Straight Outta Compton

Namlsal jsem se novou Dreho deskou a tady od filmu si rozhodně sliboval víc než tak průměrnou podívanou. Sterilně natočený, herecky stejně snaživý jako nezajímavý, nevzrušivý, podivně prázdný film. Četnost slova n*gga už i mně lezla krkem, český titulky byly v kině totál tragický. Nečekal jsem prostě dvě hodiny nudy, osobně bych si tam někam strčil Kevina Harta :D Jdu hold dál užívat Kendricka, navíc nám zrovna vylejzá The Documentary 2... (05.10.2015)

Velmi povedený film o skupině N.W.A., který mě (i díky mému vztahu k rap music) bavil od začátku do konce a to přestože se rozhodně za extra fanouška N.W.A. nepovažuji, jednotlivé členy znám spíše z pozdějších solo kariér. V recenzích se psalo, že si nehrajou na žádné svatoušky, mě to ale přišlo, že docela jo.. kromě tvorby hudby a občasného záběru s hulením nebo se zbraní v ruce jsou to totiž obyč. chudáci, které tehdy šikanovali policisté všech barev (a možná i jo, co se tehdy dělo v Comptonu pražskej Pepík nemůže vědět). Nijak mi to ale nevadilo. Hodně dobře to zahrál Paul Giamatti v roli Jerryho Hellera. A jsem rád, že se ve filmu barvitě zobrazil Suge Knight, o kterém se traduje zabití obou hlavních představitelů EAST a WEST coastu -> 2Paca a Biggieho. Zajímalo by mě, jestli si na film stěžoval nebo mu to bylo jedno, protože evidentním gangsterem je dodnes. Ale jeho postava v Death Row Records mi velmi připomněla postavu Victora Sweeta z filmu Four Brothers - ten taky s oblibou ponižoval podřízený :). Top je pro mě stále 8 Mile, ale tohle velmi dobrý díl do kategorie životopisných filmů z prostředí rap music. (19.09.2015)

Po všech směrech naprosto klasický a rutinní životopis, který z režijního hlediska nepředvádí vůbec nic svěžího a výjimečného. Což je vzhledem k historii kapely celkem škoda. Místo toho, aby se u těchto rapperských drsňáků šlapalo pořádně na dřeň, se tu tvůrci pohybují jen tak nějak po povrchu a všechny palčivá témata se tu jen načrtnou a po chvilce opustí, aniž by je tvůrci nějak efektně využili. Celé to proto ve výsledku působí spíše jak povrchní reklama na všechny zúčastněné (a ne zrovna sympatické) hudební ikony, která rozhodně není tak nekompromisní a dravá, jak se na první pohled tváří. Po těch ohlasech vlastně docela zklamání. (29.01.2016)

Skutočne poučný film o zrode gangsta rapu, čo by sme len bez tej kultúry robili?! Nádherná oslava vulgárnosti, voľného sexu, ale pozor so silnou dominanciou mužov ako samcov, čo určujú pravidlá koho kedy mrdať, čo by v Bruseli určite silne odporovalo nejakej vyhláške, no našťastie sme v Amerike a  gangsta môže slobodne a progresívne propagovať podnikanie s psychotropnými látkami, sem tam sa objaví nejaký mŕtvy, ale zas proti závistlivcom aj zbrane treba mať, a naopak - závidieť môžeme len my, čo sa smutne pozeráme, ako niekto beztrestne a privilegovane stále hovorí černochom, že sú čierni, teda nigga. Zároveň je tu silná ukážka policajnej brutality, ktorá nenávidí pouličných podnikateľov len kvôli farbe pleti, vrcholom poetizmu bola scénka, kde čierny gangsta hovorí čiernemu policajtovi, že je rasista. Ach, tie naučené formulky, niekedy vykĺznu len tak! Ale s tou policajnou diskrimináciou majú pravdu, veď aj preto sa tak mocne pohlo to spravodlivé hnutie planúce heslami, že len a len na čiernych životoch záleží hneď po tom, ako špinavý rasista bielej povahy neúmyselne zabil človeka len preto, že mu kvôli farbe pleti chcel zabrániť v slobodnom a nezdanenom podnikaní s drogami. Vďaka duchom ruku podávajúcemu prezidentovi sa to ako tak v Amerike už zlepšilo, ale kto vie, kedy dobrým časom zase odzvoní, keďže nebezpečenstvo na mladíka Joea čaká všade, napríklad pri každom schode. Netreba sa ale poďakovať, a to treba podotknúť až podčiarknuť, aj skutočným pôvodcom, ktorý umožnili, že tak vysoké umenie ako gangsta rap vôbec vznikne, a to sú samozrejme novovekí otrokári. Aj vzhľadom na to sa Straight Outta Compton dá voľne preložiť ako: Priamo z bavlníkových plantáží. (23.04.2024)

[extended] Na tomhle Comptonském Bratrstvu kočičí pracky si rytmicky přikyvovalo spousty filmařského talentu a je potom trochu škoda, že většina z něj šla na minimalizaci klasických neduhů životopisného filmu, pokrývajícího delší časové úseky. Jinými slovy opět se tam toho snaží být co nejvíce a na nic z toho není pořádně čas. Druhým strajkem jest dohled a háj-fájv policy s reálnými předobrazy, který se potulovaly na place a dávaly bacha, aby náhodou někdo neprofackoval jejich pozici utiskovaného talentovaného umělce, který uspěl nehledě na hostilní bělošské prostředí USA na počátku devadesátých let. Zejména MUDr. Dre musel dle všeho rozdávat sluchátka na všechny strany, aby z toho vyšel jako černošský Rikitan celého cirkusu, kterému byly veškeré excesy přeci tááákhle vzdálené. Jenomže i přes nemilosrdnou stopáž ten film prostě jede a co je nejdůležitější, nesnaží se přizpůsobit bělošskému vnímání, neomlouvá se a mluví svou vlastní řečí. (07.03.2016)