Thor: Ragnarok

O nositeli ceny Zlaté maliny za nejhorší filmový počin roku 2017 je definitivně rozhodnuto a Thor: Ragnarok patrně zaboduje hned ve všech soutěžních kategoriích. Tato slabomyslná adaptace severského mýtu o konci světa vyústila v očekávaný Ragnarok. Scénáristé motají páté přes deváté a působí dojmem školáka vařícího z vody. Publikum se musí připravit na zkomolená jména (Hel, nikoliv Hela), zásadní neznalost příbuzenských vztahů (Hel není sestrou Thora a stejně tak nemá za otce Odina, jelikož jde o dceru Lokiho), ale i na neomluvitelné překroucení samotné příběhové osy. Přestože zde zaznívají slova o nevyhnutelnosti Ragnaroku, tvůrci vůbec netuší, o čem vlastně mluví, a že tato nevyhnutelnost mimo jiné obnáší smrt Heimdalla, Lokiho a samozřejmě i Thora. Do nebe volající hloupost týkající se obohacení severského panteonu o postavu Hulka už raději ani nekomentuji a přičítám ji zjevnému absintovému opojení scénáristů. Schopnější režisér by takto slibný námět přetavil v temnou fantasy s prvky hororu a pomyslným vrcholem v podobě strhující epické bitvy bohů s obry a Wagnerovou Jízdou valkýr coby hudebním doprovodem. Taka Waititi se však o vybudování ponuré atmosféry ani nepokusí, jelikož od úvodních minut ubíjí diváky "troškovským" humorem, který absolutně nekoresponduje s vážností dané látky. Mytologickou vyprázdněnost snímku lze názorně dokumentovat i na multikulturním Asgardu, do kterého černý strážce brány Heimdall vpustil černou valkýru. Odpad! (25.10.2017)

Po všech těch trapných, vážně se braných záchranách světa, či dokonce vesmíru Marvel konečně exceluje v tom co umí nejlépe. Komiksové komediální taškařici. O fous horší než první Avengers. Snad ještě šťavnatější a ulítlejší humor, plus parádně mimózní postavy (Cate Blanchett s parohy, zmalovaný Goldblum - wtf), to byla trefa do černého. Absentuje však vyvážená parta superhrdinů, kde má každý toho svého. I tak je to ale sakramentsky chytlavé a vždycky, když se rozehrála ta vypalovačka z traileru, diváci v kině se spokojeně pochechtávali. Zcela legitimně. (28.10.2017)

Waititi Reggae. Rude boys and girls, sociálně-imigrační podtext (není důležité místo, ale člověk) a hlavně jedna velká show, u které jako by si Taika řekl: „Hej, Marvele, co děláme v temnotách, když můžeme vyjít na světlo zábavy!“ Vždyť kdo by před pár lety řekl, že Ódinson bez svých dvou jediných citových vazeb (nářadí a kadeře) bude hýřit vtipem, až zastíní i svého nevlastního bratra? Po stopách Starlordovy party, sebeironicky, hravě a s odvahou přiměřeně devalvovat zaběhnuté dějové vzorce i vlastní mytologické podhoubí. A konečně někoho napadlo, že i Hulk by měl dát své potrhané džíny občas do prádla. Snad nebyla zrovna poblíž nenechavá ruka Kevina Spaceyho.. (13.11.2017)

Párty marvelovka. Megaporce srandózní pitomosti, která je vtipná i epická přesně tak, aby vám rozryla první signální na padrť a omluvila se slovy "dyť já to neberu vážně". Může to bejt přes čáru, může to bejt nevyžádanej nášup v momentě, kdy už jste přežraní - prostě typickej úlet. Pár outlocitnějších diváků možná utrpí nějaký ty rozpaky a pohoršení, nicméně spousta jiných se nezapomenutelně pobaví. No a ta herecká skvadra, ta je na medaili - boží jsou bez výjimky všichni, včetně věčně nalitý Valkýry. Všechno je o to lepší, když si člověk vzpomene, jak leklý ryby byly první dva díly... (18.01.2019)

Nevím, co bych měl chtít, když ne tohle. Z Marvelu jsem otupělý. Většinou je ok, ale bez čehokoliv, proč by mě to mělo zajímat. Tohle mě zajímalo. Tohle bylo to, co mi nedali Strážci galaxie. Přísnou logiku to háže za hlavu, zato to rozhodně dává smysl. Jak stylisticky, tak i do mnoha zajímavých dějových motivů. Čas u toho utekl zatraceně rychle. Jsem spokojený, jak jsem u komiksu už dlouho nebyl. 4 a 1/2 (25.10.2017)