Dáma v zlatom

Většina filmů, která v sobě nese téma 2. světové války, přináší hodně věcí k přemýšlení. Ale u tohoto filmu oceňuji, že mi umožnil úplně nový další aspekt k zamyšlení se - věci v přítomnosti. Historická linie byla hodně působivá a myslím si, že opravdu dobře vylíčila danou dobu. Pro mě to byl ve všech ohledech hodně zajímavý, poučný a emotivní film. (09.08.2015)

Spíše povedená televizní inscenace než kinofilm. Bylo to sympatické, ale celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že se hlavní hrdince zase tak nic strašného nestalo (před válkou rozhodně netrpěla materiální ani citovou chudobou a navíc stihla včas emigrovat), aby byla vůči Rakousku tak zahořklá. Soudní proces mohl být více vygradovaný, chybělo mi napětí. (13.07.2015)

Tohle bude delší čtení: V reále proběhla celá lapálie kolem obrazu "maličko" jinak. Mám na mysli právní bitvu a celkovou angažovanost původní majitelky, která si šla tvrdě za svým. Žádné takové, jak to bylo ve filmu vykresleno, ale pal to čert. Náckové odcizili židovským rodinám v celé Evropě tolik uměleckých, drahocených předmětů, že já tleskám, kdykoli si je pozůstalé příbuzenstvo dokáže vyboxovat zpátky. A způsob, jakým toho docílí, je pro změnu naprosto ukradený mně. Odbočka do Bavorska : v okolí Mnichova mají v každé širší rodině dosud schován minimálně jeden umělecký předmět, který si tajně hýčkají a legálně jej nemohou střelit. V některém sklepě byl náhodně spatřen originál od Raffaela Santi. Dosud se hledá. Tak kde jsme?! K filmu: za Helen Mirren, kterou mám velmi ráda, dávám čtyři hvězdičky. Vykreslení nacistického tažení a tehdejší situace v zaskočených židovských rodinách bylo výstižné a názoru lidí, kteří našli klidný život za velkou louží, docela dobře rozumím. Vrátit se do Evropy po TOM VŠEM nastálo? ANI NÁHODOU! Stejný názor měl i Miloš Forman. Co se týče Klimtova obrazu, byla nehorázná rakouská prasárna, že si za jeden z hlavních národních kultů vybrali majetkově nevyspořádáný, doslova ukradený obraz a ještě se divili, že to někomu vadí. Takže i když je film vcelku vychýlený od reality, Rakušákům jej, se škodolibým úsměvem, srdečně přeju. :) (26.01.2019)

Já nevím jestli je to mnou, mou malou zaníceností pro věc a nebo tím scénářem, ale mně se celá ta právnická anabáze zdála příliš nezáživná. Asi to takhle chodí v reálu, ale ve filmu se musí chytnout za něco, co by diváka upoutalo natolik, aby si na konci mohl říct : "To byla paráda, jak jim to tam u toho soudu nandal nebo..... chudinka Marie, co ta si musela vytrpět, aby získala, co jí patří a takhle to je tedy s tím slavným obrazem od Klimta, ach to jsem ráda, že jsem něco takového mohla vidět". A ono nic. Jeden z těch snímků, které zřejmě brzy zapadnou mezi mnoha jinými podobně zpracovanými dramaty. Jinak vizuál byl výborný, to nemohu říct...... (24.06.2015)

Vždy ma poteší, keď vznikne film, kde hrá nejakú rolu umenie v akejkoľvek podobe. A ak je to ešte k tomu niečo podľa skutočnej udalosti, tak sa teším dvojnásobne. Príbeh o Klimtovom veľdiele, "rakúskej Mone Lise" Adele a jej návrate do rúk pôvodnej majiteľky bol vo svojej podstate nedostižným právnym aktom, avšak napokon sa to predsa podarilo a Adele sa po dlhých rokoch vo Viedni presunula do Neue Galerie v New Yorku. Čo sa týka filmu, nie som vôbec nadšený tak ako ostatní (aktuálne hodnotenie 80%), pretože na mňa to celé pôsobilo dosť ťažkopádne a napriek viacerým vrcholom ma film ako celok v podstate nezaujal. Najlepšími súčasťami bola podľa mňa aj tak tá retrospektíva do vojnových čias. Zobrazenie toho celého súdneho procesu Marie Altmann vs. Rakúska ma až tak nebavilo. Takže pre mňa také menšie sklamanie... (23.06.2015)