Svéráz národního lovu

"Vodku si dám!" Hlavní roli tady hraje jejich národní alkoholový mok.  Kuzmič a jeho těžce ožralá partička jde na lov. Prostě důkaz, že lidská hloupost nezná mezí. Medvěd sající vodku nebo přeprava krávy uvnitř bombovnice ve stíhačce. Tady je prostě všechno možné. Rusáci si střílí sami ze sebe. Dost svérázný humor. 8/10 (16.04.2023)

Na ruskou Sibiř přijíždí mladý Fin píšící knihu o lovu. Jeho romantické vize zasněženého Ruska, aristokracie v kožešinách a v saních se trošku míjí se skutečností. Už jen jeho průvodci, kteří nedají bez láhve vodky ani ránu. Do toho přidejte mládě medvěda kradoucí zásoby alkoholu, nesmrtelnou krávu, muže zákona ztrácejícího boty a služební pistoli, časté fyzické úrazy a v neposlední řadě důsledky jazykové bariéry a dostanete skvělou komedii, jejiž sledování je o to lepší, následuje-li půl minuty před vtipnou sénou výbuch smíchu od spolusledovatele. V takových chvílích upřímně toužím po tom být chlap. (02.07.2008)

Krásně vyklenutý oblouk od relativně příčetného začátku po halucinogenní druhou polovinu, kdy za sebou různé situace následují bez ladu a skladu právě tak, jak se zdá plynout čas polomrtvému účastníkovi několikadenního tahu. Výborně vyportrétovaná poničená duše ruského národa, stále jevící zparchantělé zbytky někdejší velkorysosti. Někde v pozadí je cítit Tolstoj i Tarkovskij (oba v pokročilém stadiu rozkladu). Mnohotvárný humor, od generálových „květnatých“ přípitků, suchých skoro po anglicku, až po lidovější strunu zoofilních nedorozumění, ale nic nepřekračuje hranice vkusu (aspoň mého) a nejeden fór je opravdu zabijácký. Plus tenkrát brzy po převratu docela šok z toho, že si Rusové o sobě dokážou natočit něco takového. Hvězdička dolů jen za těch pár míst, kde už se ztráta vyprávěcího tahu nedá úplně odůvodnit budováním atmosféry a člověk se z chvilkové nudy začne lehce ošívat. (06.03.2011)

Tento film neovplýva žiadnymi vtipnými hláškami ale dychberúcimi situáciami. Film po ktorom nastáva nepríjemné sucho v krku vie svojím milým alkoholickým humorom pekne spríjemniť nielen 90 minút vášho života. A musím len dodať, že ten ožratý medveď musel byť fakt ožratý, lebo to by žiaden medveď neuhral. (03.12.2009)

Svérázný ten lov, jak už napovídá název, skutečně byl, ale naštěstí spolu s tou svéráznosti oplýval i výrazným vtipem. Obával jsem se totiž případného buranství a trapnosti, ale na oplátku musím říct, že jsem se s tou finsko-ruskou partičkou většinou cítil na dálku velice příjemně odvázaně. Mou oblíbenou postavou byl generál s věčně zapáleným doutníkem a k nejlepším scénám bych vedle generálova omráčení vodou a jeho následného oživování (...vlastně taky vodou!) přiřadil i eskapády s medvěděm. Naprosto bezkonkurenční první půlhodinu, u níž jsem se co chvíli sáhodlouze řechtal smíchy, však postupně vystřídaly pasáže, v níž se Alexandr Rogožkin nevyhl slabším místům (kam chtě nechtě přiřazuji i obě flashbacky s děvčenskou společností, která to měla chvíli osvěžit, ale nic vtipného, příp. ani protikladně romantického nepřidala). Rovněž některé motivy v podobě pití vodky nebo zahájení akce s neúspěšným výsledkem se možná až příliš často opakují na to, aby působily stejně „ohromným“ dojmem i po celou dobu. Chybí tu výraznější příběh, jehož gradování by pomohlo dovést zdařile rozehranou komedii do pomyslné dokonalosti. Z tohoto pohledu si vůbec neumím představit, nakolik by na mě (ne)zafungovaly obě pokračování s variací v podobě Svérázu národního rybolovu či ...lovu v zimě (o to víc, dojde-li na pokus o rybolov i tu zimu už tady!) a výhledově se na ně chystat nebudu, ale jinak mě tento film rozhodně potěšil. [75%] (04.04.2023)