Svéráz národního rybolovu

Jak pár větami přiblížit tuhle bláznivinu? Svéráz národního rybolovu aneb dokonalá reklama na vodku a jistá cirhóza jater. Smršť ulítlých scén, vtipných hlášek, nekonečných náhod a věčně nažhaveného doutníku pana generála. Pohodoví chlapíci, kteří mohou jen děkovat Bohu, že jejich vyvolený nápoj není pivo, protože to by to jejich „vypracovaná“ bříška setskramentsky odnesla. Překvapilo mne, jak si ze sebe Rusové dokáží udělat legraci a smekám... Povedený snímek mně dokonale padnoucí, na zlepšení nálady vyhovující:-) (15.03.2008)

Film potvrzující národní stereotyp, že pro Rusy je jakákoli aktivita jen doplňkovou, nedůležitou činností k hlavní činnosti - chlastání vodky. Jinak jsem furt čekal, že se na konci zjistí, že ten plukovník byl agent CIA - páč správnej vysloužilej ruskej voják nechodí v moderních maskáčích, ale v kabátu ála Dzeržinskij, a taky nekouří doutníky, ale machorku. No i když... ty doutníky mohly bejt z Kuby, že jo. (24.12.2016)

„Tento způsob (rybo)lovu, zdá se mi poněkud“....dál už si dosaďte každý sám resp. to své. Takhle nějak by (možná) vypadalo Rozmarné léto, kdyby se V.Vančura resp. J.Menzel narodili a vyrostli v Rusku. Krásně poeticky (kdo chce, najde si ji tam), se sympatickým nadhledem a (sebe)ironií převyprávěný příběh o síle čistého přátelství, oslavě přírody, vlasteneckého Ruska a .... vodky, která nejen, že „utužuje“ charaktery a sbližuje („před bohem a chlastem jsou jsi všichni rovni“), ale dokazuje, že nejen ve vínu je pravda a v které se mj., průzračně (obrazně i doslova) zrcadlí duch resp. duše tamějších lidiček. Nebo třeba taky o tom, jak je někdy(e) důležité, dávát si sakra dobrý pozor na rozmáchlá gesta či, že čerstvé dvoudenní strniště se vám dokáže postarat o (ne)jeden nekončící maraton, který dokáže pořádně znavit. Ostatně své o tom (čerstvě) ví i aligátor z Vysočiny. Nabízí se příměr: „co jste chtěli, to (i) máte“. Karel se zřejmě nestačil divit a teď nemám rozhodně na mysli pana knížete. Počítám, že se to odehrálo (na ruské ambasádě) dnes nějak následovně?: B.M. Zdravím Miloši, tak jak jde panování? M.Z.: „Borisi Michajloviči, je to hrůza, samá práce, žádnej oddech- žádnej piknik pod korunou lípy s Dostojevskim v (levé) ruce a becherovkou v pravé (ruce), jsem totálně vyždímanej a navíc se o mě pokouší viróza (škrábe mě v krčku) a to mám před polednem odemykat Korunní komoru ve Svatovítské katedrále. B.M.: „Miloši, klid, lék už se nese!.....Tak „do pravý, do levý, .....brzdi, Borisi, brzdi, nejsem stonožka“. Jenom ty přípitky můžeme pouze tipovat.... na intelekt, za vlast, na porozumění, na spojenectví, či na mlčení? Možná došlo i na slib, že až se uvidí příště, v soukromí, musí si pořádně zarybařit. Who knows.... (10.05.2013)

Môj prvý stret s ruským svojrázom nedopadol najhoršie, avšak zdá sa že bez vodky to ani pri pozeraní nie je ono, pretože s čistou hlavou mi scény prišli silené a taký je aj môj výsledný dojem z filmu. Holt menej je niekedy viac, mohlo napadnúť tvorcov rybolovu, pretože sa zdá že nie som sám kto nemá rád absurdity. Inak nápad fajn. 70% (01.08.2009)

Taková typicky rusky podivná a chaotická filmová podívaná o pár rybářích, kteří si s sebou na rybolov berou vodku a jak je to u Rusáků obvyklé, ožerou se, a díky tomu zažijí spoustu vtipných příhod. Jejich jména jsou generál Ivolgin, lovec Kuzmyč, Leva Soloveychik, a připojuje se k nim také Vasilij, nedávno jmenovaný okresní prokurátor, který je duševně nepřítomný a o přírodě nic neví. Čtveřice se vydává na plavbu, ale brzy se ztratí - ani navigace pomocí hvězd jim moc nepomůže. Dostanou se do jedné rybářské chatky, kde se jim dostane příjemného přivítání a hostitel je pohostí jejich vlastní vodkou. Dva z nich se vydávají na cestu do města a zjišťují, že je tam nějak čisto a uklizeno - to není jejich Rusko, to je Finsko. A tak se opět naloďují a odplouvají, ale nechávají za sebou veškerou vodku, což jejich finský hostitel velice ocení. Navíc kvůli tomu musí uspat generála, kterému se na novém místě tak líbilo. Předtím také stihnul prokurátor zavřít jednu ženskou do stodoly a myslel si o ní, že je to láska na první pohled (předtím přímo před ní chcal). Po cestě zpátky se k nim připojuje seržant Semjonov, člen pohraniční stráže. Prokurátor se pak pokouší o rybaření a přitom si nešťastně zapíchne háček do prstu - velice nepříjemná scéna. V nemocnici mu nepomohou, protože sestřička omdlí, a tak mu háček vytáhne místní zámečník. Sergej se zase seznamuje s neznámou nahou koupající se ženskou, ta ho naláká do transformátoru, kde dostane šok. Jeho příběhu nevěří ani Kuzmich, který jinak na mořské panny věří. Generál všechny pověří kuchtěním knedlíků (ravioly), aby si také mohl odpočinout. Pustí se do čtení knih o filozofii a vaření, vydá se na rybolov se svou kočkou, uloví spoustu okounů a diví se, kde všichni jsou. Jo, to by mě také bavilo. Tři zbývající rybáři se pak rozhodnou s pomocí ponorky získat zpátky svou vodku, o kterou však mezitím projevila zájem také finská policie. Opět se ožerou, odpálí v rámci cvičení nějaké ty rakety a velitel ponorky je za to povýšen. Operace se zdaří, naši ožralí námořníci uniknou finské policii a vezmou s sebou také celé molo, společně s jedním Finem, známým z předchozího dílu. Ve stejnou dobu se také vydávají zmatený prokurátor a seržant Semjonov lovit na moře pomocí zakázaných metod, vypustí několik min, ale vymkne se jim to z rukou a odpálí si také svou loď. Naštěstí jsou zachráněni - pomůže jim také "cvičná mina". A také se povede vylovit bednu starého koňaku ještě z dob napoleonských válek. Nakonec se všichni plaví na molu, popíjejí koňak a rozmlouvají o rybaření. Takže závěrem - byla to celkem sranda, hlavní postavy byly vesměs dost sympatické, prostě obyčejní Rusové, kteří rádi chlastají, rybaří a užívají s krásné přírody a mají k ní blízký vztah. Kdyby jim to tak vydrželo dodnes a nezačínali s válčením, tak bych je měl fakt rád. (27.02.2023)