Hipsteři (E11)

Tak jsem se hodně dlouho pokoušel zamyslet nad „myšlenkou“ tohoto dílu a Hipsterů celkově jako takzvané městské subkultury, ale pořád jsem na nic nepřišel – rádi nakupují staré svetry, nosí brýle, nežerou chleba s majkou a zaujme je shluk květináčů – hm bomba…V podstatě jsem se o jejich historii nedozvěděl zhola nic, jen to, že v dnešní době už „opravdového“ hipstera, aby člověk pohledal – když už se po nich každý druhý opičí. Na druhou stranu jsem se u tohoto dílu Kmenů alespoň trochu zasmál…50% (23.05.2015)

Trefný opis subkultúry, ktorá sa k sebe nehlási. Hipsteri. V živote som nikoho o sebe nepočul povedať, že je hipsterom. Znaky: Vyskytuje sa rovnomerne medzi mužmi aj ženami. Chodieva do sekáčov. Nosí okuliare - často s umelohmotnými obrúčkami. Muži sú prevažne ozdobení bradou. Všetci sa schádzajú v krčmách s nepohodlnými kovovými alebo starými drevenými sedátkami a nejakou tou vychytávkou. Trend do budúcna sú výrobky z menej známych odrôd ovocia a zeleniny. Napríklad: polievka z kvaky, rebarborový džús, quiche s mišpuľovým lekvárom a z chľastu dulovica. Obľúbené hipsterské obchody, diskotéky a skúšobne pripomínajú skôr neupravené sklady prvovýroby. Vedia, že nadväzujú na revoltujúce hnutia minulosti, ale rečový prejav prezrádza, že v skutočnosti veľa nečítajú. Opakované slová v reči, časté hmkania a zádrhy ich poľahky prezradia. Premúdrelí, v rozprávaní neskutočne často opakujú slovo: "PROSTE". Nadužívanie pomocných slov ich prezrádza, filozofiou znejúce vety sú len opajcnutým posolstvom bez hlbších vlastných znalostí, bez vedenia súvislostí. No nádej k niečomu inému tu je: pretože tí, čo čítajú, nevyberajú zle: napr. v dokumente zmienená JEDINÁ kniha od Johna Cagea je skvelá. Koncept hipster vyšiel zhruba takto: ako čo najviac neškodne zarevoltovať voči spoločnosti, do ktorej sa s končiacim vš štúdiom aj tak postupne bude treba zaradiť, pri zachovaní slobody odievania vo voľnom čase. (29.07.2015)

"S hledáním pravověrných hipsterů jsem to neměl vůbec jednoduché. Dostal jsem nespočet tipů na stoprocentní hipstery, ale nenašel ani jednoho, který by to o sobě přiznal. To je charakterizuje.“ říká režisér Jan Látal. V těch slovech je podle mě vše - slovo hipster se u nás používá výhradně jako výsměšná nálepka pro těžko definovatelnou skupinu lidí, které ale každý hned pozná. Kdo by sám sebe dobrovolně označil slovem s tak negativní konotací? Nikdo, to dá rozum. Nevím no, osobně mi ten pojem přijde strašně vyprázdněný a nicneříkající, proto ho nikdo nedokáže pořádně definovat (osobně vyloženě prahnu po nějakém odborném názoru, kterého se mi zoufale nedostává, protože podle všeho ani neexistuje - všude narazíte jen na více či méně posměšné definice, které si někdo na internetu vycucal z prstu). Po zhlédnutí tohoto dokumentu jsem se toho moc nového o hipsterech nedozvěděl, ale líbilo se mi, jak je to natočeno, a místy je to docela vtipné (ty Chinaski na konec :). V komentářích pod videem na YouTube pár lidí kritizuje tu holku v "transparentních" brýlích - i mně byla nesympatická a na jejím místě bych teď asi chodil kanálama, ale co, shit happens. Po hipsterech se možná za chvíli slehne zem, a možná taky ne, a pro mě za mě ať si každý poslouchá a oblíká co chce, je to jeho věc, a minimálně dokud tady bude ta nesnášenlivá atmosféra vůči každému, kdo se nějak vymyká, budu v skrytu duše všem těm "subkulturám" fandit, protože každé dělání vln je dobrá věc. Jenom by se to možná nemuselo tak hrotit s tím kultem individuality a vzdorem vůči "mainstreamu" (začínám být na to slovo dost alergický) - jak mj. ukazuje právě tento dokument, obojí je dost možná iluzorní. Nic, vidím to dneska na jednoho cidera v Krymský :) (22.05.2015)

Tak já jsem se nad tím prudce zamyslela a nakonec jsem dospěla k názoru, že to je vina režiséra, že si zvolil takové lidi a situace, že to vypadá, že smyslem života hipstera je sehnat supr svetr. Získala jsem takový dojem, že se někteří autoři jiných dílů snaží zprostředkovat, jak se cítí dejme tomu skin, když tančí na koncertě. Tady vidím jenom snahu zachytit, jak vypadá hipster. Tečka. - Dodatek: Kam jsme se to dostali, když hodnotnější vhled do hipsterské subkultury přinese i díl Ano, šéfe! o restauraci Plevel. (22.05.2015)

tady zase každý kokuň hodnotí subkulturu, namísto kvalit dokumentu, s takovou by tady měli bejt všechny válečné dokumenty v odporně nulových číslech. S jednou z nejméně vhodných skupin si režisér poradil přímo skvěle, protože popsat jedince, kteří si zakládají na tom, že se nedají dost dobře popsat , je docela oříšek (alternativa navždy. I kdyby to znamenalo ušít si kalhoty z listů ředkve!). Navíc se povedlo najít jedince jak sympatické a normální, tak mimózně odporné čemukoliv s iq vyšším, než-li má geodetická gumová kachnička a nebývale pózerské (osoba ženského pohlaví, co spekuluje, zda těch pár kytek u vchodu výstavní plochy je záměrná instalace, přestože je to jen... Pár kytek). (25.05.2015)