Sexmisia

Po dlhej dobe som opäť zhliadol túto poľskú klasiku, naposledy to bolo ešte za komunistov. Aj z dnešného pohľadu je to stále nadčasová a príjemná zábava. Za komunistov to bol pre nás film plný erotiky, dnes tých pár holých báb rozruch v žiadnom prípade nespôsobí a o to viac môže divák oceniť sci-fi príbeh. 80%. (07.07.2010)

Bejt na tolik ženskejch sám, hodim si mašli :)) Dokonalá komedie a perfektní satira na totalitní společnost, politicky zcela nekorektní, jó, to byly časy (i když někteří zjevně nepochopili, že o tu erotiku tam tolik nejde). Někdy mám pocit, že za komunistů byla větší tvůrčí svoboda, než teď. "Nevíme heslo, KURVA. - Co to je? - Nemám tušení." / "Koperník byla žena." (Aktuálnější než kdy dříve.) (23.03.2006)

Některé filmy prostě nestárnou a tohle jeden z nich. Komedie stejně svěží a zábavná jako před třiceti lety. Sice ztratila ten punc vyjímečnosti, který nás poprvé jako puberťáky táhl do kina, ale kupodivu jí to vůbec neublížilo a naopak to dalo vyniknout jejím dalším kvalitám. Originální námět, skvěle vystavěný scénář, kterému na koleni stlučené efekty a kulisy dodaly spefickou náladu. Inteligentní oddechovka se svižným tempem a přísunem humoru, který ani okamžik nepoleví. Nadsázka a v době svého vzniku i poměrně odvážná satira, která rozhodně nepere jen do řad zuřivých feministek, vyšperkovaná desítkami drobných nápadů, tunou hlášek a skvělými hereckými výkony, kterým s přehledem dominuje Jerzy Stuhr jako živelný Max. Od "Výměny dresů", přes "Polkni prášek" až po "Holky mě bijou" je to pořád stejná zábava, která se neokouká a je jedním z těch filmů, které člověk může vidět stále znovu. ----------- P.S.: Nikdy bych neřekl, že v roce 2020 bude tenhle film aktuálnější než kdy dříve a svým způsobem se nebezpečnou rychlostí začne blížit realitě. (20.01.2014)

Jistá "infekce atavismy" a vyčpělostí se příhodám dvou nedobrovolných sexmisionářů pochopitelně nevyhnula, ale jejich dekadence je i po letech hibernace v kolektivní kultovní paměti (a v mé filmotéce) docela příjemná. Někdy to však je souboj doslova na nože (viz šílená campová estetika či závěrečná mrtvolka). (09.05.2009)

Kvalita a nadčasovost čas od času vznikají tam a tehdy, kde bychom to nečekali ani v nejrůžovějších snech. V tomto případě v pogdaňském Polsku osmdesátých let. Některá jména (Lukaszewicz, Stuhr, Stryjkówna) jsou u nás známa z jiných polských filmů slavnějších polských režisérů, ale ve svém souhrnu to reprezentuje kapky v moři. Na první pohled zcela nevinná crazykomedie je ve skutečnosti usměvavě nesmlouvavou satirou, která si šťastně střílí z obou pohlaví zhruba stejně, i když dobírání si zuřivých sufražetek - žen s mužským srdcem - má přece jen viditelný přesah. Zvlášť humorně působí kompetenční spory mezi policejním a výzkumným útvarem partenogenetického pouzeženského státu, za nimiž bez větších potíží vytušíme nesnáze neplánovaného chaosu plánované ekonomiky komunistického Polska. Typickou mužskou jízlivost skrývá i objev, že první žena je vlastně mužem a hlavním motivem její vedoucí úlohy je touha uhájit život. Přímo dojemně působí i halasná urputnost protimužské propagandy nebo objevy pohlavních funkcí ženského těla po útěku z vědomě uzavíraného dolu. Při všech těch scénách se vybavují trsy asociací na komunistickou éru s jejími neudržitelnými tabu, autocenzurami a dalším ideovým a hodnotovým harampádím. Návrat mužů-"lulánkových" nemluvňat v závěrečných sekvencích vyznívá do recese, která je blízká i českému humoru. Velkorysá výprava a nápaditý, hravý scénář obohacený o invenční režijní domýšlení vytvořily opravdu nezapomenutelnou komedii, která by měla být ordinována jako protijed všem fanatikům obou pohlaví. A pro ty ostatní by měla být vždy dostupná jako lék-elixír pro případ obtížnějších životních situací. Lék nad všechny dryáky. Takové je skutečné umění s velkým U. (12.09.2007)