Kukuška

Tak dnes jsem tento filmeček zhlédla s velkou chutí podruhé a prostě smekám před jeho tvůrci - minimalismus v tom nejryzejším slova smyslu. Babylonština na laponsko-finsko-ruský způsob... Pro jazykového fandu, jakým jsem, je to vyloženě jazyková filmová lahůdka... ještě že byl film opatřen českými titulky :-) - příště by však rozhodně stálo za to podívat se na něj bez titulků a na vlastní kůži si tak zažít tu změť jazyků, aniž by člověk rozuměl slovům... o to více by se pak musel zaměřit na intonaci, gesta, oční kontakt... Ještě mě v souvislosti s tímto filmem napadá, jak moc tu filmový hrdina Veiko boří svou mnohomluvností to zažité klišé o "nemluvných Finech", na němž staví ve většině své filmy Aki Kaurismäki...:-) I když je pravda, že v Kaurismäkiho filmech se obecně moc nemluví, ať už se odehrávají kdekoliv... (22.06.2009)

Říkal jsem si, že pátou hvězdičku po dnešním návratu film asi neobhájí, ale mýlil jsem se. Tento ruský snímek se dvěma kolaborujícími finskými herci, přičemž Ville Haapasala už Rusové možná adoptovali:-), se opravdu povedl. Konverzační, komediální drama o třech postavách, kdy každá hovoří vlastním jazykem, to je tak absurdní nápad, že pořád nedokážu pochopit, jak je možné, že to na mě tak skvěle funguje. Já jsem se znovu skvěle bavil nad situací, kdy sexuálně strádající Laponka funguje jako zklidňující element mezi Finem a Sovětem. (23.10.2020)

Obsahově krásně lyrické, poetické, plné jemného a inteligentního humoru i úsporně načrtnutých postav. Ústřední trojúhelník je sehraný velice uvěřitelně a chemie mezi Rusem-Finem-Laponkou funguje na jedničku. Neodmyslitelné lyrizující celky a důraz na přírodu už k ruskému pojetí potažmo k Rogožkinovi patří, podobně jako povinná sauna a skvělý naivka Ville Haapasalo. Malinkatým zádrhelem Kukušky je formální stránka, která je především v závěru dost neutříděná a díky metafyzické scéně lákání duše zpět do těla působí malinko křečovitým dojmem. Stejně tak zasazení závěrečné pointy mi do jinak velmi autentického příběhu úplně nesedělo. Pokud z větší částí působí Kukuška jako nebroušený drahokam, plný syrovosti a nesouvislých dialogů, její vyvrcholení vnáší do hry možná až trochu příliš schematický element. Přesto jsem se skvěle bavil, protože tenhle rozmarný příběh o lidech, válce a přírodě prostě oplývá jemnou poezií, která mě oslovuje. (29.01.2007)

Moc dobrá práce ruského režiséra Alexandra Rogožkina. Nenucený a neuspěchaný snímek z prostředí rusko-finské války, ve kterém Rogožkin mistrně využívá zapeklité situace, kdy si tři lidé vůbec nerozumí, a dokáže z jejich vzájemného nepochopení vytěžit jak vtipné, tak i dramatické momenty. Navíc je až překvapující, že zrovna Rusové dokázali natočit takto jasně vypovídající protiválečný film. Jenom trochu škoda toho konce, dovedl jsem si představit lepší zakončení. (24.08.2014)

Transcendentálny zážitok z iných (filmových) dimenzií, ktorý príjemne hreje ešte pár hodín po pozretí. Mozaika charakterov, tak (ne)dokonalo ľudská a uveriteľná, odhaľuje o vojne v náznakoch omnoho viac ako prvoplánové zobrazovanie zabíjania. Splynutie, či stotožnenie sa s aspoň jednou postavou je priam nutné a prežívanie emócii priam bolestné. A koniec to všetko len potvrdzuje. (20.02.2008)