Antonia
Antonia
Antonia et ses filles
Antonia's Line
Réžia:
Marleen GorrisScenár:
Marleen GorrisKamera:
Willy StassenHudba:
Ilona SekaczHrajú:
Willeke van Ammelrooy, Els Dottermans, Dora van der Groen, Veerle van Overloop, Esther Vriesendorp, Carolien Spoor, Thyrza Ravesteijn, Mil Seghers (viac)Obsahy(1)
Pôsobivá rodinná sága, zaznamenávajúca život niekoľkých generácií s dominantnou ženskou rodovou líniou, je úsmevnou idylou, stavajúcou na bizarnosti a výlučnosti postáv a oslavujúcou činorodý prístup k životu. Titulná hrdinka spomína na udalosti niekoľkých posledných desaťročí, počas ktorých sa jej rodina zmenila na veľké spoločenstvo, pravidelne sa schádzajúce na sviatočné pikniky. Antonia sa do rodnej dediny vrátila tesne po II. svetovej vojne s už dospelou dcérou Daniellou - obe sa vyznačovali voľnomyšlienkárstvom a bezpredsudkovosťou. Antonia, zosobňujúca ženskú silu, udáva tón pre pochopenie ľudskej slobody v nezávislosti na tradičnej morálke. Popri vyznávaní sexuálnej slobody sa to prejavuje aj jej porozumením pre mentálne postihnutých vydedencov, ktorých pojme do súznejúcej pospolitosti. Dianie komentuje s odstupom pravnučka Sarah, podobne ironizujúce sú aj Danielline predstavy, v ktorých sochy svätých sprisahanecky mrkajú a kamenný anjel na cintoríne krídlom udrie nemravného kňaza. Príbeh hraničiaci s utópiou nadobúda rysy rozprávkovej feérie, obsahuje prvky magického realizmu a pritom prináša sociologicko-feministickú analýzu spoločenských pomerov. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (47)
Sága jednej rodiny a ich známych. Strasti a radosti života, ktoré si voľne plynú v čase, opísané trpko-humorným a pútavým spôsobom. Tému filmu ako aj takýto spôsob narácie príbehu mám veľmi rád a snímok v tomto smere veru nesklamal. Navyše takmer každá druhá veta tu stojí za hlbší rozbor - nádherná ukážka filozofie života ako i návod ako sa dá žiť. Film si rozhodne zaslúži väčšiu pozornosť. 80/100 ()
Nerealističnost vůbec nevadí. To, že se pár postavám dějí neuvěřitelné, obyčejné, ale hlavně velké věci v moc krátké době trvání filmu, rozhodně nijak nepřispívá k míře nesmyslnosti nebo povrchnosti nebo čehokoli negativního. Film je smyslem přesycen a svým "zrychlením", občasnou absurditou, místy i vyzněním připomíná Sto roků samoty. V tomto případě spíše Padesát roků soudržnosti, tvořivosti, plodnosti, nikoli však unylé idyly bez tónů pochybností, a i na tu samotu občas dojde. ()
Marleen Gorrisová natočila před dvaceti lety možná trochu vizionářský film. Její vize byla ovšem už dávno předvídána, a to, co tehdy bylo výjimečné, je nyní běžné. Antonia, jako prabába rodu po ženské linii (jiná linie tu není myslitelná), to má poměrně snadné. Ona a její dcery jsou odbornicemi na vše (zemědělství, filosofie, výtvarné umění, přírodní vědy, střelné zbraně atd.), zatímco muži jsou buď jen násilníci (Antonia a její dcera považují lynč za řádný prostředek prosazování práva), kreténi, shoppenahauerovští misantropové nebo pouzí poskoci.... Zánik staré (byť jen málokdy dobré) Evropy nezpůsobí zástupy lidí, které sem žízeň a hlad přivádí ze svých rodišť, ale změny, které se konají přímo zde a právě teď. - A toto je jedna z nich. (O neřízeném konzumu se zmiňuji jinde.) ()
Marleen Gorris umí upoutat diváky svým osobitým způsobem. Styl vyprávění o zrození, lásce, umírání, mnoha jiných filozofických mouder, radosti i smutku mě vtáhnul mezi všechny ty zvláštní osoby, s mnohdy i jejich absurdním jednáním a já jsem s nimi všechny ty chvíle prožívala naplno a až do konce jsem nemohla odtrhnout oči ani mysl. Zajímavý film. ()
Sonda mezi obyvatele na maloměstě v poválečném Nizozemsku, kde je ještě všechno zastaralé a zkostnatělé, ale kam se dostane svobodná žena, která ví, co chce. To je něco nepatřičného. Tenhle film je ale podaný s takovým klidem, láskou a navíc i realismem, že vás prostě dovede dostat. Stejně jako to, jak jsou lidé hloupí. ()
Galéria (12)
Fotka © Golem Distribución
Reklama