Divoké historky

Po skúsenosti so Szifrónovým filmom by som mal zrejme prehodnotiť poznámku pri Jarmuschovom Coffee and cigarettes v zmysle, že jednotný režisér poviedkového filmu dáva istotu udržania akej-takej latky. Nájsť podobne nevyrovnaný film by znamenalo vyhlásiť medzinárodné pátranie. Úvodný "Pasternak" (90%) funguje ako skvelá ironická anekdota s takmer do dokonalosti obrúseným finále a intertextuálnym vtipom pre znalcov literatúry. Už nasledujúce "Las Ratas" (Potkany, 40%) však skĺzava do umelej kŕčovitej repetície a dostavuje sa neblahý dojem sledovania prostoduchej telenovely, oboznámenej s termínom "spoločenskej kritiky" len z veľkej diaľky. S tretím "El más fuerte" (Najsilnejší, 100%) sa však film ešte mohutnejšie navracia do brázdy dômyselnej satiry a dokáže presvedčiť o reálnosti situácie, ktorú dynamicky vyhrotí do brilantnej pointy a privodí tak predčasný vrchol, ku ktorému sa už po zvyšok stopáže ani nepriblíži. Nasledujúce "Bombita" (Bombička, 40%) je len smutným vykonštruovaným pokusom, ktorý padá na hlúpo zvolenej modelovosti a skutočné nešvary banalizuje, zatiaľ čo nám predostiera hrdinu na míle vzdialenému všednosti, s ktorým sa nemožno identifikovať, pretože je sám problémom. "La Propuesta" (Ponuka, 60%) sa ešte snaží navrátiť do koľají civilnosti a jej protagonistu možno dobre pochopiť; čo jej podlamuje nohy je predovšetkým záver, podtrhávajúci agitujúce vyznenie. Posledné "Hasta que la muerte nos separe" (Kým nás smrť nerozdelí, 80%) sa utrháva z reťazí, ale rozpútané peklo vyznieva mierne do stratena, čo vynahrádza pre mňa napriek všetkému nečakaný a úsmevný záver. Zaokrúhleným aritmetickým priemerom (mínus 5%, strhnutých za rozpačitosť celého tvaru, skrývajúceho sa za jednotnú koncepciu): 65% (26.02.2015)

Lubitzovo letecké intro spíše zamrazí, než pobaví a pak přijde sled bakalářských historek, po kterých by se Menšíkovi zamlžily brýle. Jejich společné body: cynismus, pomstychtivost, pochodová cvičení nervů v krizových situacích, čitelnost, nevýrazné pointy a následné mezinárodní přecenění. Svatba jak z Melancholie už přišla pozdě.. (29.07.2015)

|| Scenár: Damián Szifrón | Hudba: Gustavo Santaolalla | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: Kramer & Sigman Films, El Deseo, Corner | Rozpočet: 3,3 miliónov $ | Tržby: 12,300,000 $ | Ocenenia: Cannes FF - Nominácia - Palma d'Or - Damián Szifrón; San Sebastián International FF - Audience Award - Damián Szifrón || Presne takto by to v našich každodenných životoch vyzeralo, keby sme mali viac, než jednu strelu. Nakoľko by podobné činy ovplyvnili natrvalo ten náš "jediný" život, musí nám stačiť podobné razantné konanie si len predstavovať, alebo v lepšiom prípade, si pozrieť Relatos Salvajes od geniálneho Damiána Szifróna, a baviť sa bez hraníc justície a morálky, aspoň na tých 122 minút. Svoju "poviedku" si tu nájde asi úplne každý, podobne ako tomu bolo v Love Actually, s jediným rozdielom: pekne po argentínsku ;) 85% | Světozor Praha, 8.10.2014 | (09.10.2014)

Velká natěšenost udělala asi svý, takže se totálně rozsekanej necítím, ale všechny myšlenky na čtyřhvězdí definitivně šlape do země fakt, že jsem i po dvou hodinách chtěl nenažranej přidat. Španělsko se dá vyskloňovat na peru, na neznámém ale výborném obsazení, na černým humříkovi. Ten mě teda trošičku zklamal, čekal jsem o něco větší taškařici, ale vynahradily mi to hulvátské atributy jako všudypřítomný hněv, pomsta, cynismus a ironie. Stopážové nevyrovnaná šestka povídek je vyrovnaná kvalitativně, přičemž nemůžu jako většina nevyzdvihnout hixplo miniDuel, úsměvnou závěrečnou svatbu a do úvodu skvěle zvolenou čártr linku, která na svých pár minutách dokáže dobře skrytou pointou parádně navnadit diváka na to, co přijde v dalších dvou hoďkách. Malým bonusem jsou hunter&haunted titulky a závěrem snad jen jeden tip pro ty, kdo by neměly povídkového černohumra dost. Doporučuju, i když ten plnej je s přivřeným očkem. 85% (24.02.2015)

Argentinské bakalářské historky opatřené krvavým nátěrem, občas šíleně křečovité (úvodní Pasternak sotva obstojí jako televizní skeč, i když autoři Pečeného sněhuláka by Szifronovi ruce utrhali), náběhy na sociální kritiku zabité do plytkých moralitek (jBombito a storka s bouračkou), veškeré limity charakterové, strukturní a ideové obhajitelné tím, že jde přeci o "historky" a k těm podobná reduktivnost patří. Proti tomu se nedá nic namítat, já jen tvrdím, že jde o film nevyrovnaný, spíš k pobavení než skutečně zábavný a ve svých ambicióznějších momentech vysloveně plytký. Skutečně "divoká" je tak jen závěrečná svatba, ale i při ní střídá úsměv lehce zdvihnuté obočí. Čistě natočené, divácky přítulné, ale jinak naprosto spotřební zboží. Lze odůvodnit tím, že (ne)všední absurdita existence mi splývá spíš s filmy Roye Anderssona, jehož pronikavosti a vidění nesahá Szifronův film ani po kotníky. [60%] (10.09.2014)