Prvý kontakt

Malá dcerka je skutečným pokladem svých rodičů. Je tím nejlepším, co mohou světu dát. Jsou šťastni, že dcerka roste jako z vody, má plno energie, je mladá, zdravá, nezastavitelná. I tam z jiného světa přicestují bytosti z jiných koutů možné existence, z jiných dob a prostředky, které lidstvo nemůže chápat a pro zjednodušení tyto a jim podobné označují jako UFO, doufajíc, že tenhle magický název ospravedlní hlubokou neznalost jiné než pozemské existence. Avšak i Země má své hrdiny. Tou hlavní je sympatická Amy Adams, která má vlohy nejen v lingvistických kruzích, ale i v oblasti mateřství, přičemž by pro své dítko obětovala naprosto vše. Jak ale naložit s osudem, který je předurčen? Jak se vypořádat se situací, kdy na Zemi dorazí přes 10 objektů, se kterými nelze konvenčně komunikovat? Není tajemstvím, že právě Amy Adams a Jeremy Renner to zřejmě dokážou. Dokážou to ale dostatečně rychle, aby potlačili rozrůstající se nepokoje? Dokáže ona být mesiášem pro celé lidstvo a sjednotit jej jak obrazně tak i bojeschopně? Nebo to nakonec není třeba? Toliko a mnoho dalších otázek podává tak ambiciózní film, jakým Arrival bezpochyby je, a není na ně jednoznačná odpověď. A bez spoilerů už vůbec ne. Pamatujete na Den nezávislosti z léta s obdélníkovou místností plnou generálů a samozřejmě prezidenta, který nařídí definitivně útok? Náznaky tu jsou, ale jinak rozhodně nic takového díkybohu tenhle mistrovský kousek nenabízí, namísto toho zarazí do sedačky takovým způsobem, že se budete horko těžko zvedat alespoň po skončení závěrečných titulků...10/10!...[10.11.2016_Cinema City_Zličín] (10.11.2016)

Obsahuje spoilery. Třetí admirálův (já vím, shoda jmen, ale snadněji se mi to píše) film, který jsem viděl. Z této trojice nejslabší, což neznamená špatný, protože laťka je nastavená hodně vysoko. Stejně tak to není lepší film než Interstellar, i když hype říká opak. Na to si z dřívějšího filmu až příliš půjčuje. V čem se Arrival zásadně liší od povídky, kterou adaptuje? V první řadě cestou k pochopení heptapodského jazyka. V povídce hlavní hrdinka pochopí mimozemský jazyk tím, že pozorně sleduje tvorbu symbolů a zjistí, že heptapodi začnou psát více znaků najednou, je lhostejné, co zvolí jako začátek a co jako konec, protože teprve celek je důležitý, ne proces vedoucí k jeho vytvoření. A pochopení písma znamená pochopení myšlení a tím pochopení budoucnosti. Ve filmu plného pochopení dosáhne v jakési komoře, kdy se jí dostane jazyk a tím i myšlení mimozemšťanů do hlavy. Jde o zjednodušení proti povídce, dané zdramatizováním děje hrozbou konfliktu (to v povídce není vůbec přítomno). Měl jsem z toho ostatně neodbytný pocit, že moment pochopení jazyka byl až příliš průhledným pokusem napodobit právě Interstellar a zejména scénu v teseraktu. V druhé řadě samotné písmo (tedy heptapodština B), které jsem si představoval dle slovního popisu v povídce jinak. Vyplňovalo celý kruh a důležitý v něm byl sklon jednotlivých částí. V třetí řadě pak účel. Ve filmu jde o snahu o budoucí pomoc heptapodům (opět to nápadně připomíná Interstellar). Naproti tomu nám povídka účel návštěvy zůstává dlužna, jelikož se zabývá především konfrontací dvou velmi odlišných způsobů chápání reality, času a procesů a k čemu to vede z hlediska lidského chápání. To je silná stránka povídky. Na druhou stranu emocionální dopad je ve filmu silnější, zejména nastínění důvodu rozchodu hlavní hrdinky s manželem, stejně jako příčina dceřiny smrti. To mi ve filmu sedlo více, působí to uvěřitelněji. Jako že v povídce ani změněné myšlení by podle mě matce nemělo bránit v zabránění smrti dcery, která nebyla způsobena něčím nevyhnutelným - to mi přišlo příliš podivné. Měl bych některé výhrady, třeba scénu s čínským generálem - hrdinka by v ní neměla být překvapená, protože už ji znala. Tak nebo tak, admirál patří mezi nejlepší režiséry aktuálního Hollywoodu. P. S. Kéž by z Chiangových povídek zfilmovali též vyloženě rouhačskou "Peklo je nepřítomnost boha." (12.11.2016)

Libí se mi jak Villeneuve pracuje s fenoménem jazyka a předvádí ho ve snadno srozumitelných souvislostech. U příbuzného INSTERSTELLAR se přesně tohle né uplně dobře podařilo Nolanovi s pohybem v časoprostoru. Potěšilo by mě, kdyby se Villeuneuve do budoucna vyhýbal příběhům s velkým koncem a vypointovaným příběhem, přeci jen už je to v jeho filmografii potřetí a byla by škoda, kdyby nakonec šel podobnou cestou jako M. Night Shyamalan. (06.12.2016)

Rozhodně dobře natočené sci-fi, konečně zase jedno, které nepotřebuje nesmyslně hýřit efekty, které jde rychle k věci a přitom se mu daří stále být tajemné a napínavé. Úvodní minuty, seznamování s hlavními postavami a první zkoumání lodi mi dokonce připomněly Blízká setkání třetího druhu, což mi udělalo velkou radost stejně jako použití Dvořákovy hudby. Jenže co to bylo nakonec platné, když tomu všemu dal na frak příběh, který mě ve finále rozčaroval stejně jako naposledy Nolanův Interstellar. Nechci nic prozrazovat, ale především ty dva časové paradoxy s knihou a telefonem na mě byly moc. Příchozí připravily o většinu kouzla, které do té doby měli. Škoda. (14.12.2016)

Citlivý a přesto velice působivý hard sci-fi snímek. Nečekejte žádnou akci, ale civilnější pohled na příchod "těch tam venku" očima lingvistky, pro kterou je její profese vším. Konstrukce snímku, pointa, styl vyprávění, využití fantastické skladby Maxe Richtera (jen na dvou místech!) a zbytek dotvářen více zvuky, než hudbou, Jóhanna Jóhannssonna. Od první minuty je to pro mě působivá cesta do hlubin mimozemské mysli a pointa je přímo vynikající. Jsem zvědav, zda na druhé/třetí shlédnutí bude film nabízet takovou emocionální destrukci, jako jsem prožil poprvé. Villeneuve se tak ještě před novým Blade Runnerem stává mým novým favoritem. Za zmínku stojí i vynikající kamera - Bradford Young, jeho styl pro symetrii kompozice a klidnou kameru (ta je dneska málo k vidění) film skvěle rámuje. (13.11.2016)