Báječná Angelika

....stále s anděly si tyká, po Joffreym si stýská, s taktikou se stýká. Ohnivé vlasy, kočičí oči, působivá piha na tváři, plný dekolt hedvábný, pohledem pro bohy vábí nespočet mužů. Komplimenty skládají, k jejím nohám, na lože padají, stejně jako ženy do náruče Jamesi Bondovi. Však ona, nezdolná, jen pro to, co jí patří, masku nasazuje, šaty odhazuje. Vstupuje do trnoví... (20.08.2017)

Dějově o dost roztahanější než první díl. Angelika postupně prožívá dobrodružství mezi chudinou vedenou dávným přítelem z dětství Nicholasem, schází se s básníkem Špínou a nakonec se svým bratránkem, který ji může vrátit titul. Celé je to v podstatě rámováno příběhem o cestě zpět na vrchol a o tom, jak Angelika celkem bezcitně po hrobech svých přátel šplhá zpět ke své bývalé slávě. Nejlepší je bezesporu úvodní pasáž u pouličního gangu s pár povedenými akčními scénami, poté je to již (velmi vysoký) romantický standart. (20.08.2013)

Často slýchám (čtu), že druhý díl Angeliky polevuje v kvalitě. Podle mě je to nesmysl už jenom proto, že první dva díly se točily současně a vesměs i s identickým hereckým obsazením. Nově se nám tu objevuje slavný J. L. Trintignant, zde ovšem herecky o ničem a navíc se směšnou vlasovou aplikací na hlavě. Novou figurkou je i hostinský Bourjus (Noël Roquevert) s nezaměnitelným dabingem Františka Filipovského. Rodem rakouská hvězda Robert Hoffmann v roli hraběte de Vardes se tu objevuje jenom zřídka, o to víc se o něm mluví. K tomu opět výborná hudba Michela Magne. I když, ten se tehdy rozhodl ke stachanovovskému výkonu skládat pro deset filmů ročně, takže těžko říct, jestli tohle je jeho majstrštyk. (18.02.2012)

Druhý díl ze všeho nejvíc připomíná Cimrmany, tedy v tom, s kým skutečně slavným své doby se Angelika potkala - a s některými i vyspala. Jak zhruba dvakrát nebo třikrát zopakuje Plessis de Belliere - je to pouze vypočítává mrcha. Zvláštní, že tenhle díl nemá v oblibě ani moje žena.Není divu, na téhle Angelice, vypočítavé mrše, nic romantického není. (10.12.2018)

Doutnající zbytky Jeoffreyho ještě ani nebyly smeteny na lopatičku a už vzplane vášeň k Nicolasově bambitce u pasu. Připustit, využít, teatrálně oplakat jejich smrt. To je postup, při kterém muži slouží jako příčky žebříku, po kterém markýza čokoládového byznysu (osobně bych ji spíš viděl na provozovatelku sítě vykřičených domů) stoupá za mocí a mstou a pro samé přemýšlení nad tím, komu dát, aby z toho něco káplo, ani nemá čas na své vlastní děti. Myslím, že označení čachrářka či kramářka jsou od bičem práskajícího bratrance de Plessis-Bellière zbytečnými eufemismy.. Druhému dílu romantické modly mimo jiné zoufale schází nějaká gradace a jediný její přínos spatřuji v tom, že může stimulovat představivost Škopkových, když na ně jednou za kvartál vleze starý Škopek.. (12.08.2019)