Moje noc u Maud
Ma nuit chez Maud
My Night at Maud's
My Night with Maud
Réžia:
Eric RohmerScenár:
Eric RohmerKamera:
Néstor AlmendrosHrajú:
Jean-Louis Trintignant, Françoise Fabian, Marie-Christine Barrault, Antoine Vitez, Marie-Claude RauzierObsahy(1)
Možná nejvíce provokativním filmem jedné z hlavních figur francouzské nové vlny, režiséra Erica Rohmera, je komorní drama Moje noc s Maud, na jehož tvorbě se sešly dvě velké persony francouzské kinematografie Jean-Louis Trintignan a Françoise Fabianová. On zde představuje konzervativního a víře oddaného inženýra, který sice odešel bydlet na klidné předměstí Paříže, ale samota a nedostatek vzruchů už ho nebaví. Ona je pak atraktivní liberální vdova Maud, s níž muž stráví noc a se kterou rozmlouvá, aby se lépe vyznal ve svých pocitech. Je zde totiž ještě jedna žena, Françoise, neznámá blonďatá kráska z kostela, kterou by chtěl Jean-Louis oslovit a představuje si, jak s ní stráví budoucnost. Na jakoukoli akci je ale příliš plachý a stydlivý. Kolotoč slov nakonec vyústí v touhu konečně se s neznámou setkat tváří v tvář. Snímek, nominovaný na Zlatou palmu v Cannes, se nakonec dočkal úspěchu také v zámoří – byl nominován hned na dva Oscary, a to pro nejlepší cizojazyčný snímek a za nejlepší originální scénář. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (41)
Kdybych byl býval žil tehdy a ve Francii,moc bych si přál ,aby se Trintignant a Rohmer někdy potkali. Stalo se. ()
Opat spolocenska konzervacka on + ona, su tu dva hviezdy francuzskeho filmu - Jean Louis Trintignant a skvela Francoise Fabian. Konzervacia na urovni, okrem nej tam vsak nic nebolo, reziser Eric Rohmer natocil len taky lahky nadpriemer : 70 % ()
Jeho noc s Maud. Každý muž by měl potkat nějakou Maud, aby pak mohl potkat svou Francoise. ()
Absolútna špička medzi filmami založenými na konverzáciach medzi postavami. Lepšie sa to snáď už ani nedá. Konverzácie tu neslužia iba ako naratívny nástroj, ale sú geniálne začlenené do celkovej štruktúry filmu. Pojednávajú o komplexných témach, ktoré film v priebehu celej svojej dĺžky reflektuje svojou štruktúrou, postavami a dejom. Napriek hĺbke rozoberaných tém však nepôsobia konverzácie ako pseudofilozofovanie - majú ľudský nádych, narozdiel napr. od Godardových filmov, kde sú postavy často len nástroje pre režiséra, pôsobiace ako ústa ktorými sú vyslovované Godardove myšlienky (to nie je výtka, ale konštatovanie). Postavy sú tu vykreslené ako reálni ľudia, aj napriek tomu, že mnohé témy o ktorých vedú dialógy by mohli na papieri pôsobiť príliš akademicky. Čiastočne je to brilantnými hereckými výkonmi, a čiastočne Rohmerovým umom v konštrukcii scenára a dialógov. Film tak poskytuje značnú myšlienkovú hĺbku, no je podaný s ľahkosťou, ktorá spôsobuje, že si ho dokáže užiť aj úplný idiot. ()
Konverzace a konverzace, myšlenky nahlas. Začátek třeba vydržet. ()
Pascalova sázka na Boha, Marxova sázka na smysl dějin... ()
Člověk poslouchá hodinovou přednášku o Pascalovi a ani mu to nepřijde. ()
Tak co, jsou filmy důležitější než život? Tenhle film je život. ()
[3,5*] "Mathematics distract from God. A useless, intellectual diversion." Dráma zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Spočiatku mi trochu vadilo to množstvo (pseudo)filozofických (a náboženských) reči a tiež dosť otravná postava dávneho priateľa Vidala. Keď ale ten konečne opustil scénu, film si ma dokázal podmaniť. Potom sa na malom priestore rozvíja výborná psychologická dráma, iba s troma postavami a zaujímavým, trochu prekvapivým rozuzlením. Výborní sú všetci traja herci (Jean-Louis Trintignant, Françoise Fabian a Marie-Christine Barrault) a výborná je i čiernobiela kamera Néstora Almendrosa. "Women have taught me a lot, morally speaking. That sounds..." "A little vulgar." ()
exposition postav skvělá; závět se zdál nedotažený – možná doocením až budu velkej a tak ()
Moje noc U Maud, jako obvykle. ()
Prvních 45 minut je ve filmu dost nadbytečných (setkání s kamarádem-marxistou po 14ti letech a naivní politicko-náboženská debata) a to podstatné se odehraje až po nich. I přesto jsem si těžko hledal vztah k mrzoutovi a koketě... proto mi závěr nepřinesl takovou katarzi, jakou měl. ()
Francúzsku novú vlnu mám veľmi rada, a vôbec všetku novú vlnu, aj tú československú. Toto bol však trochu zvláštny film. Už keď nás upozornili, že postavy budú viesť dlhé intelektuálne diskusie, sa to v publiku trochu mrvilo. Ja som sa na to tešila. Rozhovory nakoniec boli to jediné, o čo vo filme išlo, pretože všetko, čo nám chceli tvorcovia povedať, bolo v nich. Kamera bola veľmi statická, postáv, akcie, interiérov aj exteriérov veľmi máličko. Herci mali naozaj ťažkú úlohu - naučiť sa toľko textu. Nechýbali však humorné scény, čo pobavili, takže som bola celkom spokojná a na Novú vlnu nezanevriem. ()
Souhlasim, ze se v tom moc keca, nekdy az prilis, atmosfera skvela, herci skveli, ale na muj vkus se to prilis tahne a porad nikde zadny dej. Videla jsem to ve francouzstine na MGM, takze jsem si to asi neuzila tak moc, jak bych mela. ()
Krásný film s jistě hlubokou pascalovskou myšlenkou.(až nato, že pozitivní pravděpodobnost naděje či toho, že existuje jakýsi smysl dějin můžeme také převrátit na "negativní" pravděpodobnost pekla, nesmyslu ap. Stejně jako máme nekonečně mnoho pravděpodobností "nebe" také můžeme čekat nekonečně mnoho pravděpodobností pekla. To už nikdo ze scénáristů jaksi nedomyslel. A je to Pascal- takže můžeme sázet jedině na víru- což je pro mě velice málo. Takže, co mi brání tomu, abych věřil, že mě stvořil třeba kámen ?) ()
Dialogy F. Fabian s J. L. Trintignantem v podání Erica Rohmera - na ty bych se vydržel dívat hodiny - ani ne tak kvůli jejich obsahu, ale hlavně kvůli jejich vizuálnu - úchvatný zážitek. Maximálnímu hodnocení brání závěr s M. Ch. Barrault, který mne příliš neoslovil. Možná kdyby na místě M. Ch. Barrault byla třeba taková Anouk Aimée, ale to už by asi byl úplně jiný film..:) ()
Přečtěte si aspoň část Pascalových myšlenek (nejlépe v Žilinově překladu), seznamte se s protestantským pietismem, nastudujte si aspoň základy teorie pravděpodobnosti, vžijte se do Francie Sartrových dob, kdy se s existenciálním podtextem nekonečné hodiny řešilo všechno možné, a pak teprve shlédněte tento opus. ()
FNR 2010 Kupodivu výborná zábava se skvělou atmosférou. Tenhle film bych si chtěl prožít. ()
Tak jsem se zase na chvíli podíval do černobílé Francie, ale vracím se trochu zklamaný. Jelikož je to jeden ze šesti filmů, který je součástí režisérova tematického cyklu povídek, je dosti možné, že mi něco obsahově uniklo. Tento cyklus je tvořen převážně výřečnými filmy, které pojednávají o morálce hlavních postav. Moje noc s Maud není výjimkou. Tak jsem tedy toto náročné noční rozjímání překonal a atmosféra vánoční Paříže mně v tom pomohla. Film ze začátku naservíruje zdlouhavou vánoční mši, při které se náš hlavní hrdina Jean platonicky zamiluje do mladé blondýnky Francoise. Poté se děj prakticky točí ve třech konverzacích, které Jean vede se třemi různými lidmi. Zprvu se Jean potká se svým bývalým kamarádem Vidalem a společně mluví o politice, minulosti, náboženství a...Pascalovi? Ano, jelikož je Jean inženýr, dialogy jsou naplněné matematikou a je opravdu těžké udržet pozornost a neztratit se v řádcích scénáře. Po učitelské rozmluvě nás Vidal společně s Jeanem pozve k cizince Maud. Společně rozebírají lidské vášně, mezilidské vztahy a jejich problematiku, neboť intimní konverzace s cizinkou bez předsudků se vedou nejlépe. Pro Jeana je návštěva u Maud zkouškou jeho víry a životního přesvědčení a snaží se odolávat jejímu pokušení. Jean se tedy ocitá mezi dvěma ženami, mezi dvěma zcela odlišnými osobnostmi. Jean nakonec zažije s Maud lásku na jednu noc, kvůli které se mění z nezajímavého konzervativce na spontánního muže. Díky této změně si dodává odvahy a setkává se s vysněnou Francoise a vedou třetí zdlouhavou konverzaci o společné víře. Po zhlédnutí se mi zdálo, že si postavy vystačí samy o sobě a nepotřebují k tomu diváka. Nicméně film má zajímavý konec, který dodává ději chybějící jiskru. Stále ale existují daleko lepší a hlavně méně náročné filmy z francouzské nové vlny, které tento „ukecaný“ film jednoduše přebíjí. “Páchne to svěcenou vodou“ ()
Francúzska nová vlna je vlna intelektuálnej nudy. ()