Princezna a písař
Princess and the Scribe
Réžia:
Karel JanákScenár:
Rudolf MerknerKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrajú:
Matouš Ruml, Monika Timková, Maroš Kramár, Jiří Bartoška, Petr Nárožný, Jiří Hána, Radim Kalvoda, Norbert Lichý, Barbora Srncová, Jiří Dvořák (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Na hrade sa práve chystá slávnosť, keď sa objavia traja bohatí návštevníci na čele s urodzeným pánom Dietrichom. Keď za zvláštnych okolností zmizne ich truhlica s drahokamami, z krádeže je obvinený kráľovský pisár Janek, ktorý musí z krajiny zmiznúť, aby si zachránil holý život. Princezná Amálka, na ktorej ruku si nárokuje pán Dietrich ako na odškodné za ukradnutý poklad, ho čoskoro nasleduje. Aby sa zachránili, spoločne musia nájsť pravého vinníka krádeže. (STV)
(viac)Recenzie (356)
Že já kráva se radši nešel modlit do kostela za lepší zítřky. Bohužel jsem v téhle pohádce postrádal pohádkovost. Působila na mě jako akční film pro jesle. Princ co skáče jak Burce Lee, princezna bez spětky něhy, dějová linka bez kapky koncepce, hlavní představitele bez charismatu a celkově to na mě působilo po scénaristický stránce děsně odflákle. Plusy vidím v exteriérech, hudbě a osvědčeném tandemu Bartoška - Nárožný. Dám dvě, ale kapr se salátem se mě z toho dobráckého hodnocení musí obracet v žaludku. ()
První vstup do nových pohádek se České televizi podařil tak nějak na půl. Tahle pohádka by nebyla vůbec špatná, kdyby místy nebyla hrozně rádoby kůl. Nejhorší snad byly ty střihy, kdy Matouš Ruml v pohádce poskakoval jak Jackie Chan v jeho nejakčnější komedii. Každopádně když tyhle momenty, které se snažily tuhle pohádku ozvláštnit, budu ignorovat, musím říct, že právě Matouš Ruml byl v pohádce super. Stejně tak Bartoška, Kramár nebo klasik Nárožný. Škoda jen, že Janák to s tím, že půjde s dobou, trošku přehnal. ()
Hned na začátku musím otevřeně říci, že nemám tvorbu režiséra Janáka právě příliš v lásce, ale abych zůstal objektivní, musím konstatovat, že Princezna a písař se mu povedla mnohem lépe než tuctový předloňský ,,tucet měsíčků", to každopádně. Po dlouhé době tak Česká televize vyprodukovala a na Štědrý večer uvedla pohádku, která nebyla vysloveně špatná. Do zlatého fondu televizních pohádek se nejspíš nezapíše, ale jistě se v ní dá alespoň vysledovat určitý progres. Minimálně co se přiblížení současné moderní dětské generaci týče. Trocha té akce, trocha Le Parkouru. Je mi ovšem jasné, že konzervativněji naladěnému staršímu divákovi to zrovna nemusí být po chuti. Štědrovečerní pohádka by měla být tím nejlepším, co české televize v tvorbě pro děti za daný rok vyprodukují, schválně ovšem používám kondicionál, protože oznamovací způsob by tohle prohlášení neuneslo... ()
„MAMI, TAK JÁ BUDU MÍSTO PÍSAŘEM KRÁLEM. NEVADÍ?“. …" /// Kdy už konečně pochopěj, že pohádku nedělaj postavy, co se chovaj jako kreténi, ale scénář. Ať si klidně princezna s ostatníma holkama hraje „mezi kozy“, ale probůh ten písař by snad neměl bej úplně blbej! Snacha vytřískat z toho víc, se Janákovi upřít nedá, ale kamerou děj nenaplníš. A tak nezbejvá, než vypnout nejvýkonnější grafickej čip na světě – představivost. Každá myšlenka totiž zabíjí logiku a chování postav odpovídá tuctový studiový (pohádkový?) inscenaci. A místo, aby se něco dělo, tak se plká. Nejsledovanější pohádka Štědrého dne. A další den vyhrajou Babovřesky. Sláva ti národe český! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Založil jsem aktivistickou skupinu, která má dostat písaře (všechny) na hrad. 2.) Prostě něco hledám! /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ ne ()
Začátek byl velmi nadějný i když trochu vykradený ze Tří oříšků (to tam ostatně nebylo jen na začátku), ale pak se to vytratilo do nesmyslné honičky trvající téměř celou pohádku, navíc princezna byla fakt slabá, takže největší klad pro mě k mému překvapení byl Matouš Ruml, který byl opravdu fajn. ()
Na filmech Karla Janáka jeden musí ocenit aspoň to, že tenhle člověk aspoň ví, co by v (dobrodružném, pohádkovém, to je konečně jedno) příběhu být mělo. Mnoha (tedy podstatné většině) současných českých tvůrců (nejen) pohádek chybí i tenhle základní předpoklad. Že to ví, ovšem neznamená, že je schopen to tam úspěšně vložit. Realizace drhne, přičemž problémy s dějem zásadně řeší stylem "když nevím, půjčím si odjinud" (i když zde to nedosahuje úrovně předloňských cyklů - pardon, měsíčků). Zadání muselo znít zhruba takhle: "bude to akční, bude se tam šermovat, prchat před pronásledovateli cestou necestou, skákat po zdech, padat do děr a topit se v močálech a celý to bude doprovázený špičkováním mezi ústředním párem. Prostě jako první Piráti chápeš? A teď neváhej a toč." Povedlo se? No, tak napůl (někde kolem, dle nálady o něco víc nebo o něco míň). V čem je problém. Za prvé, důležité zápletky působí naivně i v pohádce, kdy celý ten padoušský plán by snad neoklamal ani ostrahu muničáku ve Vrběticích. A co třeba důvod mnohaleté absence hrdinova otce? Co těch 20 nebo kolik let dělal, zatímco "nepolapitelný" padouch si žije na vysoké noze? Rimmerovými slovy, tomu by neuvěřilo ani pětileté děcko (takhle chabě vysvětlená absence jednoho z rodičů mi silně připomněla druhé Jak vycvičit draka). Děj tu je zkrátka z větší části jen proto, aby k tomu adrenalinovému parkůru byl nějaký důvod a ne od toho, aby se o něm přemýšlelo. Grrr. Za druhé. Prchání po střechách a stokách není sice udělané špatně, ale zabírá v ději příliš velké místo a chvílemi je příliš samoúčelné. Za třetí. Shledání v bažinách je z kategorie Cimrmanova "Hodina pravdy". No a za čtvrté. Chybí tomu trocha pohádkové poetiky. A to nemyslím písničky. Při všech těch skákáních sice možná může být mladší či naivnější divák chvílemi napjatý, jak dopadne konkrétní scéna, ovšem celý příběh sám o sobě tohle vyvolat nemůže, protože je vlastně dost chudý (i když se tu něco děje skoro pořád). Co třeba něco víc vědět o postavách (stačí v náznacích, třeba právě běžící klasika Tři oříšky toho v pár vteřinách o princových rodičích stihnou říct spoustu). A postavy samotné by měly předvádět trochu větší škálu emocí, aby působily jako lidé a ne šachové figurky, které scénárista přesouvá z místa A do místa B, s jednoduchou charakteristikou (hláškař, záporákův poskok a podobně). Občas by z nich měl scénář dostat třeba o čem sní, co chtějí, po čem touží (i kdyby to bylo jen po sklenici vody). A taky dát prostor k tomu, aby se vyjadřovali vedle slov i jinak. Obyčejný úsměv, oči, gesta. Interakce není jen slovní a mnohé vodopády slov vlastně nic kloudného neřeknou (to jsem se dostal ovšem ke stavu české kinematografie obecně). No, to bychom měli nedostatky, plochost, málo emocí, sázka na adrenalin. Teď nějaké klady, protože musím přiznat, že katastrofa to nebyla. I přes zmíněné nedostatky děje a naivitu to aspoň drží pohromadě a to se počítá. Řemeslně je to natočené rozhodně slušně, lokace působí opravdově, kostýmy a výprava působí bohatě a přitom nepřeplácaně (a trochu to dohání to co chybí na obsahu). Ústřední pár sice mohl být charismatičtější, ale bývalo i hůř. Mnohem hůř. Šerm tu na pohádkové poměry vypadá dobře (až na ty samoúčelný salta). A pak Maroš Kramár, který má naopak chrisma na rozdávání a záporáka si užívá dosytosti (a s lepším scénářem by to v jeho podání byla super postava). Jo, a je to podstatně lepší než Jacksonův Hobit (i když to má skoro tytéž chyby, jen v menším). Tak tři, ale jen že jsem v mimořádně dobré náladě. () (menej) (viac)
Z Matouše nám vyrostl docela charismatický chlap. Ani bych neřekla, že ho znám jako retardovaného Lexu Bůčka z Comebacku. Jako princ se strništěm a čupřinou byl k sežrání! Nicméně, a to mi odpuste, princezna vypadala jako přešitý chlap. Tolik pěkných holek máme a oni si vybrali za princeznu zrovna tuhle. Celkem slušný námět i režie, ale díky Monice jsem si pohádku zrovna moc neužila. ()
Scénárista či režisér asi paří Assassin's Creed. V záplavě dementních čertů celkem osvěžující nepohádkové dobrodružství. ()
Písaře je třeba naučit především, a to zdůrazňuji, kromě šermování, dělat salta o zeď, protože to při zapisování cizích myšlenek využije úplně nejvíc. Aspoň, že ten chlapík, který tedy má být písař, ač ho vidíme dělat ledacos kromě psaní, měl jisté kouzlo. Po všech těch chlapcích, do kterých se zamilovávaly princezny v posledních letech, je to docela osvěžující. Princezna je sice o půl hlavy větší než hlavní hrdina a její budoucí životní partner, ale, rovněž na rozdíl od mnoha princezen let předchozích a vlastně i letošních, je hezká a povšechně sympatická (jen ty její šperky, oko trpí, duše pláče). Zápletku s nepatřičně vydanou truhlicí si tvůrci vypůjčili ze staré kulisovky, připletli do toho miliontou variaci na téma "dávná vražda, snaha chopit se moci", co jsme viděli už třeba v Hrbáčovi, zázračné zachránění někoho, kdo nade vší pochybnost už měl být mrtvý jsme už také viděli tolikrát, že to je krutá zívačka. Někde dvacet let odložený rodič dá divákovi vzpomenout na "Jak vycvičit draka 2" (konečně chápu, proč nám ve škole bránili v opisování, u scenáristů to je opravdu trapas), když jsem u toho opisování. Udělej mi kocoura mi připomnělo těžký týden referenta Kubrta. Přesto tahle pohádka není nejhorší, co jsem viděla, a scenárista ani režisér nemusejí dělat ani čulibrka ani vozembouch, aby své diváky rozesmáli tam, kde je rozesmát plánovali. ()
Lepší než loňských Dvanáct měsíčků (od stejného režiséra), ovšem do opravdu dobré pohádky daleko. Začátek přitom není špatný, ale jakmile dojde na akčno a dobrodružno, jde to jen z kopce. Útěk z hradu se ještě jakžtakž povedl (poskakování po střechách pomohla hlavně Brzobohatého velkorysá hudba), ne tak následné souboje, plavba na loďce, bažina, záchrana... Každopádně hlavní dvojice byla příjemná, humor se tu a tam zableskl, Jiří Bartoška měl na hlavě pravděpodobně tutéž paruku, kterou nosil Dustin Hoffman v Hookovi, a jednu z rolí dostal Petr Nárožný, spolehlivý za každé situace ("Oblékl si to schválně, aby mi hnul s játry!"). ()
Po letech musím přiznat, že šlo spíše o jednu z lepších součaných pohádek ... ()
No jak už jsem napsal naposledy v komentáři na tři brudery, tak pohádkovej žánr už mě moc neoslovuje obvzlášť když vám navrch ještě naservírujou na štědrovečerní večer tuhle rádoby akční pohádku bez jediný špetky invence navrch z totálně retardovaným scénářem. Navíc hlavní hrdina postrádá jakýkoliv charizma no a ta otravná princezna je vyloženě na pěst. Jenom Kramár si toho záporáka celkem užil. Tak aspoň něco.35% ()
Toho roku ju ČT nasadila ako návnadu č.1. Návnada č.2 Kdyby byly ryby mala už upútavku tak hroznú, že som zatiaľ nenašiel odvahu. Nečakane z tohto mini rozprávkového súboja vyšla slovenská rozprávka Na vlásku, hoci ani tá nie je bez chýb. Úplne najviac ma na nových rozprávkach serie ten televízny look, fakt neviem, čo za kamery používajú ale občas má človek pocit, že sleduje telenovelu. Rozprávka Na vlásku práve v tomto smere zabodovala. Princezná i pisár spočiatku i bavia, čo má na starosti P. Nárožný. Bartoška je fajn, ale veľa priestoru nedostal. Veľkým prekvapením bol pre mňa M. Kramár v zápornej roli Dietricha. Bez neho neviem, neviem... Niektoré akčné scény sa snažia pôsobiť akčnejšie než v skutočnosti sú a poniektoré pripomenú Pirátov z karibiku. Dialógy to je väčšinou bieda, to je však problém väčšiny dnešných našich filmov a nielen rozprávok. Princezná herecky neoslnila, M. Ruml ako tak. Celkovo slabý, ale pozerateľný priemer. 50%. ()
Hodně sympatická pohádka, která se mimo jiné liší tím, že šerm v ní, vypadá více méně jako.. šerm (což rozhodně není pravidlo). A krom něj se tu furtén někam skáče nebo leze, prchá, či provádí jiné pokoniny a přitom to nevypadá nijak zvlášť blbě (no dobře, trochu přivřít bulvy asi potřeba je), navíc se podvedlo jak obsazení (titulní písař, zavilý űberpadouch), tak řemeslo a to fakt není na tv produkci málo. Krleš & howgh & vesmírná vydra s chapadly navždy. ()
Nejslabší i nejsilnější stránkou tohoto snímku je scénář, resp. scénář je řemeslně čirá dekadence, ale námět mě zaujal tím, že je (připadlo mi to tak aspoň) vystavěn jako přehlídka praktik, jak se ve 20. a následujícím století vyráběly a vyrábějí státní převraty, včetně false-flag-operation a nutné do očí bijící laxnosti a pasivity obyvatelstva. Považuju to ale bohužel jen za šťastnou náhodu při slátávání děje (od slova "slátanina") a vlastní nadinterpretaci toho, co jsem od štědrovečerní tabule po očku sledoval. Přesto by to (z tohoto úhlu pohledu) stálo za remake. ()
Když máte nulová očekávání, nemůžete být zklamáni. Takže jsem bez duševní újmy přežila tuhle nepohádku, kde místo nadpřirozených bytostí figurují trapné paruky, logika příběhu klopýtá a místo atmosféry se film frikulínsky podbízí akrobatickými kousky hlavního minihrdiny. Stravitelné...a při pohledu na zoufalou, uvřeštěnou pohádkovou tvorbu 21. století bych řekla i docela obstojné. Hlavně se v tom nepitvoří Blanarovičová s Liškou, už za tento fakt přidávám hvězdičku do mírného nadprůměru. ()
Tahle pohádka mi před lety nějak unikla a tak jsem se k ní dostal s dětmi až dnes. A moc se mi líbila. Asi jsem ovlivněn pohádkou viděnou těsně před touto, kterou bylo Sedmero krkavců a taky srovnáním s českými pohádkami dneška. Ano, byla krapet akčnější a některé parkourové výkony Rumla mne celkem udivily, ale proč ne? To musí hrdina z pohádky umět jen cválat na koni? Princezna byla hezká, neokoukaná, okatá a prima byli i záporáci Kramár a jako vždy skvěle slizký Hána. Pohádka to byla vskutku výpravná a za kostými by se nemusel stydět nejeden historický velkofilm, stejně tak za interiérové nebo exteriérové lokace. A protože to tu je dle mého názoru dost podhodnoceno, místo třech palačinek dávám 4 . * * * * ()
Zkrátka a dobře (co dobře, vlastně špatně): vcelku originální zápletku zabíjí veskrze ubohý scénář. Nemůžu si pomoct, ale moderní jazyk a akce v tomhle rozsahu prostě do pohádky nepatří. Nesváteční guláš hoden pouštění snad jen v neděli na vytrávení (otrávení?) po svátečním poledním... guláši. 40% ()
60% ()
Česká pohádka Princezna a písař od svého natočení v roce 2014 úspěšně unikala mé pozornosti celých pět let, ale hned na začátku ledna 2020 jsem si ji ze své pohádkové knihy hříchů odmazal. Když už jsem se takhle rozhodl, byl jsem odhodlaný vydržet do konce 81 minutové pohádky, i kdyby čert na koze jezdil. Nicméně žádný rohatý se v tomto televizním filmu neobjevil, což byla škoda, protože čerti jsou moje nejoblíbenější pohádkové postavy. Omluvou snad budiž fakt, že pohádka měla malý rozpočet a vznikla jako televizní film. Ale i tak mi vadila absence pohádkových postav, když zde kromě čertů chyběli vodníci, víly a další potvory a draka jsme taky neviděli. Když jsem tak nad dějem přemýšlel, zdálo se mi, že vlastně sleduji takový rodinný příběh z minulosti, nikoli pohádkový příběh s nadpřirozenými bytostmi. Pohádky jsem jako dítě pochopitelně miloval a v období socialismu se vždy těšil na nový štědrovečerní přídavek a samozřejmě také na opakování těch starších, protože v době dvou televizních programů se na obrazovkách objevovaly jen vzácně. V dospělém věku pro mne pohádkové příběhy představovaly hlavně únik z reálného světa, jehož pochopení pro mne bylo s přibývajícím věkem čím dál složitější. Ale vraťme se k pohádce Princezna a písař. Při pohledu na herecké obsazení mne potěšilo, že jsem viděl většinou známá jména, zvláště u Petra Nárožného to byla sázka na jistotu, když už měl podobné role za sebou. Přítomnost Jiřího Bartošky pro mne byla překvapením, ale myslím, že svou roli krále zvládl dokonale. Obavy ve mne vzbuzoval Janek, protože Matouš Ruml byl u mne ve škatulce komiků, jenže jak se ukázalo, tak pohádka byla pojata vtipnou formou, takže k žádnému průšvihu nedošlo. Oči jsem mohl nechat na Barboře Srncové, bohužel jsem neměl k dispozici mnoho minut, během nichž bych se mohl na tuto krásnou ženu dívat. Také můj oblíbený herec Jiří Dvořák mne potěšil, byť zde neměl moc prostoru k vyniknutí. Příběh se začal odehrávat na zámku, centru spokojeného království, jemuž vládl král (Jiří Bartoška), kterému po smrti královny, kterou zabili loupežníci, zbyla krásná dcera Amálka (Monika Timková). K dispozici měl svého rádce Scapaniho (Petr Nárožný), který zároveň zaučoval nové písaře do svého řemesla. Mezi nimi byli kamarádi Šimon (Štěpán Benoni), Kuba (Michal Hruška) a hlavně Janek (Matouš Ruml), kteří byli samá legrace. Naštěstí našli pochopení jak u krále, tak u jeho dcery či dvorních dam Kornélie (Marie Doležalová) a Nicolety (Eliška Jansová). Jednoho dne král pořádal bál a písaři si našli svoje tanečnice, nicméně Janek neuspěl u princezny, která mu dala košem. Poklidné vody království rozčeřil příjezd tří bohatých cizinců Dietricha (Maroš Kramár), Ludvíka (Jiří Hána) a Stacha (Norbert Lichý). Vetřeli se do přízně krále, který je pozval na večerní bál, jehož se vykutálená trojice pochopitelně zúčastnila. Předtím však požádali krále, jestli by do svého trezoru přijal k úschově jejich truhlici plnou diamantů. Nedůrazný král souhlasil a tím umožnil rozehrání ďábelské hry, kterou měli ti tři pečlivě předem promyšlenou. Král pověřil hlídáním trezoru Janka, což se moc nelíbilo veliteli stráže Herkulovi (Radim Kalvoda) ani Scapanimu, ale rozkaz byl rozkaz. Na bále Dietrich laškoval s princeznou, které se však nelíbil a pak se to stalo. Stacha odešel k trezoru a požádal Janka o vydání truhlice s diamanty. Ten nejprve žádost odmítl, neboť měl přikázáno vydat ji jen všem třem nejednou, ale když uslyšel hlasy zbylých dvou z horního patra, poklad vydal. Stacha zmizel a ráno naklusal Dietrich s Ludvíkem ke králi, před nímž sehráli komedii o tom, že jim Stacha poklad ukradl a chtěli po králi náhradu. Jenže ten tolik peněz neměl a tak Dietrich přispěchal s nabídkou na vyrovnání formou půl království a celé princezny. Král souhlasil, jenže princezna nikoliv a tak se dala na útěk. V té chvíli Ludvík s Dietrichem zamířili do vězení, aby Janka jako svědka odstranili, jenže tomu se podařilo utéci. Venku se setkal s princeznou a tak utíkali společně. Krkolomně se dostali do domu Janka, kde jim pomohla maminka Marie (Barbora Srncová) a pak si to již namířili s města ven. Jenže Dietrich s královskými vojáky jim byli v patách a u řeky dokonce Janek musel podstoupit úspěšný souboj. Následoval pěkný průplav průrvou řeky Ploučnice, ale ani potom neměla dvojice vyhráno. Aby se vojáků zbavili, zamířili do bažin, kde se málem utopili. Naštěstí je zachránil Přibík (Jiří Dvořák), Jankův otec a manžel Marie, který před 20 lety odešel hledat vrahy královny a dosud se nevrátil zpět, protože žádné nenalezl. Když se však dozvěděl co se stalo a princezna mu ukázala Dietrichův prsten, který ztratil v loďce na Ploučnici, poznal, že se jedná o bývalý královnin prsten. Dietrich tak musel být členem loupežnické bandy, která kdysi přepadla kočár královny, který se pak zřítil do propasti. Přibík se tak s mladou dvojicí vydal z bažin na zámek, kde se setkali s králem, jemuž předložili důkazy o Dietrichově vině. Král se rozhodl jednat, jenže pak se události zdramatizovaly, ale další průběh už prozrazovat nebudu. Jelikož se jednalo o pohádku, dopadlo vše pochopitelně dobře. Pohádka to tedy byla netradiční a mne mrzelo hlavně to, že byla bez kouzel a čar. Nebyla to ani kdovíjaká kvalitní pohádka a spousta událostí se dala předpokládat, ale potěšily mne záběry krásných hradů a přírody, což vhledem k tomu, že se jednalo o televizní film, nebylo úplně jisté. I k tomu jsem při hodnocení přihlédl a i když jsem původně zamýšlel udělat pohádce čtyři cípaté, rozhodl jsem se nakonec jinak. Suma sumárum, pohádka Princezna a písař ode mne získala tři sepsané hvězdy ***. () (menej) (viac)