Všetko je ako má byť

V roce 1943 nebyla Evropa zrovna stabilním místem. Zatímco Německá říše se snažila se střídavými úspěchy rozšířit své území, Itálie kapitulovala. Na pozadí velkých dějinných událostí se však odehrávaly i pro svět méně významné příběhy. Příběhy lidí, jichž se sice válka dotýká, ale nehraje v jejich životech nejvýznamnější roli. A i o tom vypráví Lust och fägring stor. Snímek Bo Widerberga se zaměřuje na nestabilní období v životě člověka, dospívání. Mladý student Stig se poprvé v životě musí potýkat nejen se zvýšeným zájmem o osoby druhého pohlaví, ale i s utvářením vlastního názoru na okolní svět a snášení následků vlastního chování. Nepláče nad svým krutým osudem, ani netouží po osvobození. Jen zpočátku nechává velet své pudy, aby si až později začal uvědomovat, co se vlastně s jeho životem děje a kam směřuje. Widerberg se snaží nikam nespěchat a pracuje s celým materiálem s respektem a citem. Zatímco první polovina se odehrává v pomalém tempu, je sevřenější a plná náznaků a detailů, druhá se soustředí více na dialogovou část, postupně zrychluje, dává více prostoru dalším postavám a dějově se rozevírá. Snímek však pramálo využívá dobové atmosféry a nedaří se mu příliš emocí vykřesat ani ze vztahových peripetií. Přístup, ve kterém se manžel nestává zdrojem napětí, ale překvapivě mentorem, je rozhodně originální, nicméně díky němu postrádá snímek gradaci, ale „jen“ pozvolně pokračuje dál. Problematické je to zejména díky dějově skladbě, která je opakovaně narušována motivy (kino), jejichž podstata je vysvětlena až v závěru snímku a v předchozích fázích tak působí jen jako berličky pro následující děj. Konečný zlom a hořký závěr tak nezapůsobí tak jak by měly, ale příběh pouze dějově postupně dozní. (12.11.2014)

Pokud si pamatuji, na všech čtyřech školách, které jsem absolvoval, byla vždycky jedna milá stará učitelka, jedna hezká mladá nedůtklivá učitelka a zbytek neurotické učitelky neurčitého věku. Řekl bych, že ty mladé a hezké byly "ve třídě" Mariky Lagercrantzové. Vzpomínám si, že každé nadbíhání srážely ironií a posměchem. Nebylo to dobré, stejně jako dobré nebylo opětování prvního erotického signálu od svého žáka (v době natáčení byla Viola přibližně stejně stará jako ve filmu, téměř 40 let, Stigovi bylo 15, skutečné stáří 21). Dopad na oba dva to mělo ovšem naprosto jiný; učitelka se pobavila, školák se už z toho asi řádně nevzpamatoval. Dosud jsem mluvil ze svého pohledu nebo obecně. K filmu jen pár poznámek: Alkohol a vážná hudba jdou dobře dohromady / Stig se po dobytí učitelky stává autoritou(?), pere se s otcem a ignoruje nadřízené, to v první polovině minulého století nebylo možné asi ani ve Švédsku (rozhodně ne u nás)  / holky (spolužačka a učitelka) považují vášeň a nenávist za dvě strany jedné průhledné mince / učitelka by se tak snadno nevysekala (viz právě skandinávské filmy). (03.04.2023)

Sexuální vztah učitelky se žákem sice vypadá jako námět k senzačnímu filmu, ale zde je to zpracováno velice citlivě, s porozuměním a někdy dokonce i s humorem. Labutí šíje paní učitelky, melancholie jejího manžela - alkoholika poslouchajícího Mahlerovy Písně o mrtvých dětech, a velice zábavné manévry Stigovy cílevědomé spolužačky. Výkon J. Wideberga je velmi věrohodný.Naštěstí to není snímek americký, který by pravděpodobně sklouzl k sentimentu či moralitě a jistě by končil nějakou mrtvolou nebo parádním soudním procesem. (05.03.2011)

Doučování po seversku má něco do sebe. Hořkosladká romance se sice odehrává v době, kdy na frontě umírají tisíce mužů, přesto tihle patnáctiletí kluci mají v hormony zatížené hlavě jen nadsazené odhady zásunů nebo zapeklitost skupinového sexu. Jeden z nich v prostoru mezi katedrou a tabulí ucítí něco nepoznaného, až ho oboustranná zvědavost a vzrušení přivedou do její postele. Na tom by nicméně nebylo nic divného, kdyby jeho „vyvolené“ nebylo o hodně let víc a nebyla jeho novou učitelkou. První polibek, první náhodné setkání s manželem, který ujíždí na Čajkovském a na ginu, první krize. Hlavně ale přechod z cudných školáckých let rovnou na vysokou. A známe to, jak je to s tím zakázaným ovocem. Poslední film Švéda Bo Widerberga čerpá částečně z jeho dětské fantazie, kterou prožíval ve školní lavici, motivace jeho hrdiny (part svěřil svému skutečnému synovi) je patrná, u jeho překvapivě náklonné kantorky pak vnímáme snahu restartovat zpackaný život. Tvůrce umně buduje atmosféru, nemoralizuje, kroky jeho hrdinů jsou přirozené a uvěřitelné, stejně jako onen opar, který se vznáší v době, kdy jejich krajané bojují a umírají kdesi daleko, i když zatraceně blízko. Škola není králíkárna. (12.11.2014)

Velmi citlivě natočený film o neobvyklém vztahu. Viola, nastupuje jako učitelka do chlapecké třídy a nemůže si nevšimnout žádostivých obdivných pohledů jednoho ze svých žáků. Se svým životem nespokojená žena podlehne zakázanému a 15ti letý Stig se stane kořením jejího nudného života s alkoholikem. Jenže chlapec dospívá a daleko dřív odhalí skutečnost, že tento vztah bez budoucnosti a posléze i citu, není to, co od života očekává. (26.02.2006)