Idioti

Partia slušne zabezpečených dánskych yupíkov opustí na pár týždňov zabehané stereotypy svojich zamestaní, rodín a vzťahov. Nasťahujú sa do vily patriacej strýkovi jedného znich, kde cez deň prebývajú squatovým spôsobom (spánok pod dekou, či spacákom na holej zemi, beznábytkové zariadenie). Cieľom ich zgrupovania je hra na toálnych idiotov- predstierajú debilov, downov, imbecilov, pričom jednému z nich (vždy inému) pripadne úloha sprievodcu. Humorné polohy, sa striedajú s vážnejšími. Anarchistická zábavka dobre zabezpečených intelektuálov, odôvodňujúca sama seba hľadaním "idiota v sebe" odvaha plkajúcich rozumbradov končí na prahu ich rodiny, či práce. Jediný, kto je schopný správanie postihnutého preniesť domov, je niekto, kto sa do komunity nedostal na základe presvedčenia o potrebe prejavenia debilizmu v nás ale v dôsledku silnej psychickej traumy. Veľmi presvedčivé a silné dielo prestriedavané komentármi jednotlivých aktérov z časového odstupu. Film nenudí a zároveň vyvoláva rôzne otázky pri rozvíjaní tých základných - je normálnosť idiociou?, nie je prejavenie idiocie vyjavením slobody v jej nescenzurovanej a od konvencií nezviazanej podobe?,a hlavne: ako ďaleko sme schopní zájsť pri uplatňovaní vlastného názoru? (21.02.2005)

„On bude řídit?!“ - „Odpovědnost jim prospívá.“ Idioti. Neboli lidé, co si hrají na postižené, nemají ani kousek zodpovědnosti k ostatním. Ať už těm, kteří neví, že jde o pouhou zlomyslnou hru, nebo vlastním blízkým. A divák je tak konfrontován s tím, že se „normální“ Karen sice připletla mezi skupinku handicapovaných, ovšem ne mentálně, jako spíš morálně…Idiotům jsem se vyhýbal dlouho. A zpětně jsem rád, že jsem se k nim dostal až teď, hádám, že jako mladší bych film vyprovodil s odpadem. Ono to může znít hezky, utéct z nepříjemné reality, nasávat ten osvobozující pocit a pod záštitou „magoření“ dělat vše, co člověka napadne (řada absurdních scén…vyhrála ta na záchodcích). A tím se i škodolibě vysmívat všem těm „ohleduplným“ (tedy i pokryteckým) lidem, kteří sice ve svém životě mentálně postižené nevidí rádi, ale pod tíhou vlastního svědomí či diktátu společnosti je ignorovat nemohou. Trier docela umně provokuje a jisté věci pojmenovává poměrně trefně, ale též předkládá 2 pohledy, které jde podle mě těžko srovnávat…proto „jen“ lepší průměr. (01.08.2021)

Nic proti formě, nic proti výkonům, nic ani proti samotnému námětu. Film je opravdu silné kafe, a když silné myslím tím SILNÉ. Snímek je to sám o sobě kvalitní, má naturální herecké výkony a originální námět. Trier je géniální režisér, ale jako člověk je mi neuvěřitelně nesympatický (bude to hovado, chcete-li upřímnost). Ale tím je na druhou stranu neuvěřitelně zajímavý, on opravdu zvedne lidi ze židle, rozčílí je, vyprovokuje. Ať už zcela otevřenými záběry, jako je ztopořený penis jednoho z hrdinů, regulérní soulož (a myslím tím REGULÉRNÍ), nebo scéna, kdy motorkář drží penis chlapci, který je "jakože" postižený. Sama o sobě myšlenka, že si parta lidí hraje na postižené je velmi "přes". Ale to bych zase snímek moc odsuzoval, protože on není pouze o tom, že si parta hraje na idioty - to ne - to by byl pouze povrchní názor. Idioti sahají dál. Ovšem forma, jakou jsou natočeny, je velmi "histerická" (i když to taky není to správné přirovnání). Idioti jsou pro mě letos nejtěžším filmem, který jsem viděl. Opravdu jsem ze začátku nevěděl, co si o nich mám myslet. Mám-li být spokojený, nebo naštvaný...samotné hodnocení je moc těžké. Film, který rozděluje diváky na dva tábory - buď je geniální, nebo samoúčelný. Já jsem nějak mezi, ale spíše se přikláním k té druhé možnosti. (30.10.2006)

Trier je evidentný cvok a zároveň umelec, ktorý nemá vo svojom štýle súpera. Jeho filmy sú poriadne nekonformné a práve pre svoju jedinečnosť sa človek chtiac-nechtiac musí postaviť buď na stranu PRE alebo PROTI. Čím čalej zisťujem, že tomuto dánskému "idiotovi" prichádzam na chuť a som jednoznačne pozitívne nastavený. Idioti sú filmom povrchne idiotským a chytrým pod povrchom. Prostriedky na vyjadrenie Trierových myšlienok nepodliehajú žiadnej (auto)cenzúre a preto niekomu môže pripadať pár scén samoúčelných, s čím ja nesúhlasím. Ako niekto raz povedal, "písanie o filmoch je ako tancovanie o architektúre, filmy sa musia prežiť"...A práve toto je príklad Triera, každý si vlastný záver, filozofický rozsah a náhľad musí utvoriť sám... (29.08.2010)

Další z Trierových filmů, kterým nás chce šokovat. A jelikož jsem asi pět minut po shlédnutí filmu civěl mlčky do prázdna, tak se to asi povedlo. Výborné mrazivé drama s dokumentárními prvky, několik šokujících scén (včetně jedné pornografické) a bezchybné výkony. Kratší stopáž by tomu slušela sice o trochu více, ale i tak ve mně tento Trier zanechal velkou stopu. (11.05.2010)