Svetlo medzi oceánmi

Příběh manželského páru, který zoufale touží po dítěti a vlastního potomka jim osud nedopřál, rozehrává zajímavé psychologické drama, i když romanticky šmrncnuté, pro mě uvěřitelné. Vidět šťastnou půvabnou Aliciu Vikander s vysněným miminkem v náruči, kdo by jejím prosbám odolal? Jenže ono to tak jednoduché není a nebude, dítko vyplavené mořem na břeh není sirotek, jak se na první pohled zdálo... Krásně natočené, úžasné exteriéry, herecký luxus, výborná hudba a tak vůbec, sedlo mi to jako dětská prdelka na nočník. (22.04.2018)

Mám k tomu poněkud ambivalentní vztah. Na jednu stranu je to obdivuhodně pomalu plynoucí, až skutečně máte pocit všech těch uplynulých let (rozhodně to působí mnohem delší než to ve skutečnosti je; ovšem v dobrém slova smyslu), na druhou stranu si to z předlohy bere jen ty stěžejní okamžiky bez omáčky kolem čili to působí jako osnova melodramatických tklivých klišé plných Sofiiných voleb, které být použity v mexické telenovele, tak se jeden umlátí smíchy. O závěru jak z jiného filmu/žánru ani nemluvě. To proč to nakonec funguje tak dobře, je režijní vedení, genius loci bezútěšných lokací (kdo jiný než jejich mistr Arkapaw) a především na tak emocionálně vypjaté melodrama sympaticky utlumené herecké výkony. (26.12.2016)

Emocemi nabitý příběh, jež je rámován skvělými hereckými výkony. Na snímku The Light Between Oceans se mi líbí především pomalu plynoucí atmosféra, která ve svém provedení jednoduše strhne. Scénář je zde tak bravurní, že se bez problému vžijete do ústředních postav a sdílíte s nimi jejich radosti i smutky. Jedinou nevýhodou tohoto díla je tedy jeho enormní stopáž, která otevírá vrátka několika hluchým a zbytečným scénám. Až na tento detail jsem s The Light Between Oceans naprosto spokojen. Dobrá práce! „You only have to forgive once. To resent, you have to do it all day, every day.“ (18.12.2016)

Melodrama jako fík. Bála jsem se nudy i přehnaně sladkobolných scén, ale nedočkala jsem se ani jednoho. Zásluhu na tom má krásné nasnímání a hlavně ústřední trio Fassy + Vikander + Weisz. Bolest jejich postav jsem chápala a prožívala s nimi. Nezdály se mi ale úvodní "námluvy", které byly hotové mrknutím oka. Každopádně silný zážitek. (15.08.2019)

Stáva sa to málokedy, že film je lepší ako kniha, a v tomto prípade sa to zase raz podarilo. Stedmanovej kniha mala veľmi blízko k červenej knižnici, ale bola tak dobre napísaná, že neprekročila tú pomyselnú hranicu. A Cianfrance dokonca urobil ešte pár krokov vzad. Toto nie je žiadna červená knižnica. Je to dosť dobrý príbeh života, v ktorom všetky tie postavy, ich pocity a myšlienky sú skutočné. (18.12.2016)