Thor: Ragnarok

O nositeli ceny Zlaté maliny za nejhorší filmový počin roku 2017 je definitivně rozhodnuto a Thor: Ragnarok patrně zaboduje hned ve všech soutěžních kategoriích. Tato slabomyslná adaptace severského mýtu o konci světa vyústila v očekávaný Ragnarok. Scénáristé motají páté přes deváté a působí dojmem školáka vařícího z vody. Publikum se musí připravit na zkomolená jména (Hel, nikoliv Hela), zásadní neznalost příbuzenských vztahů (Hel není sestrou Thora a stejně tak nemá za otce Odina, jelikož jde o dceru Lokiho), ale i na neomluvitelné překroucení samotné příběhové osy. Přestože zde zaznívají slova o nevyhnutelnosti Ragnaroku, tvůrci vůbec netuší, o čem vlastně mluví, a že tato nevyhnutelnost mimo jiné obnáší smrt Heimdalla, Lokiho a samozřejmě i Thora. Do nebe volající hloupost týkající se obohacení severského panteonu o postavu Hulka už raději ani nekomentuji a přičítám ji zjevnému absintovému opojení scénáristů. Schopnější režisér by takto slibný námět přetavil v temnou fantasy s prvky hororu a pomyslným vrcholem v podobě strhující epické bitvy bohů s obry a Wagnerovou Jízdou valkýr coby hudebním doprovodem. Taka Waititi se však o vybudování ponuré atmosféry ani nepokusí, jelikož od úvodních minut ubíjí diváky "troškovským" humorem, který absolutně nekoresponduje s vážností dané látky. Mytologickou vyprázdněnost snímku lze názorně dokumentovat i na multikulturním Asgardu, do kterého černý strážce brány Heimdall vpustil černou valkýru. Odpad! (25.10.2017)

Neskutečně sympatická šílenost, u které potěší hlavně to, jak je nepředvídatelná. Jasně, humor jde často cestou nejmenšího odporu, ale Odin je taky člověk, tak proč by ho potomek nemohl šoupnout do domova důchodců? Bavil jsem se výborně a i když je tu znatelný vliv Strážců Galaxie, vůbec mi to nevadí. Ty dvě hodiny utekly tak rychle, že jsem se v duchu ani nestihl během projekce vysmát Lize spravedlnosti. Jinak je zajímavé pozorovat, jak velkou prestiž si Marvel v Hollywoodu buduje. Dřív bychom podobný nátřesk cameo rolí čekali u Tarantina, Allena nebo Rodrigueze. Dnes si to šéfuje Marvel. (25.01.2018)

Překvapivě důmyslně epizodicky vystavěná hříčka, která pracuje pod pláštíkem SF&F komedie na průsečíku řady žánrových vzorců, s nimiž Marvel Cinematic Universe obcuje. To obnáší spoustu rozpustilých gagů a epizodek v rámci dvou delších, souběžně rozvíjených vyprávěcích oblouků. ____ V něčem mi THOR: RAGNAROK strukturně připomněl výstavbu SOUBOJE TITÁNŮ: dva relativně autonomní oblouky (za sebou, ne souběžně zapuštěné do sebe), epizodická struktura uvnitř nich, hustá síť transtextuálních citací a titán na závěr. SOUBOJ TITÁNŮ ale natočili v době, kdy nadsázka byla spíše vnitřně naznačovaná a bezelstnějším divákům, kteří si nechtěli kazit dramatickou zkušenost ironickým čtením, poskytoval možnost vnímat jej jako relativně vážné dílo (srov. též rané bondovky či první trilogie STAR WARS). ____ Podobně postupoval i Keneth Branagh v prvním THOROVI, zatímco THOR: RAGNAROK tuhle rovinu naopak účelně rozbíjí a hraje s otevřenou sebeuvědomělostí doslova od prvních záběrů, v čemž mu dost napomáhá i klíčové plus (nejen) marvelovských komiksových filmů: skvělí herci. ____ Žijeme totiž v době, kdy i nejlepší, nejzkušenější či nejváženější herci a herečky napříč generacemi pronášejí ve srandovních kostýmech/schovaní pod pixely naprosto obskurní repliky v rámci fikčních světů s ujetými pravidly a děním následujícím nejprovařenější vývojová schémata - a nejenže jim podobná angažmá nezničí kariéru a točí je souběžně se zcela nežánrovou uměleckou produkcí, ale právě díky nim jsou tato dílka leckdy okouzlující. ____ Ve filmu THOR: RAGNAROK je třeba i na primitivním Hulkovi vidět, jak výborný a s citem pro přesné načasování je Ruffalo pod nánosem senzorů. Jinak řečeno, kdyby ve všech těch filmech nehráli tak dobří herci - a kdyby MCU tak důmyslně nepracovalo s žánrovým portfoliem, v čemž do značné míry imituje systém studiové výroby ve třicátých letech -, bylo by zřejmě poněkud vyčerpávající je pravidelně sledovat. ____ (Jo, pro řadu diváků je tomu i dobrým hercům a rozpustilému vypravěčství navzdory, ale je třeba si uvědomit, že ještě docela nedávno bylo i mezi popkulturně vstřícnými intelektuály přípustnější přiznat četbu D. Steelové než DAREDEVILA.) (29.10.2017)

Už bych pomalu zapomněl, jak je Marvel strašně rád infantilní a výrazně mi to zkazilo výsledný dojem, ačkoliv je možné, že se s dalšími shlédnutími můj názor ještě změní. Pro mnohé to jistě bude nejlepší Thor, ale přiznejme si, že laťka nebyla příliš vysoko a jakmile se Feige a spol vytasili s hvězdným obsazením a spojení v polotýmovku Planet Hulk, bylo rozhodnuto. Novozélandský talent Taika Waititi se před premiérou nechal slyšet, že zakončení asgardské trilogie bude nejvtipnější marvelovkou a bohužel nekecal. K veletragické události jakou je Ragnarök mi to absolutně vůbec nesedělo, ale jsem rád, že jsem alespoň nebyl zklamán závěrem, který je patřičně kataklizmatický a napravuje nadsázkovou popcornovou zábavu o falešném nebezpečí na Asgardu. A nenechte se zmást trailery. Víc než kdy jindy všechny epické záběry v samotném filmu vyzní do melodramatu a ačkoliv režisér ve správných momentech umí přitlačit na pilu a když už dojde na nějaké nápaditější akční scény, tak to stojí za to (úvodní dovádění s kladivem mě bavilo hodně). ale např scéna v gladiátorské aréně, na kterou jsem se hodně těšil, mě napoprvé velmi zklamala (napodruhé už jsem si to překvapivě užíval), naproti tomu scéna s náletem Hulka na Surtura mohl být stejně megaepický jako v traileru. Co se týče nových postav, určitě nejvíc zaujme Tessa Thompson (od slečny záhadné z Westworldu urazila dlouhou cestu a drápe se na výsluní) a z cameí nejvíc potěšil Sam Neill s jedním ještě překvapivějším cameem, které se naštěstí (přede mnou) utajit podařilo. Celkově Marvel bezpochyby splnil své zadání, překvapivě extra nevykládá moc oslích můstků na velké vyvrcholení 10 ti leté existence MCU a fanoušci dosavadního stylu se budou královsky bavit a už aby tu byl ten Black Panther. PS : Moc mi nesedl synťákový osmdesátkový soundtrack ve stylu Blood Dragon, to spíš pobavila písnička z epického prvního traileru od Led Zeppelin, jež se jen zřídkakdy objeví i v samotném filmu a zde se to povedlo. PPS : Korga pro mě díky dabingu samotného režiséra naprosto zabili. PPS : Hela v prvním záběru je super a sexy. Velký EDIT : Napodruhé už jsem věděl, do čeho jdu, přistoupil jsem na pravidla hry a jenom jsem se nechal nést skvěle vtipnou akční jízdou, která paroduje nejen předchozí Thorovky, ale i ostatní postavy z MCU (jako např Hulku), nacož jsem napoprvé vůbec nebyl připraven. 130 minut uteklo jako voda a jelikož už jsem napodruhé samozřejmě přesně věděl, kdy co přijde, hezky od srdce jsem se zasmál a snad se mi ještě nestalo, že bych někdy při druhém a dalším shlédnutí měl tak zásadně jiné a lepší pocity. A ani ten Korg už mi nevadil..Napoprvé 3,5*, napodruhé 5* (25.10.2017)

Celovečerní epizoda nablblého tuctového sitcomu za bezmála čtyři miliardy korun, na které je zdaleka nejzajímavější záměrná guilty pleasure stylizace à la přebaly osmdesátkových metalových alb a synťákový soundtrack. Naštěstí jsou si všichni zúčastnění (a že jich tu je pěkná řádka) vědomi "k čemu se upsali" a tak si zdejší na sílu tlačený hahafest (stavěný na tom, že jde v podstatě o parodii na "thorovky" akorát s Thorem) aspoň náležitě užívají skrze echt přestřelené výkony, které to jako jediné drží nad vodou. (25.10.2017)