Hana a jej sestry

Nie najlepšie, ani najhoršie Allenove dielo, ale pre neho absolútne typické. Tak šarmantne vtipné a originálne, a pritom najlepší scenárista všetkých čias nepísal nikdy o ničom inom ako sú vzťahy, kde nesmie chýbať všadeprítomná nevera, židia či náboženstvo a to všetko s tak príjemnou nadsádzkou. Vizuálne môže z pohľadu súčasníka pôsobiť dosť staro, predsa len to oblečenie, prostredie, to ani nevyzerá ako z roku 1986 ale minimálne 1956. (07.09.2018)

Milý a uklidňující romantický film s prvky komedie. Woody Allen rozehrává mozaiku několika příběhů tří sester - křehké Hany (Mia Farrowová), energické Lee (Barbara Hersheyová) a April (Carrie Fisherová), která si "dá" občas kokain a jejich manželů - notorického hypochondra Mickeyho (Woody Allen), záletnického elegána Elliota (Michael Cane) a podivínského malíře Fredericka (Max Von Sydow). Příběhy spolu sdánlivě nesouvisí, ale nakonec se protnou a vrcholí šťastným koncem. Zárukou zábavy jsou opět dobré hlášky ("kašle jak Dáma s kaméliemi"..."tahle běhá se sádlem, měla by si na něj vzít kolec"..."není tvoje neplodnost z masturbace? - nešahej mi na moje koníčky"). (26.11.2005)

Woody Allen opět dokázal, že nedokáže natočit jiný než silně nadprůměrný film. Jeho zcela všední vztahový propletenec lidí okolo Hany je obohacen typicky allenovskými tématy: smrt, sex, smysl existence, (ne)víra v Boha. Celkem tři sestry, jejich tři opory plus množství bývalých i budoucích vztahů. Perfektně vedení herci, přirozené a přitom smysluplné dialogy, poklidná Palmova kamera, jazz a Woodyho hypochondr Mickey – to je pro mě obstojná nálož důvodů, proč se na Hanu podívat ještě (ne)jednou. Není to komedie, není to psychologické drama, není to odpočinkový film. Je to film Woodyho Allena, věčného skeptika, který jakoby Hanu natáčel v mimořádně vydařeném životním období. Optimistickým vyzněním nám tentokrát nenašeptává: „zapomeňte na šťastné konce“, nýbrž: „život je to nejkrásnější, co máme, tak si jej važme“. Scéna, ve které Mickey zjistí zásadní pozitivní informaci a následně pln radosti vyběhne vstříc lepším zítřkům možná zklame všechny zatvrzelé pesimisty, ale že je krásná, ji nikdo vzít nemůže. Čímž se chci dostat, k tomu, že život je kolem a kolem vzato občas taky celkem přijatelným způsobem jak se dožít smrti. (Btw, Allen ten konec nemá rád.) 90% Zajímavé komentáře: Angerr, pabelito (27.11.2005)

Pozitivně naladěný Woody Allen nám tentokrát předkládá existencionální vztahové drama s místy vážným, ale samozřejmě i nevyhnutelně vtipným přemítáním nad láskou, nerozhodností a životní filozofií. Postavy jsou decentní intelektuálové, které pohání trocha "živočišné" touhy, ale ještě více brzdí přílišná korektnost a sociální odstup. Přesto si ale, stejně jako celý film, udržují nadhled a uzavřou své etapy optimisticky... Scénář nemá daleko ke genialitě (výborné dialogy i vtipné vnitřní monology) a celkově film je příjemný i vhodný k letmému zamyšlení. 8/10 (21.02.2008)

Proč nepřiznat, že Woody Allen a jeho poněkud infantilní svět nikdy nebyl tak docela mým šálkem čaje. Na druhou stranu, nezávisle na svých pocitech a sympatiích, nemohu neuznat, že tento Američan je bohem políbený a z jeho ruky vycházejí skvosty, které v paměti zanechají alespoň stopu. Což je v tomto případě současně i moje pokorné doznání. V matné spleti obtížně rezonujících pamětí dominuje Hanina stmelující úloha v rozsáhlé rodině, která je odměňována zneužíváním ("Marto, Marto, pečlivá jsi" pronáší v Novém zákoně Ješua-Ježíš). A pocit, že jsem zhlédl něco hodně krásného, na co bych neměl zapomenout. Jak to dopadlo, vidíte sami. A těch dvacet let mne zas tak moc neomlouvá. Ach jo. (21.04.2008)