Godzilla II: Kráľ monštier

Děj je místy absurdně neplynulý, nepřirozený a spoléhající na hloupé náhody. Když Vera Farmiga spustila svůj záporácký monolog, ke kterému měla krom hromady klišé připravené i diegetické montážní video, tak mi to mírou fraškovitosti připomnělo japonského Godzillu. Jen teda s tím rozdílem, že japonský Godzilla se nebere tak smrtelně vážně a obecně bývá radost ho sledovat. Některé záběry by daly na hezké plakáty, ale jinak je to mizérie. (23.08.2019)

Ľudia v japonskej Godzille sú nepodstatným prvkom príbehu, ktorý sa stáva postupujúcou stopážou úplne bezvýznamným. Sú ultimatívnym MacGuffinom a v najlepších dieloch je posledná tretina čistá mlátička monštier. A má to svoj podstatný dôvod. Godzilla vznikla ako symbol Hirošimy a Nagasaki - ako ekohoror o ničivej nezastaviteľnej skaze, proti ktorej niet úniku - a tá malosť a zanedbateľnosť človeka oproti nezničiteľnej Godzille je tou základnou podstatou kaiju filmov. To všetko chápal Gareth Edwards, ktorý v jednotke sledoval príbeh z pohľadu bežných bezbranných ľudí, ktorí sa nedokážu postaviť monštrám. Jednotlivé scény sú nasnímané a zostrihané tak, aby umocňovali dojem z kolosálnych príšer, ktoré kontrastujú s biednym osudom bezmocných ľudí vo svete, ktorému vládne monštrózna Godzilla. Naopak v dvojke ľudia dokážu ovládať monštrá cez nejaký bizarný generátor zvukov a dieťa (!) zásadným spôsobom ovplyvní záver filmu. Film je tak typickým príkladom amerického prístupu, kde "Boh je mŕtvy" a ľudia (a deti!) dokážu poraziť aj to najväčšie zlo, čo je v zásadnom rozpore so všetkým tým, čo urobilo Godzillu fenoménom, ktorý fascinuje po celých 65 rokov. Godzilla II tak síce formálne obsahuje všetko, čo má mať správne kaiju, vrátane hollywoodskej premiéry kultových monštier ako Rodan, Mothra a King Giddorah, no na rozdiel od Edwardsovej jednotky vôbec nefunguje wow efekt z ich prítomnosti. Dôvodom je zásadné nepochopenie filozofie originálnej japonskej ságy, ktorú naopak Edwards tak verne vystihol. Ľudia sú nepodstatní, skutoční hrdinovia sú tí, čo majú desiatky metrov a tisícky ton (07.06.2019)

V předchozím počinu zacházel Edwards s odkazem TOHO filmů mnohem šikovněji. Fikaně napínal náznaky, a na konci předvedl přehlednou akci s několika ikonickými momenty. Ale tohle? Tenhle sequel má fantastický, vzrušující trailer, s nádherným hudebním motivem ´Somewhere Over The Rainbow´, který namlsá. Samotný film ale bohužel není ani fantastický a vzrušující už vůbec. V každém z 27 godzillích filmů, které jsem dosud viděl (Emmerichovu srágoru, která nemá s KAIJU nic společného, nepočítám), jsem se bavil více, než tady, a to včetně nejhoršího dílu, infantilního ´Son of Godzilla´, který byl alespoň příjemným guilty-pleasure. Tenhle film je jenom guilty, pleasure ani náhodou. Postavy, které mají plnou hubu rodinných hodnot, vás nezajímají, vizuálně to taky není žádné terno. Do zlatova barevné tónování je vysloveně hnusné a akce je NEPŘEHLEDNÁ, s rozklepanou kamerou, často je to jen takový shluk pixelů, který vám je lhostejný. Má to pár momentů, pár referencí na TOHO předchůdce, které potěší (žena je tady také katalyzátorem dějových zvratů, asi třikrát zazní notoricky známý motiv příchodu Godzilly, který známe z japonských kaiju), ale to nemůže stačit ani těm nezarytějších TOHO/Godzilla fandům, mezi které se počítám. Je to zklamání, které ještěrce doufám nezlomí do budoucna vaz. (31.05.2019)

Celé Monster univerzum začíná vypadat jako hodně těžký průser, který je čím dál těžší financovat. Největší problém spatřuji v tom, že nevznikají kvalitní filmy. První Godzilla byla docela fajn, ale lidi si stěžovali že se dlouho čeká na nějakou pořádnou bitku. Kong Skull Island dodal fajn akci a hlavně skvělé herce. Jenže pak přišla druhá Godzilla a ta nám nedodala ve své podstatě vůbec nic. Postavy jsou na pecku mezi oči od samého počátku, všechny bych je nechal nemilosrdně sežrat. Akci jsem čekal mnohem zajímavější. Z upoutávek jsem cítil napětí, které se ve výsledku jaksi rozplizlo. Výsledkem je přeplácaná nezajímavá patlanina, která dokáže maximálně ohromit menší děti. Opravdu se nejedná o dobrý film. 40% (23.08.2019)

Fuckin’ epic. Jednička na to šla přes atmosféru a náznaky, kdežto dvojka jde rovnou tvrdě na věc a servíruje nekompromisně velkolepé scény, bitvy a výjevy. Monstra jsou parádní a ani se zápletkou a postavami jsem neměl větší problém. Je mi vlastně jedno, jak velká je to blbina, protože to celou dobu šlape na plyn a snaží se to diváky konstantně ohromovat (v mém případě úspěšně) bombastickými triky, výpravou a celkovým měřítkem. A jako bonus démonická, burácivá hudba. Aktuálně si nevzpomínám na sezonní blockbuster z poslední doby, který bych si tak užil. 70 % (v kině za 4*, všude jinde za 3*) (01.06.2019)