Zátopek

Pátrání po Ťopkovi. Tvůrci protagonistu situují do různých rolí, aniž by se dokázali rozhodnout, která byla tou životní. Někdy se projevuje jako prosťáček, který zásluhou své bezelstnosti proběhl bez větší újmy poválečnými československými dějinami. Jindy jako pragmatický sólista, který uzavřel dohodu s mocí, aby mohl běhat. Jindy jako osvícený muž pevných zásad, skvělý přítel a mentor… V různých epizodách poznáváme různé Zátopky, pro které jsou stěžejní různá témata. Jako nejnosnější a postavami v bolestně doslovných scénách nejčastěji probíraný se jeví motiv konfliktu mezi běháním a rodinným životem, rozvíjený paralelně v příběhu australského kolegy, kterého Zátopek povzbuzuje víc v udržení dobrého vztahu s partnerkou než v běhání. Stejně jako řada dalších nadhozených motivů ale není dotažený, neslouží k tomu, aby rozbíhavé vyprávění semknul. Dana se prostě smíří s tím, že její manžel děti nechce (což je trochu stereotypně v podstatě to jediné, co ji trápí), náznak partnerského odcizení vytvářející očekávání v linii ze šedesátých let (dopis, ženina nepřítomnost) k ničemu nevede. Dana se zničehonic zjeví, připraví vajíčka a znovu s Ťopkem trénuje, jako kdyby se mezi nimi nic neudálo. Film zakládající ambivalenci hlavní postavy na nezdravém zaujetí atletikou paradoxně využívá závodních scén primárně k vyvolávání úžasu (efektní běh v dešti) nebo radosti a dojetí, ne emocí odpovídajících tomu, jak zničující je běh pro Zátopkův osobní život a jeho tělo. Také závěr je přes všechny temnější tóny, které občas zazní (obvykle doslova, protože hudba nám dává dost zřetelně najevo, že se zrovna děje něco tragického, že teď bychom se výjimečně smát neměli), až příliš přímočaře pozitivní a oslavný a v podstatě vynuluje všechny ostatní otázky. Vykreslení některých postav je krom toho karikaturní (Danina moravština, dávána ostentativně najevo) a propojování scén chvílemi dost strojené (posrpnová linie slouží v podstatě jako teaser na události ze Zátopkovy minulosti – je v ní otevřeno nějaké téma, následuje flashback, v němž je toto téma víc prozkoumáno). Chápu, že některé z uvedených nedostatků jsou dané snahou co nejvíc divákům usnadnit práci a natočit svižný, vtahující, nadnárodně srozumitelný crowd-pleaser (řemeslně jde o vynikající počin) bez prodlev na vydechnutí a zamyšlení. Právě okamžiky, kdy vyprávění zpomalí, zacílí na detail a okolo podstaty problému jen krouží, namísto toho, aby jej explicitně pojmenovalo (scéna na horách), jsou ovšem těmi, kdy film získává určitou hloubku a přesvědčivost a dává zapomenout na své mnohé vnitřní rozpory. 65% (30.08.2021)

Ondříček je hodný, bezelstný člověk a tomu filmu to šíleně škodí, protože jen ten náznak toho, jak na postavě malého bujarého moravského blbínka mohl vytvořit kousavou reflexi Československé povahy, která si zakládá na tom jak je v kdejaký hovadině nejlepší, akorát na úkor svého okolí a ještě u toho vypadá jak debil, by byla tak strašně potřebná. Takhle vlastně jenom sem tam prosvitne to uvědomění, že Emil Zátopek byl tehdejším ekvivalentem korporátní krysy, co veškerý svůj čas tráví v gymu na multisportku a otravuje svoje okolí nezajímavými historkami o něm. Přitom to tak mohl mít i scénáristicky jednodušší než když takhle zkouší klenout přes sebe jeden nezajímavý dramatický oblouk přes druhý (pojem "vajíčka Dany Zátopkové" by mohl být scénáristický terminus technicus pro skokové ukončení náročně budované podzápletky, která pak ve výsledku ve filmu je jenom proto, aby byla) a kombinovat to s povinnými zátopkovic trivias. Na druhou stranu, zastaralý český narativ "vypadá to skoro tak dobře jako zahraniční filmy" u Ondříčka již dávno neplatí, protože Zátopek vypadá lépe než většina zahraničních filmů a obsahuje několik ikonických sekvencí (logicky ona dobíhání závodů) nebo alespoň chvályhodných pokusů o ně (kontrast sporotvního úspěchu Dany Zátopkové s úspěchy Emila). Martha Issová pak dostává pasivně agresivního Lva za věrohodné zpracování nesnesitelné píče. (11.05.2024)

Životopisný film na svetovej úrovni. To ale zároveň znamená, že aj s niektorými klasickými klišé životopisných snímok. Niektoré veci nedávajú príliš zmysel, dej sa sústreďuje iba na dve zlaté z celkových štyroch, uspokojivo nie je doriešený napríklad vzťah s jedným akože kamarátom a ani tá Zátopkova rebélia voči systému nie je vo filme príliš presvedčivá. Najskôr podpis, neskôr hrdinský prednes o roky neskôr, skrátka v niektorých smeroch sa dalo na scenári ešte popracovať. Stále však ide o pripomienky k tomu, prečo nedávam plný počet. Športová, resp. olympijská tematika je pre mňa extrémne príťažlivá, takže Zátopek bude tak či tak pre mňa jeden z filmov roku. (10.09.2021)

Běžecká Bohemian Rhapsody a film světových měřítek, jakých se u nás rodí málo, protože stejně jako opravdový Zátopek má i tenhle filmový velkou šanci obstát v konkurenci zahraničních borců. Ano, způsob, jakým Ondříček Emilův příběh vypráví, je možná na jistotu hrající a především líbivý pro publikum než jakkoliv nečekaný či nedejbože kontroverzní, ale dokáže strhnout, bavit a hravě udržet pozornost po celé dvě hodiny (proto ten úvodní příměr k Bohemian Rhapsody). Václav Neužil a Martha Issová jsou naprosto skvělí, zrovna tak výprava je krásná a pečlivá a hudba Beaty Hlavenkové je  pro mě nejlepší tuzemský soundtrack od Tří bratrů Jaroslava Uhlíře a Michala Novinskiho. Diváci ve světě navíc Zátopka možná přijmou ještě lépe než my, neboť jim nebudou vadit scény typu "komunisté tlačí na Zátopka kvůli původu jeho ženy", které se nám už okoukaly, protože jsou v každém druhém filmu. (11.09.2021)

JOSEFE, RADŠI UŽ MLČ. Člověk by až nečekal, že lidi rozdělí film o Zátopkovi. Ono to totiž není až tak složité - je to snímek o vynikajícím běžci a vtipném chlapovi, který se v životě občas zachoval výborně, občas zbaběle. Jako každý z nás, chápete, jako každý z nás!! To se totiž bohužel stává, každý se s tím musí vyrovnat a na konzistenci člověka, potažmo na tom, v čem nejvíc vynikal, to až tak nezmění. Film Zátopkova selhání nebagatelizuje, jen je zkrátka zobrazuje tak, jak tvůrci chtějí (vynikající scéna s Jaroslavem Pleslem), jeho úspěchům se ale logicky věnují víc. A snímek má od začátku tempo, Václav Neužil se do Zátopka snad převtělil, dobová atmosféra, hudba i antuka skvěle pracují, k hercům taky nemám výhrad, Frecheville dodal světovost, od čurd (Heřmánek, Mišík) přes jako vždy přesného Mikluše až k spolehlivé Issové, a já byl doopravdy unesen. Samozřejmě, chyby a hluchá místa se najdou (manželská krize v roce 1968), ale ta stále tvoří okamžiky k divákovu domýšlení a tak vážné prohřešky, jak se někteří snaží tvrdit, to opravdu nejsou. 90%. (11.10.2021)