Dáma v zlatom

To, co by se podle obsahu mohlo jevit jako zajímavé právní drama o navrácení slavné Klimtovy „Zhulené transky“ právoplatným majitelům, není nakonec nic jiného, než další tendenční, rektobolné, demagogické židácké píárko a reklama na holou kost. Škaredí a hrabiví židé však v Holyúdu vůbec, ale vůbec nejsou, a tak sledujeme příběh roztomile ironické, skromné a sympatické židovské babičky, mimochodem fantasticky ztvárněné Mirenovic Helenkou, která to má sice všechno těžce v piči, avšak bytostně touží, aby jí bylo výhradně, ale fuckt výhradně z úcty k jejím předkům, tolik postiženým nacistickým holocaustem, vráceno její rodinné dědictví. A když se to náhodou nepovede, tak mrdup, bude akorát smutná, že byla pošpiněna památka její tolik trpící tety, jíž skolila meningitida, když ještě Hitler stával se štětkou na štaflích, tatínka, kterého trefil šlak hned po anšlusu Rakouska, a maminky a strýčka, co proživořili válku v nelidských podmínkách švýcarského blahobytu a pošli mnoho let po ní přirozenou smrtí. Stařenka si tedy jen tak, v podstatě ze srandy, najme mantáckého židího právníka, mimochodem opravdu žalostně ztvárněného panem Gaynoldsem, který se ujme kauzy jako bokovky a úplně zadarmo, protože jakmile v Rakousku navštívil pomníček obětí holocaustu, strašně se najednou rozplakal, prozřel a morálka mu zavelela prodat veškerý majetek a pro bono dopřát své klientce zaslouženou spravedlnost. Nakonec po mnoha útrapách to všem těm zkurveným, nesympatickým Rakušákům, nacistům, antisionistům a popíračům společně těžce natřou a pravda s láskou zvítězí nad zlem, mamonem a pokrytectvím. No, Gébls by ten tklivý příběh nezfilmoval lépe, a když jen trochu zapátráte, máte chuť si po tomhle pustit tu O perníkové chaloupce. Ve skutečnosti totiž hned poté, co se v devadesátých letech minulého století náhle začaly zelené mozky v Rakousku vypořádávat s minulostí, zaslechla zdaleka ne až tak sympaticky vyhlížející baba nenažraná slovo restituce a šustění amerických prezidentů, okamžitě zařadila druhou kosmickou a evidentně jela cíleně po prachách jako slepice po flusu. Její tolik altruistický právník a sveřepý bojovník proti holé kosti měl od počátku smlouvu na 40 procent, a jakmile ta stará rakovina obratem střelila všechen ten vymodlený odkaz za 300 míčů v dolarech, jen co se dotkl americké půdy, přišel si milý a ani trochu vypočítavý jeliman na krásně kulatých 120. Ale to už je, milé děti, úplně jiná pohádka, kterou však bratři Vajštanové nikdy produkovat nebudou, neboť ti chtějí světu ukazovat jen pravdivé a ani trochu propagandisticko – demagogické příběhy. Hezky natočená, dobře zahraná, avšak unylá, místy otravná a hlavně naprosto amorální a manipulativní propagace těch tolik kůl pejzů a obřízek. (23.06.2015)

Zdá sa, že s Big Bearom a Volodimirom2 sme vo výraznej menšine a film mnohých pre mňa nepochopiteľne neoslovil. Verbalove intelektuálno-komediálne komenty ma nikdy nebavili a ako "obľúbený užívateľ" by mi bol v topke na hovno, pretože sa s ním zhodnem na 4 filmoch zo 100. Tak nech píše chujoviny ďalej a ovplyvňuje tých, ktorí sa dajú a nemajú vlastný názor. Príbeh podľa skutočnej udalosti na mňa silno zapôsobil a obrovský podiel na tom mali nielen vojnové scény z Rakúska obsadeného Nemcami, ale hlavne neuveriteľný herecký koncert H. Mirren, ktorá ma svojou postavou očarila. Márii Altmanovej prepožičala príjemnú ľudskú podobu sebavedomej, hrdej i vtipnej žene, ktorá sa nevzdáva. V menších úlohách potešili nemeckí herci D. Bruhl a T. Schilling. Atmosféru výborne dokresľuje krásna hudba, ktorej spoluautorom je H. Zimmer. Prisahám, že záver, ktorý síce tak trochu kopíruje záver filmu Cameronovho Titanicu, som si pustil asi 5 krát. Návrat H. Mirren do domu, v ktorom vyrastala, stretnutie so svojimi blízkymi a krásny, úprimný úsmev na záver...K tomu tá božská hudba , no proste krása. Nechýbalo veľa k plnému počtu. 80%. (13.02.2016)

Samozřejmě bylo patrné od první chvíle, jak to celé dopadne, ale to je u tohoto druhu filmu celkem pochopitelné. Nemůžu ale říct, že by to třeba pro mne, mělo na zážitek z něj, jakýkoliv negativní vliv. A navíc germány v teplákách, jak se Rakušákům trefně říká, osobně vůbec nemusím, tak mi ty jejich zkyslé ksichty vůbec nevadili :-) (24.12.2015)

Já nevím jestli je to mnou, mou malou zaníceností pro věc a nebo tím scénářem, ale mně se celá ta právnická anabáze zdála příliš nezáživná. Asi to takhle chodí v reálu, ale ve filmu se musí chytnout za něco, co by diváka upoutalo natolik, aby si na konci mohl říct : "To byla paráda, jak jim to tam u toho soudu nandal nebo..... chudinka Marie, co ta si musela vytrpět, aby získala, co jí patří a takhle to je tedy s tím slavným obrazem od Klimta, ach to jsem ráda, že jsem něco takového mohla vidět". A ono nic. Jeden z těch snímků, které zřejmě brzy zapadnou mezi mnoha jinými podobně zpracovanými dramaty. Jinak vizuál byl výborný, to nemohu říct...... (24.06.2015)

Kvalitní drama s vtipnými okamžiky a s hlavním tématem je boj o spravedlnost, v závěru se spíše ale ukáže, že spravedlnost sama o sobě není vítězstvím a jde hlavně o lidskost... Dobrá práce s retrospektivním vyprávěním v logickém sledu... Výběr hlavních představitelů šitý na míru snímku. Hans Zimmer opět používá ke zvyšování emocionálního účinku snímku piano a smyčce, v melodiích se opakují akordové kombinace předchozích snímku, ale koncept opět funguje dokonale :-) Jedinou slabinou snímku vidím v absenci překvapení, resp. velké předvídatelnosti děje i závěru :-) (25.06.2015)