Muž, ktorý zabil Dona Quijota

Mistr Gilliam je starý blázen, což je v případě umělcově nejen v naprostém pořádku, ale navíc je to možná dokonce potřeba, protože jen tak potom může vzniknout něco, co by se dalo vlastně označit za poctu šlechetnému bláznovství, toho symbolu lásky a upřímnosti, který se dnes již téměř nevyskytuje. Ta zdánlivě obyčejná a jistě také nedokonalá komedie se silnými groteskními prvky v sobě totiž skrývá velmi citlivou duši ukazující ošklivost světa a krásu pravých ideálů a snů. ... Já jsem Don Kichote! 80 % (15.07.2018)

Tento film je donkichotský kousek. Vždyť zde americký režisér mimo jiné brání evropskou kulturu před amerikanizací. Jak se zdá, v tomto světě už lze zmoudřet jen skrze bláznovství. Mne ten film v závěru až dojal a dal mi vzpomenout na písničku Hany  a Petra Ulrychových Ideál: https://www.youtube.com/watch?v=00lDzC5cno8 (29.12.2022)

Terry Gilliam si splnil svůj sen o natočení filmu o slavném Donu Quijotovi, o který se pokoušel před prakticky dvěma dekádami ale osud mu v té době nepřál a vznikl z toho zábavný dokument Ztracen v La Mancha. Po letech se Terrymu zadařilo a natočil si svůj film, pro sebe a pro partu vyvolených, kterým film nepřijde tak příšerně vleklý a nudný, jako mně. (03.10.2019)

Gilliamův prokletý film byl konečně natočen a asi neumím úplně říci, jestli to stálo za to. Na jednu stranu Adam Driver dostal další perfektní roli a jakmile se film rozjede, je to poměrně záživná a výpravná jízda po nádherných lokacích ve Španělsku, na tu druhou to pro mne po prologu bylo celkem utrpení se tím prokousávat. Film splnil svou úlohu na festivalech, členové štábu, včetně Terryho Gilliama si mohou oddychnout, ale do filmografických análů se tato verze povídky Dona Quijota nezapíše, to spíše ten nechvalně známý dokument o nešťastném prvním natáčení před x lety. (24.03.2019)

[KVIFF] 25 let. Nebo kolik. A takhle se lid odvděčí mistrovi. Nicméně ať žije subjektivita. Terryho Gilliama jsem nikdy upřímně tolik nemusel. Nebo tedy. Nikdy nenatočil film, který by mě vyloženě nadchl a nebo mne nějak uchvátil. A vlastně ani ne, že bych měl potřebu, některé vidět víckrát. Co si budeme, on Python taky nikdy nebyl nic extrémně skvělého, až na výjimky. (opět subjektivní záležitost). V každém případě jde o to, že tenhle film byl lehce zklamání samo o sobě už jenom proto, že jsem doufal, že to bude nějak první kvalitní podání tohoto literárního skvostu a ještě z důrazem ohledně smrti. To byl dokonalý plán. Nakonec se i tohohle lid vzdal a radši vytvořil něco s paralelou na reálný svět. Což je alespoň originální. Film má hlavně své typicky prazvláštní momenty, kdy vlastně ani nevíte co se děje. Klasicky. A finální zakončení jako takové je i ve výsledku napůl napumpováno satisfakcí a taky mírným zděšením. Ale! Já nevím jak vy. Ale já se bavil. Je mi jasné, že zde nemluvíme o komediálním skvostu, ale já se jednoduše bavil. A především za to mohl naprosto geniální Jonathan Pryce. Kupodivu to pokládám asi za nejsilnější Gilliamův film, co jsem kdy viděl. I když trochu ujetý a zvláštní. (08.07.2018)