Tereza Raquinová

Díval jsem se na IMDb, abych zjistil, kolik modifikací a variací na "Thérèsu" bylo zpracováno. Udivilo mě, že mnoho ne. Ale jde to trochu do šířky: Émile Zola vytvořil v Thérèse Raquinové rámcový román, kteří různí spisovatelé a režiséři vyplňovali svými sny a představami. Nikdo by se asi nezlobil, kdyby se tento film Marcela Carného jmenoval jinak, a mnohé jiné filmy zase Thérèse Raquinová (třeba "Pošťák zvoní dvakrát" - a každý by jim mohl pár doplnit).... Samotným dramatem se zabývat nemá příliš cenu, je jasné, logické, perfektní. Proto jen dvě poznámky: 1. Italský herec Raf Vallone (herecky slabší ze zamilovaného páru) odmítnul nechat se dabovat a jeho part byl proto adaptován na "jednodušší verzi". 2. gudaulin ****mluví o rozvodové politice. Je to odpověď na hledání alternativního řešení pro oba milence. Zabití (zde i v knize vražda) Camille Raquina je však nezbytnou osou tohoto příběhu. A ještě jedna poznámka - 3: raroh ***** doplňuje k "Pošťákovi" navíc "Posedlost" Luchina Viscontiho (natočenou 10 let před Carném, právě v roce když James M. Cain vydal "Pošťáka"). Tak ještě jedna: 4: Podivně proslulý spisovatel Miloš Urban, dle jehož románů jsem v poslední době viděl několik filmů, by z toho mohl udělat další "nahlavupadlou" fantasy. (27.12.2018)

Vďaka Zolovej predlohe, dobrej réžii, kamere a hercom sa dá na film pozerať aj po vyše 50 rokoch od jeho vzniku bez toho, aby divák zľavoval z nárokov. Napriek malému počtu postáv je vo filme prítomné napätie a dej graduje k prekvapujúcemu záveru. Rád som sa po rokoch stretol so Simone Signoretovou s jej výrazom hráčky pokru. (29.04.2010)

Carné dal opět přednost interiérům před exteriéry, což je celkem škoda, protože těch zepár záběrů svědčí o tom, že poválečný Lyon byl hodně zajímavý. Duby se Signoretovou jsou tak skvělí, že mi ani nevadí přítomnost Valloneho, jehož jedinou hereckou kvalifikací byla evidentně jeho postava a možná ještě schopnost mluvit francouzsky s náruživým italským přízvukem. Od prvních záběrů u Rhôny až po samotné finále se jedná o výborně natočené drama lásky a nenávisti. (21.09.2014)

Výborná adaptace Zolova románu v režii Marcela Carného. Přiznávám, že s některými Carného filmy mám kapku problém, ale to se rozhodně netýká tohoto filmu. Děj sice není nijak složitý a Zola by se nejspíš divil, jak jednoduše se dá jeho román převést na plátno, ale i když dopředu tušíte, co bude následovat, stejně to nic nemění na tom, že tohle je dost dobře natočené a zahrané. (10.04.2011)

Terezu Raquinovou považuju s odstupem času za jeden z nejzajímavějších francouzských filmů 1. poloviny 50. let. Ten titul je plně funkční i dnes. Posunutím původní Zolovy literární předlohy o půl století dále vypadají motivace a duševní pochody (anti)hrdinů trošku zvláštně, ale aspoň si člověk uvědomí, jak zásadním způsobem se během několika desítek let proměnila společenská morálka. Rozvody a obecně rozpady rodin byly považovány v Zolově době za závažné selhání, za ostudu, které se každý ze všech sil snažil vyhnout. Dvě světové války tak otřásly společností, že rozvod se rychle stal něčím akceptovatelným a běžným. Celkový dojem: 80 %. (13.02.2013)