Bordoshut

Recenze na animovaný seriál Brickleberry: Neuvěřitelně vulgární, nekorektní, xenofobní, morbidní, sarkastická a hlavně VTIPNÁ show, která si běžně bere na paškál i za velkou louží zapovězená témata jako jsou černoši, gayové, lesby, postižení lidé, obézní lidé, dále lehké dívky, panicové, plešouni, zoofilové nebo třeba křesťanství či globální oteplování (na své si přijdou i tuny známých osobností), ze kterých si dělá prdel takovým způsobem, že "nevěří ten, kdo to neviděl". Miluju tuhle show, stejně jako u prvního Pottera zde platí, že ji znám nazpaměť, moc rád si jednotlivé díly pouštím znova a pokaždé se u toho řehtám, jako smyslů zbavený. Člověk v tom vždycky objeví nějakou novou ptákovinu. Můžu s čistým svědomím doporučit parádní český dabing, který se mimořádně povedl, sám si bez něj už Brickleberry nedokážu ani představit. Obrovský shout-out tvůrcům, je hrozná škoda, že jim neschválili pokračování. Pro fanoušky seriálu mám malý tip: vyšel komix, který řeší cliff hanger, jímž skončila 3. řada. Také existuje seriál Paradise PD (stejní tvůrci, Netflix), o tom vám však nic nepovím, dosud jsem ho neviděl. Co se týče Brickleberry, komu sledování na YouTube nezpůsobuje morální trauma: je tam i český dabing. Přeji příjemnou zábavu! :-)

Recenze na seriál Stranger Things: Tenhle seriál byl pro mě něco jako láska na první pohled. Dostal jsem se k němu až na sklonku roku 2021 a pustil ho tak nějak náhodně bez jakýchkoliv očekávání, doufaje pouze v tupý odpočinek. To, co jsem však dostal, mě vystřelilo ze židle až na měsíc. Všechny tři série, které k tomu datu vyšly, jsem zhlédl za neuvěřitelné 3 dny a den čtvrtý si některé scény dohledával a sledoval znovu. Dost už ale k tomu, jak jsou Stranger Things dokonalé, pojďme na to proč. Hned v první řadě je třeba vystihnout brilantní herecké obsazení, jak mladí tak staří herci hrají perfektně, věříte jim každé slovo a každou grimasu a zaslouží si za to velký respekt. Skvěle ztvárněné je postupné stárnutí dětských hrdinů, z nichž se v průběhu boje s monstry s temné dimenze Upside Down stávají tvrdohlaví puberťáci. Osobně si troufám říct, že právě tohle je to hlavní, co může seriál nabídnout, na čem staví a díky čemuž je tak skvělý. Hlavní postavy (a že jich je) si zkrátka nelze nezamilovat. Možná o něco hůře funguje nenávist k lidským záporákům, kteří by si zasloužili více prostoru, ale to seriálu s klidem odpouštím – nenávist k lidským záporákům je vynahrazena strachem z těch nelidských. Teď k příběhu. V první řadě je nesmírně originální, avšak v 2. a 3. řadě... nu, originální je pořád, to bezesporu, ale jednoduše to neustálé obnovování zápletky s tou monstrózní věcí pod zemí působí trochu na sílu. Ano, dává to perfektní smysl, neříkám, že ne, jenomže i přes to ve mně vzbudilo nedůvěru. Tož jedna ze dvou věcí, které mě při sledování zamrzely. Tu první nechám být, sám bych to nedokázal vymyslet důvěryhodněji a z mé strany jde jen o jakous obdobu moudra "opakovaný vtip není vtipem", ovšem tu druhou tvůrcům neodpustím. Vztahuje se ke 3. sérii, kdy jedna potvůrka utekla hrdinům z pasti tak, že si vykopala doslova kilometry dlouhý podzemní tunel. Nejde o to, že bych nevěřil, že by to zvládla, v tom problém není. Jde o to, že před tím tunelem jsou asi tak dvě lopaty hlíny a tunel je celý válcovitý přesně tak, jak ho bestie vyhrabala, tak mi řekněte, kam se probůh poděla všechna ta hlína? Vysublimovat hádám nemůže. Ale to nic. V závěru ještě musím zmínit skvělý výběr songů, z nichž každý dává, vzhledem k tomu co se na plátně děje, smysl a zvláště ve 3. řadě má potenciál vám znít v hlavě ještě dlouho po závěrečných titulcích. Pěkných 90 %.

Recenze na seriál Game of Thrones: Velká srdcovka mého života. Dokoukal jsem to vlastně ještě před Covidem, hned jak vyšla 8. řada. Kvůli ní stahuju 5 %. Viděl jsem ji sice v ještě poměrně nekritickém věku, ale i tak jsem byl tehdy trochu zaražený, že z toho nejsem tak nadšený jako ze zbytku. Nemíním ale strhávat hodnocení víc, jen kvůli tomu, že to David Benioff a D.B. Weiss v závěru takto pomotali. Dalo se to koneckonců čekat – předloha už nebyla, co by se tak mohlo stát? Upřímně se ani nedivím, že George R.R. Martin píše ty Vichry zimy už dobrý 12 let a dalších 12 možná bude. Po ohlasu, který sklidila tato sérka, člověk není úplně vymotivavaný o tom napsat knihu. Zvlášť když do něj tolik nespokojených fanoušků vložilo víru, že si jeho knihou spraví chuť. Zpátky k seriálu. Hra o trůny je největší šachovou partií, kterou kdy kdo ve fiktivním světě rozehrál. Má neuvěřitelný dosah, už jen to kolik spin-offů se stále plánuje / točí hovří samo za sebe. Krom toho čísla nelžou. Kolik streamovacích platforem se snaží navázat na úspěch Hry o trůny nějakou podobnou show na stejné brdo... I po třech letech od odvysílání konce seriálu svět GoT pořád žije. A pravděpodobně bude žít navěky, jelikož George R.R. Martin nemá koule na to, aby to po 12 letech se ctí ukončil. Pardon. Upřímně mám pocit, že ty první řady byly nejlepší, protože se držely při zemi, na druhou stranu, vždycky mě fascinuje, kam až se to dostalo. Oblíbené postavy jednoznačně Tyrion a Arya. Doteď si občas rád pustím opening znělku, Ramin Djawadi je génius. Postavy skvělé. Bitvy skvělé. Intriky skvělé. Atmosféra skvělá. Hra o trůny taková prostě je, mnohokrát nám dokázala, že taková umí být. Škoda, že v osmé řadě se na to tvůrci vyprdli, pospíchali prý k nějakému jinému projektu. Co by tak mohlo být důležitější než GoT, že? Nový seriál ze Star Wars světa, očividně. Nakonec jim ale to stejně krachlo kvůli neúspěchu S08, takže můžete cítit škodolibé potěšení. Jsou to hold matláci. 95 %

Recenze na seriál Breaking bad (Perníkový táta): Bez výčitek svědomí můžu říct, že je to jeden z nejlepších seriálů, které jsem kdy viděl. Vince Gilligan je famózní myslitel. Je neuvěřitelné sledovat, jak se postavy postupně vyvíjejí, jsou ochotny zacházet dál a dál, posouvat svůj morální limit a pak najednou, člověk ani nepostřehne, kde k tomu došlo, už žádné skrupule nemají. Tento přerod se sice netýká všech postav, ale je to hlavní téma seriálu, které ho jakýmsi způsobem celý prostupuje. Každá postava si v průběhu 5 sérií plných násilí, boje o přežití, nekompromisních voleb menšího zla a falešných ospravedlnění musí přijít na to, kde leží její vlastní hranice, kterou není ochotna překročit. Je to zabití nevinného dítěte? Je to úmrtí blízké osoby v důsledku vlastního přičinění? A je to vůbec něco? Všechny postavy mají společné to, že do drogového byznysu vstoupily kvůli penězům. Je jedno, na co ty peníze byly, jestli do vlastní kapsy, pro potomka, na léčbu rakoviny anebo na nákup dalších drog. Peníze pro ně představovaly určitou naději na vykoupení, lepší život, ovšem ani si neuvědomily, že v moment, kdy do tohoto kolotoče vstoupily, se o tu naději sami připravily. Později se také řeší, jestli tu vážně jde jen o peníze. Samozřejmě, ten, kdo jich ještě nemá dost, tomu o ně jde. Ale co když jich už máte dost? Ne každý je schopen tento byznys opustit, hra je to návyková víc než automaty a ne nadarmo se říká: "Cesta je cíl." Přesně o tu cestu tady jde. A je ztvárněna dokonale. Opakoval bych se kdybych velebil Vince Gilligana, ale nenechám si ujít příležitost pochválit casting. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě jediná postava, jediný herec, který by hrál špatně. BrBa nemá, alespoň co se postav týče, jediný slabý článek. A to i včetně vzhledu, vlastně je to celé tak perfektní, že mám pocit, že vzhled postavy sám utváří, propůjčuje jim určitý charakter, který pak skvěle souzní i s jejich činy (viz např. změny účesů Walta a Jesseho). Zaznamenal jsem tu v komentářích mnoho kritiky k ženským představitelkám a stále dost dobře nechápu proč. Skyler, že do to nešla víc po hlavě? Je to účetní s pevným morálním kodexem a citem pro rodinu. To vysvětluje její vzhled i chování. Marie? Ano, má své problémy, viz kleptománie, které se mohou zdát jako slepou odbočkou v příběhu, ale ve skutečnosti jsou spíše odrazem jejího charakteru a toho, jak se zrovna cítí, v jejím chování se v určitých částech seriálu velmi efektně reflektuje Hankovo rozpoložení, který ho většinou tolik nedává znát i nálada celého seriálu v danou chvíli. Je to prostě jen obyčejný člověk dělající vcelku obyčejné věci, který dodává seriálu na důvěryhodnosti. Působilo by nedůvěryhodně kdyby tam byl každý zločinec, génius nebo polda. Lydia? Je trochu prchlivá a přehnaně obezřetná, bojí se lapení, ovšem to je jen dobře, také má o mnoho větší IQ než muži, s nimiž běžně operuje a navíc, světe div se, je to ženo. Klidně mě nařkněte z sexismu, ale prodávání methaphetaminu je podle mě spíše mužská činnost. Hold cílem nebylo dosadit do jejich rolí nejvíce přitažlivé ženy světa a jejich úděl byl přesně takový, jaký by byl i ve skutečnosti. Teď k hudbě. Asi je zbytečné vůbec zmiňovat výběr hudby – jako by to bylo možné, aby takový masterpiece v tomto pohořel – ale přesto si to neodpustím: ty songy tak skvěle doplní celkový obraz. Vemte si například tu úplně poslední, měl jsem při ní podobný feeling jako při té, co spustila na konci Gran Torina, a já ten film miluju. V neposlední řadě bych rád vyzdvihl i vedlejší postavy jako je Mike, Gustavo Fring, Jane a samozřejmě Todd. Žádná z nich není plochá a každá je svým způsobem fascinující. Jak již bylo řečeno: vrchol televizní produkce. Rozhodně si nenechám ujít přímé pokračování v podobě filmu El camino. Existuje i prequelový seriál Better Call Saul, který je podle toho, co jsem slyšel srovnatelných kvalit. Jen takový malý tip. Nakonec si zaslouží obrovskou pochvalu užití vědy v seriálu. Ano, seriál o výrobě methaphetaminu může mít i naučnou funkci v podobě popularizace vědy a chemie. Trochu paradox, ale je to tak. I já mám po jeho zhlédnutí chuť si zalézt někam do laboratoře a začít vařit. :-)

10/10 – Už si ani nepamatuju, kdy naposled jsem byl z něčeho takhle nadšený, a bojím se, že už zase dlooouho něco takhle dokonalého neuvidím. Co se týče 2. série, tak predikce ukazují spíše až na rok 2025, takže čekání bude nekonečné a smrtonosně úmorné. Zvláště proto, že konec 1. řady mě naplnil nezměrnou frustrací a jsem z tragického vyvrcholení tak nešťastný, že se z něj budu vzpamatovávat ještě další týdny a možná i měsíce, kdykoli si na něj opět vzpomenu. Tohle možná nepůsobí jako nejvhodnější slova pochvaly, ale už jen to, že ve mně pouhý seriál dokázal vyvolat takovéhle emoce, o něčem vypovídá. Konkrétně tedy o vynikajícím scénáři, který realisticky vystihl atmosféru postapokalyptické Země a stejně jako bravurně detailně líčil charaktery a mental issues jednotlivých postav pomocí strohých dialogů, tak se nebál do vyprávění zakomponovat i nepatrnou špetku humoru, skrz který akorát více na diváka dolehne depresivní bezvýchodnost lidské otázky a zrovna tak se nesplašil v akčních sekvencích, jež jsou odvyprávěny s patřičným šarmem a až dechberoucí tělesností a fyzickou blízkostí, za což už ovšem patří velký obdiv i hercům, kameramanům, zvukařům, kostymérům, střihačům, všem 7 režisérům... a vůbec všem zúčastněným. No... možná už jste po přečtení předcházející elegie pochopili, že co se tohoto seriálu týče, tak se mnou nebude žádná rozumná řeč. Seriál The Last of Us se mi neuvěřitelně zažral pod kůži, a to hlavně díky skvěle napsaným, obsazeným a zahraným ústředním postavám Joela (Pedro Pascal) a Ellie (Bella Ramsey). Dynamika mezi nimi nemá chybu a způsobí, že si je šíleně zamilujete. Díky tomu vůbec nevadí, že se seriál nevydal hororovou cestou, jak mu někteří spílají, nýbrž to naopak jako zainteresovaný divák vítáte, protože jste vděčný za veškerý čas strávený s hlavními protagonisty, za každý jeden dialog, poznámku nebo komentář. Jejich postupné sbližování se bohatě vydá za přehršel zbytečných akčních / „hororových“ pasáží s nakaženými, který by navíc mohli rychle ztratit na děsivosti, kdyby jim bylo věnováno nadměrné množství screentimu, jak lze pěkně vidět na TWD, kde zprvu strašidelní zombíci během několika sérií rychle vyčpěli do otravně rutinních enpísíček, jejichž zabíjením se hrdinové můžou bavit, když zrovna vinou chatrného rozvleklého scénáře nemají co dělat. Ale to odbíhám. Zkrátka, jestli chcete vidět hromadu znetvořených krvežíznivých mutantů, které nějaký drsoň likviduje jednoho za druhým, běžte si zpátky k Živím mrtvým, otevřením této ČSFD stránky jste nedopatřením zavadili o kvalitní psychologický dramatický seriál, tedy seriál zcela nevyhovujícím vašim primitivním očekáváním. To asi ke kritice komorního filmařského přístupu k velkolepé cestě napříč světem Joela a Ellie. Nejvíce boje zakusí především jejich psychika, o to zajímavější je tento seriál. Ke kritice castingu nic nemám, byl úžasný, povedený a trefný, kdo to nevidí, anebo z nějakého důvodu vidět odmítá, pravděpodobně na to koukal ušima. Další věc, co bych chtěl vypíchnout, je detailní vyobrazení postapo světa, něco tak promakaného jsem v počinu se zombie tematikou jaktěživ neviděl. Opět úžasně odvedená práce, která musela stát spoustu, spoustu peněz a pevně věřím, že se jim to splatí. Nazvučené to bylo také bombasticky, myslím, že jsem si vypěstoval závislost na opening theme song. Jak si vyhráli s maskami Clickerů je také něco. Možná jediné zaškobrtnutí vidím ve vyvrcholení epizody strávené v městě vzbouřenců. /Spoiler/ Vyvalí se tu velké množství nakažených, jejichž design a vůbec celá tato akční sekvence mi připadala spíše neohrabaná a uspěchaná, jako by si tvůrci potřebovali něco odškrtnout a zase rychle pokračovat dál ve vyprávění. /Konec spoileru/ Obecně je seriál zdaleka nejsilnější na emocionální rovině, v akčních pasážích zejména s nakaženými někdy trochu klopýtá, jako by nebyl ve své kůži. Přesto mám ve výsledku i z nakažených velmi dobrý pocit, rozhodně vyvolávali strach. Verdikt: „Neuvěřitelná jízda!!!“

Recenze na britský seriál Sex Education: 1. řada – 95 % je zřejmě jedna z nejuspokojivějších sérií, kterou jsem kdy viděl. Je plná "štěstí v neštěstí" momentů a obsahuje snad úplně všechny konflikty z života běžného puberťáka, tudíž snad úplně každému z této věkové kategorie musí při sledovaní vykouzlit úsměv na tváři. Nebo alespoň zlepšit náladu, protože si uvědomí, že – ať už řeší cokoli – není sám. Pokrytí všech možných témat je vskutku obdivuhodné, a přitom vylíčené obdivuhodně uvěřitelně. I přesto však příběh stojí především na postavách. Každá z nich je vypiplaná do detailu a ty, které nejsou, na ty se oko Mordoru zaměří v jedné z příštích sérií. Jejich kvalitní napsání a ztvárnění pěkně ilustruje fakt, že tvůrci mohou v průběhu seriálu z kohokoliv, kdo měl dosud vedlejší roli, udělat protagonistu (byť jen dočasně) a stejně to bude zábavné, koukatelné a co víc – dokážou nás o hrdinovi / hrdince, které jsme si mysleli, že znát nechceme, přesvědčit, že ji znát chceme a to hodně. Napříč seriálem exceluje britský humor, který je vždy ve správný čas na správném místě. To samé samozřejmě platí i o výběru hudby, jak koneckonců bývá u seriálů zvykem. Zamiloval jsem si ústřední duo Otis & Maeve, ale mám rád všechny výraznější postavy, všechny jsou dobře napsané i zahrané – pokud ne uvěřitelné, tak alespoň komické a Sex Education rozhodně není podívaná pro bručouny. Ti ať si jdou bručet jinam. Já se skvěle bavil. 2. řada – 85 % už pro mě není takovou srdcovkou jako ta první. Je tomu tak z velké části proto, že hlavní dva charaktery ustupují lehce do pozadí a velká pozornost je věnována ostatním postavám. Už to prostě není jen o nich. Neříkám, že mě osudy jiných postav nebavily, byly koneckonců výborné, promyšlené a především uvěřitelné a ozdobené pečlivou dávkou britského humoru – ovšem z osobních neobjektivních prožitků musím říct, že si mě nezískaly tolik. Proto i 2. sérii hodnotím s mírným odstupem a paradoxně objektivněji. Je načase vyzdvihnout pozitiva: HERCI: *****/5; HUMOR: ****/5; HUDBA: *****/5. Jednoznačně tři nejsilnější články seriálu. Kdyby existovalo kritérium jako "rehabilitace týnejdžerské duše", tak bude mít ******/5. K negativům: KAUZALITA ODŮVODNĚNÍ: **/5 – v této disciplíně Sex Education lehce pokulhává, jednotlivé epizody jsou daleko více epizodické než v předchozí řadě, svůj podíl viny na tom nese i přebytek polo-hlavních postav. PROVÁZANOST: ***/5. Toť asi k mým nejzásadnějším problémům s 2. řadou. Snad na závěr se ještě hodí dodat: AKCE: ne. Jo, a Ola mi není vůbec sympatická! Co to kecám? Nejsem vůbec objektivní. 3. řada – 75/80 % Za mě jednoznačně nejslabší série. Začínám mít pocit, že můj výsledný dojem se utváří podle toho, jaký spolu mají vztah Otis a Maeve. A tady byl na bodu mrazu. Zrovna tak jako v minulé sérii bylo zajímavým zpestřením podívat se na kobylku i vedlejším postavám, zde už se divákova pozornost natolik tříští mezi jednotlivé leckdy i zbytečné charaktery, že už je toho moc a výsledkem je lehce výstřední směs bez zjeveného spojovacího prvku a já jsem z toho teda jelen. Otisovi a Maeve je tady přes veškerou snahu věnováno vlastně strašně málo prostoru, divák se o nich nic nového nedozví, závěrečný zvrat působí jako parádní marcipán na dortu, který někdo zapomněl osladit. Celá zápletka s trans lidma mě teda neokouzlila a za sebe musím říct, že tohle téma tvůrci neprodali (ani herci, abych byl fér). Kde se však musím autorů zastat, je celá "epizodka" s Ruby, která se moc povedla a nesouhlasím s tím, že by pak po Ruby neštěkl ani pes, jednoduše už v seriálu nedostala prostor – epizodičnost, kdy klidně v průběhu jedné epizody vznikne i se vyřeší něco sexuální problém, je jeden ze základních atributů seriálu, který se táhne napříč sériemi už od vzniku "kliniky", tak nechápu, na co si teď lidé najednou stěžují. Zřejmě je to jen důkaz toho, že tvůrci odvedli dobrou práci a z relativně slepé odbočky od Maeve se stala opěvovaná aférka se zástupem fandů. Teď proč jsem takto klesl s hodnocením: mám pocit, že se tady toho až tolik neděje, spoustu scén vnímám vyloženě jako vatu mezi hlavním příběhem Otis a Maeve, které jsem si v 1. řadě tak zamiloval a nemůžu se zbavit pocitu, že celá ta věc s krutou autoritářskou upjatou mrchou... ehm ředitelkou je tu jen proto, aby se něco dělo. Za prvé je to v dnešní době poměrně nereálné a za druhé mám pocit, že se nám tu seriál už příliš okatě snaží tlačit před nos různé utlačované menšiny a nedejbože nám i předat nějakou message, což mě jako prostinkému divákovi leze na nervy a taky bych řekl, že by si to "Sexuální výchova" klidně mohla odpustit.

Recenze na animovaný seriál South Park: Hned na začátek je potřeba uvést, že ani já jsem neviděl všechny díly, kdysi jsem to účelově sledoval, ale skončil někde v 10. sérii. Je to už nějaká doba, co jsem neviděl žádný další díl a zpětně občas přemýšlím, proč tomu tak je. Není to tím, že by mě South Park nějak zklamal, že by 10. série byla horší než předchozí, naopak. Spíš bude zakopaný pes v tom, že si jsou všechny epizody tak moc podobné a že jich je TOLIK. Všechny až na čestné výjimky přitom sdílejí lehce uhozenou zápletku a sprosté urážky, ze kterých povětšinou pramení humor. Jenže jak už těch dílů je moc, přestávají být zápletky originální, všechny jako by vycházely ze stejné osnovy – i humor už je takový ohraný. Některé epizody jsou super, prvních pár sérií bylo super, protože byly první, jenomže dál, ačkoliv je SP vlastně pořád stejný, není to už takový zábava sledovat. Svým způsobem se ze South Parku stal úplně stejný tupý filmový fastfood jako je Marvel Cinematic Universe. Přirovnal bych to třeba k Simpsonům. Seriál trpí tím, že všechny jeho stovky dílů jsou epizodické, velmi tu chybí nějaké společné pojítko, aspoň napříč sériemi, téma, které by je spojovalo do uceleného celku, dávalo jim smysl a směr. Proto pro mě bude vždycky ve stínu geniálního Brickleberry, kde si jednak někdo vyhrál se scénářem a doslova každý dialog je tu vtipný, ne jen přes kopírák, a které druhak mělo koule skončit včas a udržet si tak vlastní jedinečnost (ačkoliv jeho tvůrci ještě zamýšleli pokračovat, ale to sem nepatří). Možná ze mě však hovoří zahořklost z toho, že mě kdysi oblíbený seriál přestal bavit. Co se týče dabingu, doporučuji český i anglický – oba jsou podle mě skvělé. Ikonický Cartman je dle mého lepší v angličtině, nicméně člověk se více směje různým intonačním odchylkám, když jsou v jeho jazyku, také je tak snáze rozpozná. Jako lehce komický hodnotím přestup pod záštitu Paramountu+, ale chápu, že se zde točí velké prachy. Co se týče her, hrál jsem zatím jen necenzurovanou verzi South Park: The Stick of Truth a musím říct, že to byla neuvěřitelná zábava a sranda zároveň, můžu všem nadšeně doporučit. Verdikt: "Pořád ta stejná písnička."