Himaláje

Vysokohorská vesnice se musí dobře připravit na zimu. Karavana jaků má odnést náklad soli, prodat ji a nazpátek přinést obilí, které pomůže přežít zimu. Je klíčové vyčkat na správný okamžik, kdy karavanu nezastihne bouře. Starý náčelník spoléhá stejně jako generace před ním na tradice a znamení od duchů hor. Jeho mladý syn se chce řídit svým rozumem. Na cestu se tak vydávají odděleně dvě skupiny vesničanů. V horách však není prostor na vlastní umíněnost. Pro společný cíl se musí spojit a stát při sobě. Starý náčelník umírá v jedné sněhové bouři, ale stačí ještě sdělit synovi, že mu věří a že osud výpravy je v dobrých rukou. (15.11.2005)

Veliký příběh odehrávající se mezi lidmi, přírodou a bohy. Himalaj karavana působí tak neskutečně přirozeně, autenticky a čistě, že divák musí okamžitě pustit z hlavy veškeré problémy, starosti a myšlenky, které se vztahují na svět, v němž žijeme. Úžasné záběry na přírodu, kontrast stáří versus mládí, kruté podmínky k žití za tónů velmi podmanivé hudby - to vše a ještě mnohem víc je vlastní tomuto snímku s velikou hloubkou a značnou dávkou oduševnělosti. Po posledním záběru jsem jen sledoval běžící závěrečné titulky a vychutnával si pocit blaženosti, povznešenosti a nepatrnosti v porovnání se střechou světa. Jsem vděčný, že Eric Valli mi tohle svým počinem umožnil. (04.02.2011)

Dostala ma tá čarovná prirodzenosť ľudí pred kamerou. Nádherné osoby, navonok zamazané, s krásnym a čistým vnútrom. Obdivujem tibetskú kultúru, ich zvyky a večnú oddanosť Bohom. Obrázkami je to na úrovni Barabáša, v tomto prípade naviac obohatené ešte aj o krásny príbeh ľudskej nezlomnosti a odvahy. 80% (20.11.2008)

Poslední třetina je výtečným pohledem na dávný generační spor mezi vzpurným mládím a zkušeným stářím. Z dnešních tvrdohlavců stavějících se proti bohům a tradicím se jednou stanou náčelníci, ctitelé bohů a obhájci tradic. Jako by to ani nemohlo být jinak. Jinak je film příliš dlouhý a obsahově chudý. Až příliš staví na kráse himalájských scenérií, aniž by je vyvážil odpovídajícím příběhem. (19.03.2006)

Vizuálně nekonečně krásný film s dechberoucími záběry tibetské přírody a prostým a přitom nesmírně hlubokým dějem. Byl jsem uchvácený od začátku až do konce. Fascinující je pohled do tradičního života Tibeťanů - pozorný divák má možnost zblízka dopodrobna zkoumat jejich obydlí, všemožné předměty jejich denní potřeby, oblečení, jejich zvyky a způsob života... Zajímal by mě názor nějakého tibetologa, ale na mě ve filmu tohle všechno působilo naprosto realisticky a nevyumělkovaně, a tenhle dojem umocňovala i hojná účast (skvělých a přirozených) neherců. Dlouho jsem vůbec nevěděl, v jaké době se vlastně příběh odehrává, protože všechny předměty denní potřeby objevující se ve filmu byly buď podomácku vyrobeny, nebo vyrobeny místními řemeslníky, nebyla tam jediná známka naší současné civilizace. Jediný cizorodý předmět, který naznačil že se jedná o dvacáté století, byla (geniálně symbolicky!) lahev s čínskou kořalkou. Schází mi slova k tomu, abych krásu, sílu a hloubku filmu vyzdvihl co nejvýš, pro mě osobně je jeho sledování vždy silný a meditativní zážitek. Také jsou v něm znát peníze francouzské produkce, například kamera je fantastická a některé scény by s nižším rozpočtem vůbec nebylo možné realizovat. Bohužel to mělo i stinnou stránku, protože film byl do zahraničí nabízený i ve francouzské jazykové verzi, po které nepochopitelně hrábl pazourou nějaký náš distributorský ultrazhovadilec, takže z jeho první projekce jsem měl chuť po prvních větách odejít. Důsledně doporučuju pouze originální tibetskou verzi. Můj nejoblíbenější dialog: "Co to je?" "Strom". "Ty jsi ho už někdy viděl?" "Ne." "Tak jak ho můžeš kreslit?" "Můj učitel mě to naučil." Skvostné. (18.04.2013)