Elle

Verhoevenův velkolepý návrat do první ligy - a zároveň facka všem dětinským provokatérům, kteří si myslí, že čím perverznější výjevy dají na plátno, tím jdou hloub. Paul natočil černou, jízlivou a nesmírně cynickou variaci na rape-revenge movie, který je zároveň brutální komedií o neuvěřitelně manipulativní dámě a jedné velmi specifické terapii. Magnetizující výkon Isabelle Hupert, přesná režie (kolik poloh tenhle film obratně spojí, dost nevídaná věc), nesmírně přesné vystižení zvrácenosti a běžného násilí mezilidských vztahů. Nebýt lehce naivní a naskečované gaming roviny, která odkazuje ke kauze gamersgate a sexismu, bylo by to top. Ale i takhle jeden z nejpodnětnějších filmů roku a nejlepších filmů letošních Cannes. [Cannes 2016] (21.05.2016)

Nejpodstatnější důvod k natočení Elle byl jistě ten, aby sadista Verhoeven bolestně frustroval většinu mužského (a jistě i část ženského) diváctva, protože se v průběhu filmu nelze ubránit četným choulostivým fantaziím o třiašedesátileté (sic) dámě, a to je přeci jen poněkud nevhodné. Ale nic naplat, Isabelle je v roli zvrácené měšťky neméně sexy, než v o 15 let starší Pianistce, ta ženská snad musí být čarodějnice a koupat se v čerstvé panenské krvi. A svou roli si myslím dobře užívá. Ale dvě poslední scény (se synem a s přítelkyní) bohužel vrhly celý film špatným směrem a moje zvrhlá divácká rozkoš se rázem změnila v rozpaky z fádního středoproudového vyznění. (28.02.2017)

Jak už bylo v komentářích zmíněno, inspiraci Hanekem prakticky nelze v tomto snímku nevidět a srovnání se tak lze jen těžko ubránit. Verhoeven se snažil onen Hanekemu typický (tj. pomalý, náročný a emočně vypjatý) styl pojmout více dynamicky, zřejmě ve snaze natočit film pro širší obecenstvo lépe stravitelný, ale ve výsledku se mu tato snaha spíše vymstila. Nečekejte několik málo dramatických scén dlouhou stopáží vygradovaných k erupci emocí – Elle přichází od prvních minut s kanonádou tragédií nastupujících jedna za druhou jako na běžícím páse a kostlivci skákajícími ze skříně jako králíci z klobouku. Nejen, že tento přístup rychle omrzí, ale především ztrácí svůj hlavní účel – emociálně diváka zdeptat. Takhle mě spíše deptá, že ve mně těch 130 minut znásilňování, umírání a dalších „veselých“ událostí vlastně nic moc nenechalo. (25.01.2017)

To byl film jasně šitý na míru pro Isabelle Ruppert. Ta tyhle role zvládá naprosto skvěle a tady rovněž perlila. Sice jsem plně nepochopila, že to nechala dojít tak daleko, ale budiž, odborník nejsem a scénárista věděl určitě proč to finále takhle vyhrotil. Celou dobu jsem totiž čekala, jak to dopadne, takže tam moc odboček ani nemohlo být. Takových tématicky laděných filmů vidím poměrně málo, takže další důvod pro. Rozhodně je ta čtyřka spíš Isabellina než za scénář, ale ve výsledku se to propojí stejně dohromady. (29.10.2016)

Rozkošná úchylnosť. Vo svojej podstate je to ultra-čierna situačná komédia. Úprimne nerozumiem tomu zaškatuľkovaniu ako "psychologický thriller". Samotná psychológia hlavnej hrdinky je len konštruktom na povrchu. Je len katalyzátorom všetkých tých absurdných scén a jej konanie je zásadne účelové. A to nie je kritika ale konštatovanie. Všetko smeruje do precízne vygradovaných šokujúcich scén, ktoré skôr či neskôr doplní nejaký gag alebo hláška. Hitchcock nakrútil Psycho ako čiernu komédiu, pri Elle je tento Verhoevenov zámer ešte zrejmejší. (27.03.2017)