Hana a jej sestry

Woody Allen ponúka ďalší kus zo svojho vytvoreného sub-subžánru pohodovo-dramatická, mierne dejová, epizodická romantická komédia (dramédia) pre pokročilých duchom aj vekom. Takže zase to príjemne plynie, Allen nás dostáva do svojho módu špecifického stavu mysle, obklopuje nás známymi tvárami až po veľké hviezdy, ponúka nám rodinné večierky, britké kúsavé a zároveň milé dialógy a samozrejme sex. V tomto prípade v podobe nevery. Veci sa menia, dramatizujú, potom zase dostávajú do normálu, nikto to nechápe a všetci sa im poddávajú. Nikto im ale nechápe a s touto myšlienkou nám dáva Woody dobrú noc. Ďalší večer nám porozpráva zase niečo podobné. (07.11.2014)

Nedá se tomu nic vytknout. Snad jen to, že zde nenajdete nic moc nového oproti Allenovým starším kouskům. Jeden kus newyorského neurotika, tentokrát hledajícího únik před vědomím neodvratnosti smrti. Tři kusy newyorských intelektuálek, které jako by zastupovali různé aspekty povahy postav Diane Keaton (modrá a obdivuhodná; krásná a nedostižná; praštěná a svérázná), dva kusy postarších intelektuálů, se kterými jsou předcházející ženštiny zaplétány do růnzných vztahů a samozřejmě Freud a psychoanalýza, Sokrates a chlapečci, Nietzche a jeho žvásty o věčném návratu a bratři Marxové, pro které stojí za to žít. Pokud nemáte nic proti "věčnému návratu" Allenových témat, je tohle film pro vás. 80% (13.11.2006)

Jeden z častých motivů Woodyho filmů - úzkost ze smrti - je tu rozvinut více než v jeho jiných filmech. Co se stane, až zemřeme? To už jako vůbec nebudeme? Stejné návaly úzkosti jsem občas zažíval jako malé dítě ( většinou v noci, když jsem se snažil usnout ), postupně se ale objevovaly stále řídčeji, až zmizely. A Woody zde dokázal tyto pocity nádherně reflektovat. A to je na něm nejcennější - jak je všímavý a dokáže pocity, nálady a vztahy využít ve svých filmech. Jinak se jedná o jednoho z nejlepších klasických Allenů, jak ho mají všichni jeho fanoušci nejradši. (28.11.2005)

Přiznávám, dle zdejšího hodnocení a nadšených ohlasů jsem čekal víc. Jde o ten typ Woodyho pohodové vztahové konverzačky s výbornými dialogy, ostatně tu má režisér skoro vždy dobře zmáknutou, jenže pak záleží na kvalitě humoru a faktem je, že v Haně a jejích sestrách ho bohužel moc nebylo. Ani pár výraznějších hlášek. A taky mi moc nesedla roztříštěnost děje, chápu sice, že vyprávění prolínajících se příběhů všech 3 sester, navíc rozdělené do kapitol, mělo být zajímavé, ale tady mně to spíš rušilo. Plusem je však kvalitní herecké obsazení, Michael Cane v netypické roli, mnou dlouho nikde neviděná Carrie Fisher (Leia ze Star Wars), pak herečky Barbara Heshey, Dianne Wiest, Mia Farrow a samozřejmě samotný Woody. Vidím to na slabší 4*, holt jsem čekal, že se víc zasměju. "Kdybych měl nádor, zastřelil bych se. Rodiče by to zdrtilo. I je bych musel zabít. A strejdu s tetou. Zkrátka krveprolití." (25.11.2011)

Woody Allen opět dokázal, že nedokáže natočit jiný než silně nadprůměrný film. Jeho zcela všední vztahový propletenec lidí okolo Hany je obohacen typicky allenovskými tématy: smrt, sex, smysl existence, (ne)víra v Boha. Celkem tři sestry, jejich tři opory plus množství bývalých i budoucích vztahů. Perfektně vedení herci, přirozené a přitom smysluplné dialogy, poklidná Palmova kamera, jazz a Woodyho hypochondr Mickey – to je pro mě obstojná nálož důvodů, proč se na Hanu podívat ještě (ne)jednou. Není to komedie, není to psychologické drama, není to odpočinkový film. Je to film Woodyho Allena, věčného skeptika, který jakoby Hanu natáčel v mimořádně vydařeném životním období. Optimistickým vyzněním nám tentokrát nenašeptává: „zapomeňte na šťastné konce“, nýbrž: „život je to nejkrásnější, co máme, tak si jej važme“. Scéna, ve které Mickey zjistí zásadní pozitivní informaci a následně pln radosti vyběhne vstříc lepším zítřkům možná zklame všechny zatvrzelé pesimisty, ale že je krásná, ji nikdo vzít nemůže. Čímž se chci dostat, k tomu, že život je kolem a kolem vzato občas taky celkem přijatelným způsobem jak se dožít smrti. (Btw, Allen ten konec nemá rád.) 90% Zajímavé komentáře: Angerr, pabelito (27.11.2005)