Réžia:
Marcel CarnéKamera:
Roger HubertHudba:
Maurice ThirietHrajú:
Simone Signoret, Raf Vallone, Jacques Duby, Sylvie, Maria Pia Casilio, Paul Frankeur, Roland Lesaffre, Jacques Hilling, Madeleine Barbulée, Nerio Bernardi (viac)Obsahy(1)
Film noir režiséra Marcela Carného o deprimované ženě v domácnosti, která si začne nestydatý románek s urostlým šoférem. (Netflix)
Recenzie (25)
Zajímavě natočený film s našlapanou atmosférou. Ale nějak jsem se ztratil v tom, jestli hlavní pár měl vzbudit divákovy sympatie, protože u mě to rozhodně neproběhlo. Soustavně kamenná Simone Signoret a Raf Vallone, od pohledu násilník, mě bavili rozhodně míň než manžel hlavní hrdinky (týpek, kterej si o vyhození z vlaku úplně říkal - Jacques Duby) a jeho matka (stará, uštěpačná, jízlivá - Sylvie). Každopádně za tenhle výlet do francouzské filmové klasiky jsem moc rád. ()
Předlohu jsem četl. Marcel Carné se od románu Emila Zoly v některých zásadních bodech odchýlil, především děj zasadil do současnosti, tedy do 50. let. Nelze mu to ale rozhodně vyčítat, jedná se vlastně o dost logický krok. Lyon sice není tak ohyzdný, jako Les Halles v Paříži na sklonku 19. století, ale pořád je vykreslen jako odpudivé město. Kamil/Camille (Jacques Duby) je pořádnej chcípák, ale to, jak bravurně ho Zola popsal pochopitelně také na plátně nevynikne. (Byl malý, slaboučký, mdlý, měl fádně světlé vlasy, řídké vousy, pihovatý obličej a podobal se nemocnému, rozmazlenému dítěti…). Liší se i způsob zabití nežádoucí osoby, ale opět - není to nic špatného. Naopak. Carné odvedl výbornou práci, ačkoliv největší trumf tohoto díla (jak už to obvykle u literárních adaptací bývá) je předloha. Zolova naturalistická knížka je zkrátka perfektně promyšlená. __ Simone Signoret je obsazená dobře, ital Raf Vallone je zde jen proto, že se jedná o francouzsko-italskou koprodukci a moc mi nesedl, ale pouze vzhledem. ()
Výborná adaptace Zolova románu v režii Marcela Carného. Přiznávám, že s některými Carného filmy mám kapku problém, ale to se rozhodně netýká tohoto filmu. Děj sice není nijak složitý a Zola by se nejspíš divil, jak jednoduše se dá jeho román převést na plátno, ale i když dopředu tušíte, co bude následovat, stejně to nic nemění na tom, že tohle je dost dobře natočené a zahrané. ()
Carné dal opět přednost interiérům před exteriéry, což je celkem škoda, protože těch zepár záběrů svědčí o tom, že poválečný Lyon byl hodně zajímavý. Duby se Signoretovou jsou tak skvělí, že mi ani nevadí přítomnost Valloneho, jehož jedinou hereckou kvalifikací byla evidentně jeho postava a možná ještě schopnost mluvit francouzsky s náruživým italským přízvukem. Od prvních záběrů u Rhôny až po samotné finále se jedná o výborně natočené drama lásky a nenávisti. ()
Terezu Raquinovou považuju s odstupem času za jeden z nejzajímavějších francouzských filmů 1. poloviny 50. let. Ten titul je plně funkční i dnes. Posunutím původní Zolovy literární předlohy o půl století dále vypadají motivace a duševní pochody (anti)hrdinů trošku zvláštně, ale aspoň si člověk uvědomí, jak zásadním způsobem se během několika desítek let proměnila společenská morálka. Rozvody a obecně rozpady rodin byly považovány v Zolově době za závažné selhání, za ostudu, které se každý ze všech sil snažil vyhnout. Dvě světové války tak otřásly společností, že rozvod se rychle stal něčím akceptovatelným a běžným. Celkový dojem: 80 %. ()
Galéria (13)
Fotka © NBC Universal
Zaujímavosti (1)
- Film získal v roce 1953 Stříbrného lva. (M.B)
Reklama