Zázraky

Všude se teď meduje. Z filmů jsem si mohl udělat medařský slovník, protože i překlady s medařskou tématikou se nyní častější než jindy. O to je ale lépe postaráno na internetu. V Zázraku či Zemi zázraků se medařská termonologie sice moc neprobírala, zato života kolem medu tu bylo hodně... Němec Wolfgang se přižení to Itále a s rodinou se uzadí někde v Umbrii či Toskánsku. Zplodí několik dcer a touží po synovi. Snaží se řídit rodinu, ale i přes svoji strohost a přísnost, se mu to příliš nedaří. Život by přesto šel svým zavedeným způsobem dál a dál, kdyby jim do života nevpadly dvě události, které rodinu na určitou dobu polarizovaly a atomizovaly - televizní šou "Zázraky venkova" (kterou režisérka nechává rozehrát se vší brutalitou) a pohyt mladého delikventa z Německa, přiděleného do rodiny "na převychování" (naopak velice citlivá záležitost).... Nic moc, ale přitom docela hodně. Především se mladé režisérce Alici Rohrwacherové podařilo "vtáhnout diváka do rodiny a nechat ho podílet se na osudech všech jejích členů" - pro mě to byla sympatická rodina, i s jejím velbloudem. (Připomnělo mi to příhodu z brněmského ZOO; k ohradě s bizony přiběhnul hošík a nadšeně vykřikl: "Takové malé vemblódek!"). Pozn. 1: Film trochu trpěl řežijní nevyrovnanosti. Pokud ale Alice Rohrwacherová natočí ještě další podobné filmy, pak se dočkáme buď jednoho majterštyku nebo všechny budou dokonalé ve svém celku. Pozn. 2 - po dvou týdnech: v zahradě mi kvetou, všechny stromy najednou, třešně, hrušky švestky, bez jediné včelky. Gelso! Přijeď sem. S celým svým vejchystem. (13.04.2018)

Zázraky jsou jiným typem filmu než Díra u Hanušovic. Ta spíše ukazuje sociální deprivaci těch, kteří nejsou schopni se prosadit a přežívají, přičemž výsledný dojem je spíše lehká deprese. Zázraky jsou o svobodné volbě alternativního způsobu života. Ale i ten má své limity a ne všichni jsou stejně vášniví alternativci. Zázraky se vyznačují zvláštním lehce snovým způsobem vyprávění. (20.09.2014)

Film "o ničom", ktorý je ale plný pocitov, symbolov, bizardných scén vyvolávajúcich asociácie. Skvelá práca s kamerou, dialógy, ktoré neplytvajú slovami. A do toho všetkého fatalizmus... smútok, krásny smútok. Alice Rohrwacher majstrovsky zvládla aj svoj druhý film, ďakujem! Vidieť hrať jej sestru bol pre mňa vítaný bonus. (09.01.2015)

Za zázrak mohu považovat jen skutečnost, že jsem vytrvala do titulků, trpěla jsem skoro jako Gelsomina a možná jsem se stejně i nadřela, ona nuda dokáže být docela úmorná a nepochopení záměru vám nepřidá... podobně, jako pozorování všech těch nezáživných a strašlivě divných, až odpudivých postav. Jedna hvězda za velblouda. (18.05.2015)

Jeden z těch filmů, kde bych zřejmě potřebovala projít filozofickou fakultou jako Alice, pak bych mnohé viděla zřetelněji a dokázala si všechny ty události hravě pospojovat. Žel, se tak nestalo a docela mě to mrzí, protože tam bylo mnoho momentů a záběrů kamery, které by stálo za to, aby mně, obyčejnému divákovi byly trochu srozumitelněji předložené. Je to spíš pocitová záležitost, kde na mě padla mírná deprese a beznaděj, ale taky vděk za to, že žiji tam, kde žiji. (28.02.2015)