Divoké historky

Na snímke sa odráža režisérova tvorivá chuť. Z jednotlivých rozprávaní srší autorovo nadšenie pre film. Premieňa sa na nenútenú zábavu. Wild Tales sú slobodným autorským dielom, čo z neho však ani náhodou nerobí neatraktívny či náročný. Je určený komukoľvek a nerobí rozdiely. Skvostný vďaka využitiu prvkov obľúbených komediálnych či akčných žánrov, ale aj vďaka autentickému vykresleniu násilia. Na druhej strane je hĺbavý, jeho príbehy nie sú zjednodušenými anekdotami. Na pomerne malom priestore presne pomenúva javy, tému, charaktery a buduje silnú atmosféru. Postupne nás privádza do varu, dej plný nečakaných zvratov, či fatálnych vyústení. Dramaturgické zoradenie príbehov výborne graduje a rastie aj vážnosť tém. Szifron si to perfektne vypočítal a ešte lepšie načasoval. Jeho divoký plán dopadol na výbornú. Táto šialená argentínska zmes emócií nenechá v kresle nikoho chladným. (01.06.2019)

Ó, do tohoto filmu jsem se zamiloval už při zhlédnutí jeho traileru, protože mi bylo jasné, že to bude naprostá pecka. A taky že ano! Šest báječně vypointovaných příběhů dohromady vytváří jedinečnou podívanou, která je osvěžujícím závanem filmařské invence. Nenapadá mě jediná věc, která by mi na tom film vadila - kamera, herci, scénář, hudba, vše excelentní a... nebál bych se říct vzrušující. Tenhle film mě bezmezně nadchnul, doporučuju všemi deseti. (13.07.2014)

Několik povídek, které spojuje neskutečná vyhrocenost. Jak už to tak bývá v povídkových filmech, někleré bachorky jsou lepší jiné horší, s tím že tady tady i ty horší jsou pořád dost dobré, nekompromisní, násilné a vtipné. Za nejlepší bajku považuju Dr. Bombičku a jeho trable s parkovaním včetně řešení. Nezapomenutelná je svatba, to fakt mít druhej den svatbu, tak tam přijdu vyklepanej jak ratlík. (15.10.2014)

První má tragikomickou pointu, další nekompromisní závěr, následuje výtečný „zločin z vášně“ a tak dále, a tak dále.. Tvůrci si nesmírně umně hrají. S náladami, charaktery postav, postavením kamery, s absurdními momenty. Někdo možná řekne, že je to vykalkulovaný kus, který s divákem okatě soucítí v případě kritiky systému, já si spíš užíval příběhy lidí, kterým ruply nervy a v cynickém balení představují několik absurdit za sebou. Režisér a scenárista Damián Szifrón je, a toho si cením především, často velmi trefný. Chlapská ješitnost, skrytá agrese, partnerská nevěra, moc peněz, byrokracie systému při odtažení auta – prostě situace, které se nedějí ve vesmíru, ale mezi námi, s našimi přáteli, při našich návštěvách úřadů.. Tvůrci natahují následky konfliktů, ženou je do šílených rozměrů, které často končí katastrofou. Mezi tím pociťujeme spolu s protagonisty šesti příběhů malá vítězství, vzápětí ještě hlubší pády. Každá povídka přistupuje k naštvání a pomstě jinak. Každá z nich se může poplácat po ramenou za dialogy, za herce, za nápad. Nenápadnou černou komedii z Argentiny, produkovanou Pedrem Almodóvarem (naštěstí není cítit) nelze, než vřele doporučit. Z alfa samců na silnici a z prohození slečny zrcadlem jsem byl mile mimo!! (09.03.2015)

Kdysi jsem navštívil psychiatra a se znepokojením se ho ptal, jestli jsem v pořádku, pokud dnes a denně čelím čím dál tím intenzivnějším tužbám zakroutit svým potomkům krky. Ujistil mě, že to patří k údělům téměř každého rodiče a má to taky. Jemu prý pomáhá alkohol a když už nebudu vědět, kam dál, místo sečných, bodných a střelných zbraní je lepší vytáhnout nějakou kuličku a žmoulat ji v dlaních do úplného uklidnění. Hrdinové argentinských filmových povídek ke smůle své či svého okolí kuličku nepoužívají a svým emocím dávají plný průchod okořeněný typickým jihoamerickým temperamentem. Tuhle černou komedii, která se dívá na neduhy společnosti a lidské slabosti s jízlivým nadhledem, považuju za nejpříjemnější filmové překvapení roku 2014. S humorem Divokých historek jsem se tak nějak ztotožnil a především hrdinovi první povídky závidím jeho nekompromisní tah na branku, protože jen málo z nás má schopnost tak dokonale věci dotáhnout do konce. Ze 6 povídek jich 5 považuju za vysoce nadstandardních, jedna poněkud nezapadá do poetiky a humoru celku a buď měl scénárista trochu přidat na nadsázce a komediálním vyznění, nebo ji měl vyřadit úplně. Ale to nic nemění na faktu, že i tenhle kousek o zkorumpovanosti systému jsem si užil, byť jinak než u těch ostatních. Celkový dojem: 90 %. (02.12.2014)