětskou) psychiku. Dialogové výměny mezi Pascalem a Ramsey, týkající se ne-až-tak-příjemných zážitků z minulosti obou postav stran jejich násilného chování vůči svému okolí, výborně ilustrují jednu z nejsilnějších stránek hry, která se snažila vykreslit všechny (přeživší) postavy nikoliv jen tradičně prvoplánově na úrovni jednoznačné dobro vs absolutní zlo, ale nezvykle komplexně s cílem předat hráči tezi, že v tomto světě vůbec nejde o to, kdo co komu násilného ne/provedl a proč, ale jen o jednu jedinou věc - přežít a to za jakoukoliv cenu, přičemž ona cena závisí na úhlu pohledu. Tento motiv prostupuje celou hrou (o to více pak v neméně zdařilém herním pokračování) a Mazinovi s Druckmannem se jej podařilo do čtvrté epizody s pomocí několika rozhovorů a intenzivní akční scény věrně přenést. | Prozatím poslední díl tak názorně dokazuje klasické žánrové pravidlo ze všech post-apokalyptických akčních/hororových filmů/sérií, tj. ať už se v daném fikčním světě bojuje s jakýmkoliv nezastavitelným (nadpřirozeným) zlem, nakonec to vůbec nejhorší jsou vždy jen samotní (přeživší) lidé, což zde výmluvně demonstruje na scénu nově nastupující postava vůdkyně revolučního hnutí, která byla Mazinem a Druckmannem vytvořena specificky pro potřeby série. | Čtvrtá epizoda se kromě toho soustředí na pokračující vývoj vzájemného vztahu ústřední dvojice a další poodhalení minulosti obou postav. V průběhu děje tak divák sleduje, jak se postupně dále proměňuje Joelův, původně zcela neosobní, postoj k Ellie, který sice sám, směrem k ní, popisuje jako stále vysloveně účelový a Ellie staví do role pouhého "zavazadla", které je potřeba bezpečně přepravit z jednoho bodu do druhého, ovšem čím více času Joel s Ellie tráví, tím více začíná být zřejmé, že svůj přístup Joel přehodnocuje a pomalu, ale jistě se z něj opět stává starostlivá otcovská figura, jakou v minulosti, do úmrtí své vlastní dcery při nástupu pandemie, byl. To vše funguje především zásluhou Pascala a Ramsey, jejichž herecký projev je nadále skvělý (a snad to tak zůstane až do konce série). | Zatímco v první a druhé epizodě hrála prim městská zástavba a ve třetí epizodě pro změnu došlo na venkov a divokou přírodu, tentokrát se diváci dočkají oblíbené formulky "to nejlepší z obou světů" a děj tak zavede obě hlavní postavy zprvu jak na otevřené pláně a do lesů, tak později také do ulic, budov a sklepení. Ztvárnění post-apokalyptického prostředí je s každou další epizodou čím dál tím lepší, přičemž panoramatická sekvence osamělé projížďky autem zpustošenou krajinou a následně stejně zchátralou městkou aglomerací v této epizodě je po stránce atmosféry a výpravy naprosto vynikající a v tomto ohledu dává znovu vzpomenout na neuvěřitelnou podobnost série s herní předlohou. | Akční sekvence jsou sice i zde z pohledu rozsahu i stopáže relativně skromné, ale tak jako ve druhé epizodě jsou podány nadmíru vydařenou a realisticky působící formou. Škoda jen, že všudypřítomné násilí není v tomto případě ukázáno přímo na kameru, což považuji za jistý krok zpět oproti herní předloze, ve které se i tento prvek spolupodílel na celkové síle hráčova zážitku. Nicméně nenápadná narážka na dalšího obávaného nepřítele ze hry z řad nakažených ve sklepě parádně nalákala na příští události, tak snad projeví tvůrci v nadcházejících dílech trochu větší odvahu alespoň v rámci střetů přeživších s nakaženými. | V souhrnu se opět jedná o vydařenou epizodu, která si nadále udržuje kvalitativně nadprůměrný standard nastolený všemi předchozími díly a dále prohlubuje vztahy mezi jednotlivými postavami a uvěřitelnost zdejšího světa. Na další retrospektivní scény, týkající se samotných počátků pandemie, sice bohužel nedošlo, ale možná se něčeho zajímavého z minulosti znovu dočkáme hned v příštím díle, ve kterém dojde na představení, z herní předlohy známé, bratrské dvojice Henryho a Sama, se kterou se v úplném závěru čtvrté epizody Joel a Ellie setkali. | PeZet (09.02.2023) (menej) (viac)

9/10 | Tak konečně se to podařilo a trvalo to jen polovinu série:-). Mazin s Druckmannem se rozhodli divákům v páté epizodě naservírovat dokonalou ukázku DNA herní předlohy se vším co k tomu patří a dokonce ještě s něčím navíc, co předem ze hry důvěrně známý příběh a postavy v něm obohatilo o další velice zajímavou vrstvu. Akční momenty, dramatické momenty, napínavé momenty, dojemné momenty, vtipné momenty, smutné momenty, přemýšlivé momenty, to vše je tady někdy ve větší a jindy pro změnu v menší míře přítomno, navíc ruku v ruce se všemi klíčovými stavebními prvky daného fikčního světa, respektive herní předlohy. | Jak už naznačil závěr předchozího dílu, pátá epizoda se primárně věnuje setkání hlavních hrdinů Joela a Ellie s bratrskou dvojicí Henryho a Sama a jak se dalo předem očekávat s ohledem na výbornou kvalitu zpracování příslušné pasáže ve hře, o úctyhodnou škálu emocí, památné okamžiky a dechberoucí (nekompromisní) koncovku zde není nouze, právě naopak. | Tvůrci hned v úvodu páté epizody předvedou velice chytrý tah tím, že se vyprávění vrátí v čase o nějakou dobu zpět a sleduje osudy obou bratrů ještě před tím, než se setkají s Joelem a Ellie. Tímto přirozeným způsobem tak dostává divák šanci se s oběma postavami důkladněji seznámit a postupně si k nim vybudovat nějaké citové pouto, což se následně skvěle zúročí během společného putování s Joelem a Ellie (v rámci rozhovoru v opuštěné školce o důvodech jejich pronásledování) a především pak v samotném, emocionálně silném, závěru. Kromě toho divák v této retrospektivní sekvenci zjistí, jak probíhalo uchopení moci ve městě ze strany revolučního hnutí a zejména co nepěkného následovalo poté pro všechny přeživší "na opačné straně barikády", což výmluvně demonstruje fakt, že vůbec nezáleží na tom, kdo je právě teď u moci, protože následky pro každého, kdo se aktuálně vládnoucímu režimu vzepře, budou stejně neblahé. | Následující děj se opět nedrží striktně herní předlohy, ovšem v zásadních událostech, jakým je samozřejmě smutně tragický osud obou bratrů, které uvěřitelně zpodobnili Johnson a Woodard, je velice věrný a nadto kreativní změny, ke kterým Mazin s Druckmannem opětovně přistoupili, tady přinášejí smysluplné rozšíření fungování zdejšího fikčního světa a důmyslně prohlubují charaktery samotných postavy, ať už pocházejí ze hry nebo byly vytvořeny specificky pro účely série. Týká se to jednak sluchového postižení, kterým oproti herní předloze nově Sam trpí, což dodává jeho vztahu s Henrym i ostatními postavami, tj. Joelem a Ellie, větší dynamiku (zvýšená zranitelnost a závislost na ostatních a současně zvýšená motivace pro ostatní jej ochránit) a v případě diváků to pak vyvolává potenciálně intenzivnější pocity empatie stran jeho následného osudu a jednak charakterového pozadí, výhradně v sérii se vyskytující, vůdkyně revolučního hnutí a její, taktéž nově vypracované, historické vztahové linky s Henrym. | Tvůrcům tyto doplňující příběhové prvky dovolují v páté epizodě rozehrát spousty vděčných motivů, které patří mezi nejsilnější stránky herní předlohy. Zmíněná Henryho společná (značně pohnutá) minulost s vůdkyní revolučního hnutí výborně reflektuje ve hře častokrát řešená témata přežití za každou cenu, morální dilemata, spojená s rozlišením dobra a zla, související složité volby většího vs menšího zla a otázky viny a trestu. Vůdkyně revolučního hnutí, představená v předchozím díle, ve kterém se pyšnila působivým nástupem na scénu, zde získává zajímavé psychologické pozadí a profiluje se do mnohem komplexnější postavy, která je poháněna vpřed svými traumaty z minulosti, jistě nikoliv náhodou podobným způsobem, jakým byla zpracována postava Abby z neméně vynikajícího herního pokračování. I v tomto případě hraje hlavní roli motiv nesmiřitelné touhy po pomstě za smrt svých blízkých, navenek vydávanou za volání po spravedlnosti, která ovšem plodí jen další touhu po pomstě, respektive nekonečnou vlnu násilí. Další pozoruhodná vrstva pak spočívá v kontrastu sympatického a nevinného vzezření Lynskey, která roli ztvárnila a násilného vystupování a brutálních činů, které daná postava páchá. | V čem ovšem pátá epizoda naprosto triumfuje je akční stránka věci. Nejen, že samotná akce zaujímá téměř polovinu stopáže (a je tak svým rozsahem větší, než všechny ostatní akční sekvence v předchozích dílech dohromady), ale oproti předchozímu dílu naštěstí padá i výtka na zbytečnou umírněnost násilných výjevů, protože prostor tady dostává i explicitní brutalita (byť jde o sporadický okamžik), která k tomuto fikčnímu světu zkrátka patří. | V minulé epizodě došlo k vítané kombinaci prostředí, ve kterém se postavy pohybují (městská zástavba s venkovskými oblastmi a volnou přírodou) a oblíbenou filmovou poučku "vše v jednom" se tvůrci rozhodli chvályhodně použít i zde, tentokrát s ohledem na řady nepřátel, se kterými se postavy na své výpravě za nadějí, záchranou a vykoupením nedobrovolně střetnou. Na diváka tak v ději čeká velkolepá bitva ústředních postav se skupinou přeživších a nakažených najednou, což je v sérii vůbec poprvé, kdy se tak děje (konečně!) a k tomu ještě v takovém měřítku. Jako by toho nebylo málo, během zmíněné bitvy se nepřehlédnutelně představí další typ nepřátel (konečně!), v tomto případě nezastavitelný druh nakažených, známý ve hře jako Bloater (škoda, že se tvůrci v sérii vzdali konceptu šíření nákazy prostřednictvím spor, souboj s ním by tak jistě byl ještě o něco zábavnější). Nenápadné pomrknutí na fanoušky herní předlohy v podobě nepostradatelné odstřelovačské pušky, kterou Joel na konci dílu nabyde, je pak už jen příjemným bonusem na závěr. | Celkově jde o parádní divácký zážitek a prozatím rozhodně nejlepší díl v sérii. Takhle to má vypadat a doufám, že podobným stylem se bude ze strany tvůrců pokračovat až do samotného (snad strhujícího) finále celé série. Na své si přijdou současně příznivci přemýšlivějšího přístupu, preferující postavy i příznivci přímočarého uchopení, preferující akci a ideálně pak obě skupiny najednou. Byť mám trochu obavu, že do konce série se už diváci něčeho takového nedočkají a akce bude příště opět upozaděna ve prospěch postav. | PeZet (18.02.2023) (menej) (viac)

8/10 | Po dokonalém mixu akční a dramatické složky, kterou divákům předvedli tvůrci v předchozím díle, se Mazin s Druckmannem v šesté epizodě vracejí zpět takříkajíc na zem, znovu zde tak převládá příklon k více realistickému stylu, zaměřenému především na prokreslení jednotlivých charakterů a pečlivé budování vztahů mezi nimi, než na spektakulární a adrenalinem nabité sekvence boje hlavních postav s hordami nakažených a nebo se skupinkami ostatních přeživších. Což je na jednu stranu pozitivní, protože samotné postavy a jejich vzájemné vztahové peripetie jsou silnou stránkou herní předlohy, ovšem na druhou stranu je to značná škoda, protože zmíněný herní předobraz zvládá s přehledem obě polohy vyprávění a je tak schopen doručit hráči komplexnější a tím pádem i plnohodnotnější zážitek. | Úvod šesté epizody patří prvnímu výraznějšímu časovému skoku v sérii a související změně ročního období, což se zde následně projeví zejména na působivosti venkovského prostředí a krásách divoké přírody, jelikož hlavní postavy Joel a Ellie v minulém díle opustili městskou zástavbu a znovu se vydávají na osamělou pouť opouštěnou krajinou za Joelovým bratrem Tommym, ve snaze od něj získat potřebné informace pro další cestu za možnou záchrannou lidstva, respektive toho, co z něj po uplynulých letech zbylo (což pochopitelně platí pro Ellie) a vykoupením, respektive opětovným nalezením smyslu života (což nepřekvapivě platí pro Joela). Zdejší lokace jsou, jako prozatím vždy, výborné a kameře se daří je divákovi prodat bez sebemenšího zaváhání, přičemž některé záběry (obrazy se zapadajícím a vycházejícím sluncem, panoramatické pohledy na krajinu s majestátními horami v pozadí, kamerové jízdy z dronu) jsou vskutku úchvatné a možná dosud nejpůsobivější, jaké se dosud v sérii objevily. | Jelikož se děj šesté epizody soustředí na opětovné shledání Joela (v doprovodu Ellie) s Tommym a následný názorový střet mezi jednotlivými postavami, což je v herní předloze důležitá událost hned z několika důvodů, šlo předem předpokládat, že se tentokrát žádné vyhrocené střety, ať už s nakaženými nebo dalšími přeživšími, konat nebudou a tvůrci oproti minulému dílu znovu zvolní celkové tempo, což se také potvrdilo. Navzdory tomu tady není nouze o dramatické, napínavé, nebo vtipné momenty a to zásluhou, jak se v sérii stalo již dobrým zvykem, neselhávajícího hereckého obsazení a další vítané várky, někdy větších a jindy menších, kreativních změn, které citlivě a smysluplně zasahují do herní předlohy a obohacují původní látku o širší souvislosti, prokreslenější charaktery a propracovanější motivace postav. | Oproti herní předloze se zde divákům naskytne velkorysý pohled na opevněnou osadu (maloměsto by bylo pro jednu ulici a pár domů okolo ní přece jen až příliš honosné označení:-)), ve které žije Tommy se svou manželkou a spolu se stručnou zmínkou o Joelově přání koupit si ranč s ovcemi a zálibě Ellie ve vesmíru se jedná o nenápadné odkazy na (stejně vynikající) herní pokračování a příjemná pomrknutí na fanoušky, které jistě budou v další sezóně dále rozvedeny. | V průběhu děje tady dochází k dalšímu prohloubení vzájemného vztahu mezi Joelem a Ellie, což se později zúročí v emocionálně vypjaté scéně společného rozhovoru na téma zamýšleného ne/opuštění Ellie ze strany Joela a její ne/zanechání v péči Tommyho, která je téměř doslova převzata z herní předlohy, po níž v Joelovi definitivně převáží pocit odpovědnosti a citová vazba směrem k Ellie a rozhodne se ji dál doprovázet na její cestě, navzdory svým pochybnostem, zda je schopen podobně fyzicky i psychicky náročný úkol zvládnout a Ellie před veškerým hrozícím nebezpečím ochránit, což je skvěle zdůrazněno další chytrým tahem tvůrců v podobě panických záchvatů, kterými tady Joel, na rozdíl od svého herního předobrazu, trpí a které chvályhodně dodávají postavě na větší zranitelnosti a opět o něco více polidšťují její charakter. | Současně s tím další nově doplněný příběhový prvek, spočívající v těhotenství Tommyho manželky, nabízí tvůrcům šanci, jak jednak dodat názorové výměně mezi Joelem a Tommym stran rodinných závazků další rozměr a jednak způsob, jak konfrontovat Joela s bolestivou připomínkou přetrvávajícího traumatu, plynoucího z jeho selhání při ochraně vlastní dcery na počátku pandemie. Všechny tyto příběhové události představují slibný prostor pro Pascala (toho především) a Ramsey spolu s Lunou se herecky patřičně předvést a všichni jmenovaní tuto vděčnou příležitost využívají přímo ukázkově. Obě důležité scény emotivních dialogových výměn (rozhovor Pascala s Lunou a Pascala s Ramsey) jsou odehrány a natočeny skvěle. | Přes celkovou vážnost šesté epizody si ovšem Mazin a Druckmann přece jen najdou čas pro určité odlehčení situace a propašují do děje humorný okamžik v podobě vtipného prologu, ve kterém vystupuje dvojice postav (opět vytvořených specificky pro účely série), která má mezi sebou podobně "třaskavou" partnerskou dynamiku, jen vztahový vzorec (skoro) otec a (skoro) dcera byl vyměněn za, podle všeho letitý, manželský svazek, přičemž nad rámec úsměvného srovnání obou dvojic potěšila také účast hereckého veterána Greena. Kromě toho se diváci v šesté epizodě dočkají také několika dramatických situací (napínavá scéna překonání řeky a následné kontroly, zda nejsou Joel a Ellie nakažení) a v závěru pak dojde na očekávanou akční sekvenci na univerzitě. Nicméně svým rozsahem je, bohužel, omezena na nejnutnější minimum (skromný střet s pár přeživšími a následné zranění Joela), což je skutečně škoda, protože ve hře jde o vynikající herní pasáž, ve které se ke slovu dostanou jak nakažení (obávaný Bloater), tak přeživší. | V souhrnu je šestá epizoda opět výbornou podívanou, byť o něco větší důraz na akční stránku věci v samotném finále by divácký zážitek nijak neoslabil, právě naopak by jej ještě posílil. Nadcházející díl se bude věnovat retrospektivnímu vyprávění, ve kterém bude hrát hlavní roli Riley spolu s událostmi předcházejícími seznámení Joela a Ellie a v rámci série tak konečně dostane prostor i neméně vydařený herní dodatek Left Behind, takže nezbývá, než se těšit na to, jak si tvůrci s danou situací v dalším díle poradí. | PeZet (28.02.2023) (menej) (viac)

8/10 | V rámci série představuje sedmá epizoda další dojemnou love story v post-apokalyptických kulisách, která souvisí s hlavní dějovou linkou, tj. strastiplným putováním Joela a Ellie za nejistou nadějí na záchranu zbytků lidské populace a do značné míry také za naplněním svých vlastních osudů, pouze okrajově a bez které by se série bez větších problémů zajisté obešla. Jedná se tak víceméně o další, na první pohled nadbytečný, retrospektivní filler, ovšem oproti podobně koncipované třetí epizodě, která skutečně žádné zásadní a pro divákovu orientaci v příběhu potřebné nové informace nepřinesla, je na tom sedmá epizoda trochu jinak, protože jednak odhaluje jistý charakterový rys Ellie a jednak poskytuje divákům příležitost nahlédnout na některé podstatné události z její nedávné minulosti. | Konečně totiž došlo na představení příběhu z neméně zdařilého herního dodatku Left Behind, který předchází událostem z vlastní hry a věnuje se skutečnostem, které v konečném důsledku vedly k napadení a následnému nakažení Ellie a ještě o něco později k setkání Ellie se zástupci odboje a nakonec se samotným Joelem a Tess. Současně právě v herním dodatku došlo ze strany tvůrců k odhalení náklonosti Elie ke stejnému pohlaví, v tomto případě zosobněné postavou Riley (což později v parádním herním pokračování nabylo na významu a stalo se součástí narativu), ne jinak je tomu i zde. | Jak se dalo předem předpokládat s ohledem na adaptaci herního dodatku, sedmá epizoda je znovu velice komorní záležitostí jak co do počtu vystupujících postav, tak počtu navštívených míst a celkového produkčního měřítka. Prakticky celý děj se po vzoru herní předlohy odehrává na ploše jedné, byť rozlehlejší, lokace a totiž opuštěného nákupního střediska a po celou dobu sleduje osudy pouze dvojice postav a to konkrétně Ellie a Riley. Samotné prostředí nákupního střediska je vykresleno skvěle atmosféricky a svůj herní předobraz zdařile napodobuje. Nová herecká posila v podobě Reid je pro Ramsey více než důstojnou spoluhráčkou a v roli Riley vystupuje naprosto přirozeně. Ramsey a Reid mají mezi sebou slušnou vzájemnou chemii a i díky tomu je nevyřčené, ale o to silnější, citové pouto mezi oběma postavami z jejich strany podáno citlivě a uvěřitelně. | V podstatných ohledech jde opět o poměrně věrnou adaptaci událostí z herní předlohy, přesto i zde dochází ze strany tvůrců k určitým kreativním změnám, přičemž některé z nich jsou chvályhodné, nebo alespoň pochopitelné a některé jsou naopak nadbytečné, respektive rozporuplné. K těm povedeným posunům rozhodně patří chytré provázání příběhu z herního dodatku, odehrávajícího se v minulosti, s aktuálně probíhajícím dějem ze hry, což v závěru dílu kulminuje působivou sekvencí, ve které se zrcadlí psychologické rozpoložení Ellie z doby, kdy došlo k jejímu nakažení, s přítomností, ve které se v podobné situaci na hraně života a smrti ocitá Joel. | Dále tady Riley dostává oproti svému hernímu předobrazu další pochopitelný důvod, proč se hodlá přidat k odboji (přidělená práce v kanalizaci) a současně dojde k logickému vysvětlení přítomnosti Riley v nákupním středisku a související příčiny konání rozlučky mezi Ellie a Riley právě tam (odbojem přidělené stanoviště namísto náhodného místa setkání). Scéna rozhovoru Ellie s velitelem školského zařízení v úvodu dílu ukazuje zástupce zdejších represivních složek, které se utvořily z bývalého státního aparátu, v pozitivním světle, což znovu pěkně ilustruje fakt, že v tomto fikčním světě je potřeba rozlišovat dobro a zlo vždy na úrovni jednotlivce, nehledě na frakci, ke které přísluší. | Ne všechny tvůrčí rozhodnutí v sedmé epizodě jsou ovšem hodné pochvaly. Výtky z předchozích dílů bohužel nadále přetrvávají i zde a naději na zlepšení tak lze vkládat snad jen do samotného finále série. Žádný následný střet s přeživšími, se kterými se Joel a Ellie setkali na univerzitě v předchozím díle, v současnosti a totéž se týká rovněž střetu s hordou nakažených v nákupním středisku v rámci retrospektivní sekvence. Žádný průzkum prostředí, přičemž tento aspekt hry je, s čestnou výjimkou druhé epizody, v celé sérii trestuhodně nevyužitý. Akce je i tentokrát naprosto upozaděna a přítomna prakticky jen do takové nutné míry, aby se děj pohnul vpřed ve shodě s herní předlohou. | Celá dějová linka hledání zásob s cílem zachránit Joelovi život ze strany Ellie v nákupním středisku, známá z herního dodatku, která Ellie připomene její předchozí pobyt na obdobném místě a prožité události tamtéž s Riley, je tady úplně vypuštěna a nahrazena myšlenkou neztrácet naději a bojovat až do konce, která v závěru sedmé epizody propojuje retrospektivní scénu Ellie a Riley, zvažující po svém nakažení další postup a scénu ze současnosti, ve které se Ellie rozhodne neopustit zraněného Joela a neponechat ho tak napospas smrti, tak jako se to v minulosti stalo Riley a Ellie samotné. K hernímu dodatku se tvůrci v sérii pravděpodobně již nevrátí a finální osud Riley tak zůstane divákům utajen. | Celkově pokračuje sedmá epizoda v nastoleném trendu kvalitativně nadstandardní podívané, ve které naštěstí stále nechybějí skvěle podané scény (lyrický moment na kolotoči, pomalá kamerová jízda, odhalující právě se probudivšího nakaženého, ukrytého v útrobách nákupního střediska, taneční moment na prodejním pultě a samozřejmě osudový souboj s nakaženým) a další příjemné pomrknutí na fanoušky herní předlohy, respektive herního dodatku (štěrkání ruční svítilnou, ve které dochází baterie, nebo předělávka popového hitu, znějící ve scéně sblížení Ellie a Riley). Nicméně série pomalu spěje ke svému konci a bylo by tak záhodno v příštím díle, po stránce akce, opět trochu přitlačit na pilu. | PeZet (05.03.2023) (menej) (viac)

9/10 | Zatímco v předchozím díle došlo v rámci adaptace herního dodatku Left Behind na vysvětlující retrospektivní sekvence o tom, co předcházelo setkání Ellie s Joelem a Tess a za jakých okolností se Ellie vlastně nakazila, v osmé epizodě se Mazin a Druckmann vrací zpět do současnosti a pokračují ve sledování pohnuté cesty hlavních postav jak za nejistou záchranou zbytků lidské populace, tak za pomyslným vykoupením sebe samých. A jelikož se putování Joela a Ellie postupně chýlí ke svému konci a stejně tak i samotná série spěje ke svému závěru, hlavní postavy a spolu s nimi i diváky tak před vlastním osudovým finále čeká v předposledním díle už jen nedobrovolná zastávka u uzavřené komunity přeživších, která praktikuje jisté neobvyklé kulinářské techniky. | Setkání Joela a Ellie s vybranou skupinou přeživších a zejména pak s jejich samozvaným vůdcem Davidem představuje ve hře významnou událost hned z několika důvodů a nejinak je tomu i zde. Děj osmé epizody se vcelku věrně drží svého herního předobrazu, nicméně i tentokrát se Mazin s Druckmannem rozhodli provést několik kreativních změn oproti herní předloze a naštěstí i v tomto případě byla naprostá většina z nich ku prospěchu věci a pomáhají divákovi lépe pochopit motivace a jednání jednotlivých postav, dodávají vybraným scénám na větší dramatičnosti nebo emocionální síle a zasazují některé události do širšího kontextu. | Jak se dalo bohužel předem očekávat, účast nakažených se tady na rozdíl od samotné hry opět nekoná, protože prakticky celá dějová linka nelítostného boje přeživších s hordami nakažených (v jejichž řadách je znovu i obávaný Bloater), což je v herní předloze zcela klíčový prvek hratelnosti, ale rovněž jde o nedílnou součást narativu, hraje v sérii vyloženě vedlejší roli a veškerá akce spojená s jejich přítomností v ději je omezena pouze na situace, ve kterých se jedná o naprostou nezbytnost stran dalšího pokroku v příběhu a nezbývá, než se s tím smířit. Nicméně s ohledem na příběhovou náplň tohoto dílu lze tentokrát jejich nepřítomnost omluvit s jistým pochopením. | Ve hře celá sekvence střetu s kanibalským kultem slouží zejména k podpoře v herní předloze průběžně rozvíjené příběhové linky o tom, že samotní lidé jsou schopni páchat mnohem strašlivější skutky než nemyslící nakažení, kteří jsou poháněni vpřed pouze snahou šířit nákazu stále dál. Toto téma je v osmé epizodě zpracováno skvěle a tak skutečnost, že se zde pozornost tvůrců zaměřuje výhradně na lidské protivníky a nakažení jsou jako obvykle zcela opomenuti, není na závadu v takové míře jako v některých předchozích dílech. Zúčtování s vůdcem komunity Davidem a jeho zástupcem Jamesem má ve hře na Ellie zásadní dopad stran formování jejího charakteru, protože se poprvé sama, bez pomoci Joela, střetává s absolutním zlem v podobě lidí a rovněž poprvé je nucena někoho z řad lidí vlastnoručně zabít, aby sama mohla přežít, přičemž tento příběhový prvek se tvůrcům podařilo vykreslit podobně působivě, jako je tomu v herní předloze. | Postava Davida tady chvályhodně dostává mnohem hlubší rozměr a není tak prvoplánovým záporákem jako v herní předloze, čemuž pomáhá jednak jeho představení divákům hned v úvodu dílu a tudíž před pozdějším setkáním s Ellie a jednak poodhalení jeho minulosti během následného rozhovoru s ní. Stejně tak nápad omezit povědomí o obstarávání potravy pro celou komunitu formou kanibalismu pouze na vybrané postavy v čele s Davidem a Jamesem a současně ustanovit Davida do role kazatele byl ze strany tvůrců chytrý tah, jak přirozeným způsobem trochu polidštit obyčejné členy komunity, zdůraznit zoufalou situaci, v níž se ocitli vinou nedostatku potravin a vysvětlit důvod jejich nevědomého kanibalského chování pomocí Davidovy potřeby nepříznivý stav zvrátit všemi dostupnými prostředky. | A to vše pak v doprovodu parádních scén typu Joelova brutálního a nekompromisního výslechu, který znovu názorně demonstruje jediné pravidlo, které platí pro všechny postavy ve zdejším fikčním světě a totiž za každou cenu přežít, ochránit sebe a své blízké a zneškodnit všechny případné hrozby, nehledě na zavrženíhodné metody, které se k dosažení těchto cílů zvolí v duchu známého přísloví o účelu světícím prostředky, skvěle gradovaných a vypointovaných rozhovorů mezi Ellie a Davidem, samotného finále v ohněm zachvácené restauraci, které svým provedením věrně kopíruje svůj herní předobraz a opětovného shledání Joela s traumatem trpící Ellie v úplném závěru dílu, přičemž Joelovo pronesení sousloví "baby girl" směrem k Ellie, které naposledy použil vůči své dceři při její tragické smrti na počátku pandemie, pak definitivně dotváří jejich vzájemný vztah, který s konečnou platností přerostl v citové pouto na úrovni otce a dcery. | Pascal a především pak Ramsey tady po herecké stránce předvádí svůj obvyklý nadstandard, ovšem největší prostor se předvést dostal v osmé epizodě dle očekávání Shepherd a je nutno přiznat, že jej také patřičně využil. Jako charismatický vůdce kanibalského kultu David podává výborný herecký výkon a prezentuje divákům působivou studii zla s lidskou tváří, zatímco obsazení Bakera, který ztvárnil Joela ve hře, do role Davidova oddaného, byť trochu pochybujícího, zástupce Jamese je dalším příjemným pomrknutím tvůrců na fanoušky herní předlohy (škoda, že v ději nemá více prostoru). | V souhrnu je osmá epizoda, navzdory opětovnému a bohužel již tradičnímu potlačení akční stránky věci, která ale k této značce prostě neodmyslitelně patří, znovu parádním diváckým zážitkem a vynikající předehrou před samotným vyvrcholením celého příběhu v posledním díle, ve kterém napříč sérií postupně budovaný vzájemný vztah mezi Joelem a Ellie dojde ke svému naplnění. Nezbývá než doufat, že tvůrcům vydrží dosavadní forma až do úplného konce a diváci se tak v závěru série dočkají rozloučení s jednotlivými postavami i s příběhem jako takovým skutečně ve velkém stylu. | PeZet (22.03.2023) (menej) (viac)