Kobry a užovky

Fascinující herecká kreace Kryštofa Hádka ve filmu, který mě hodně bavil. Některé další herecké výkony jsou sice přinejmenším rozpačité (David Máj, Lucie Polišenská), ale celkově mi to přišlo jako velice dobrý a neobyčejně autenticky působící film. Uvážím-li, že to natočil stejný režisér, který je podepsán pod děsivým filmem František je děvkař, pak u něj lze asi bez debat mluvit o výrazném posunu dopředu. Chvála, jíž byl tento film po své premiéře zahrnut, byla podle mě zcela zasloužená. Kromě již zmíněných některých herců mi tam vadila i jistá předvídatelnost děje (jak film dopadne jsem poznal po pár minutách od začátku), ale jinak za mě spokojenost. (28.11.2016)

Hádek na druhou a Čeští lvi se můžou třást!! Další verze sociálního dramatu po česku se vydařila. Sakra jo. Neschopné zatracence hrají dva (skuteční) bratři, takže taková ta vztahová dynamika je zaručená. Starší Matěj Hádek tu představuje zneuznaného dělníka, přežívá, chlastá, sní, že jednou zase přijde příležitost, kterou neposere. Mladší Kryštof je kleptomanská feťácká troska s nedomyšlenými plány, která žije ze dne na den, totálně ignoruje základní společenská pravidla, a která tu televizi nějak vyřeší. Se štípačkami na zádech, s těkavými gesty a s dialogy, nad kterými nemusí přemýšlet, zda jsou pitomé nebo umělé, je jednoduše dokonalý. Technická stránka filmu je osobitá, ač žádné velké umění v sobě nenese. Kdo má rád britské sociální kusy, Bohdana Slámu nebo předchozí zastavení scénáristy a režiséra Jana Prušinovského, bude se mu líbit i tohle. Také tentokrát (stejně jako u Pepika Hnátka) na své postavy pohlíží smířlivě, nevysmívá se jim, ač je jasné, že i přes veškerou snahu skončí zase na dně. I když právě s tím mi úplně neladí závěr, který alespoň mně ilustruje, že tvůrci moc netušili, jak to celé uzavřít. Ale je to jen menší vada na kráse (plus leckdy překvapivé činy i těch „normálnějších“ postav), protože dialogově je to hutné, příběhově silné, herecky za poslední měsíce/roky bezkonkurenční. Ať už mluvíme o zahořklé matce, bodré babičce, svérázné manželce nejlepšího kamaráda, obchodním partnerovi… Moc velká spokojenost!! (23.10.2015)

Honza Prušinovský je žánrovej radikál. Nejdřív do nás leje výživné dávky humoru a teď přijde s kýblem plným deprese. Hnací motor filmu není ani tak příběh, jako jednotlivé postavy, které tedy v celé své kráse zrovna dvakrát sympatie nebudí. Ovšem nedá se říct, že bych k nim cítil vysloveně nesnášenlivost byla to spíš lítost, protože životní drsno si umí s lidma a jejich chováním nepěkně pohrát. V tomhle ohledu na mě film působil velmi realisticky. Dialogy se snažily zmírnit nepříjemnou, bezvýchodnou atmosféru, která z filmu šla co to jen šlo, ale i tak depinka tady vládne a káže všemu a všem, mimo jiné i díky skvěle vybraným lokacím. Pokud jsem na začatku svého slovního výlevu mluvil o postavách jako hlavním motoru filmu, tak to by nikdy nemohlo fungovat, nebýt kvalitních hereckých výkonů a tady Honzík Prušinovský vyčenichal první ligu. Oba Hádci za jedna s hvědzičkou. Docela by mě zajímala Kryštofova průprava, jestli šel někam mezi smažky nebo se na dva dny zavřel do malý místnosti a čet projevy Miloše Zemana, protože ve filmu působí fakt hodně vykolejeně a bez něj a jeho výkonu by Kobry a úžovky neměly potřebný apetit. Kobry a užovky nasadily českým filmům v roce 2015 laťku proklatě vysoko. (05.02.2015)

Jan Prušinovský dokázal natočit drama, které prostřednictvím autentických lokací a uvěřitelných postav realisticky zachycuje českou sociální současnost, aniž by přitom prvoplánově manipulovalo či emocionálně vydíralo. Kdyby veškerá seriózní česká filmová tvorba dosahovala alespoň ze tří čtvrtin takovéto úrovně, tak jsme dávno za vodou. Herci jsou skvělí, technicky i řemeslně je film silně na výši a režie je bezvadná. Delší recenze ZDE (17.02.2015)

Hady nemám rád, zejména ty zfetované, ale to je můj problém. Tito Hadi mají každý svůj plán, ten jedovatější navíc umí vše v klidu pořešit, a já tak trochu nechápu, proč se mi to vlastně celkem líbilo. Ono to totiž směřuje od nikud nikam a mezitím to zobrazí nějakou tu nechvalně známou lidskou vlastnost. Přesto jsem se chvílemi bavil, což je jednoznačná zásluha Kobry, ale já se v životě s podobnými parchanty potkávám příliš často na to, abych dokázal řádně ocenit tohle reálné zobrazení zfetovaného pohoďáka. (24.11.2015)