Pátranie

To čečenské prostredie, do ktorého bol celý film zasadený, ma dostalo. Aj ten koncept akoby štyroch osudov bol veľmi pútavý, aj keď 3 osudy boli úzko späté a príbeh vojaka Kolju bol úplne mimo ostatných osudov. Škoda, že sa o čečenskej genocíde akosi vôbec nerozpráva, ale Rusom už bolo toho toľko odpustené, až je to na zaplakanie. Film mi prišiel v podstate realistický, čo je obrovské plus, naopak mal kopu slabších fáz, kedy sa nič nedialo a išlo to akoby na autopilota. To by sa filmu takéhoto formátu a námetu asi stať nemal. Aj preto, len 3*. (18.12.2016)

Takhle to dopadne, když se chce komediální tvůrce popasovat s dramatickou látkou a svou manželku obsadit do role, kterou v Zinnemannových Poznamenaných (1948) hrál Montgomery Clift. Linie s rekrutem Koljou je chabým odvarem Kubrickova Full Metal Jacket, a když malý Hadži zničehonic vysekne taneček, z něhož by svářečka Alex (Flashdance) zezelenala závistí, už jsem slzel smíchy. Což se mi ovšem u Hazanaviciusových "komedií" nikdy nepovedlo. (10.07.2018)

Hodně drsný snímek z prostředí války v Čečensku, tentokrát pojatý artovým stylem. Už u první dlouhé scény v jediném záběru, nasnímané ruční černobílou kamerou jedním účastníkem dané události, svou reálností až zamrazí. Kdo to natáčel se dozvíme zase až na samém konci snímku. Ne, o žádné found fontage nejde, i když ten začátek takový dojem vyvolává. Svým způsobem se jedná o remake švýcarsko-amerického snímku 'Poznamenaní' (1948), kde si zahráli i čeští představitelé, jen je příběh přenesen do jiné doby a jiné války. Jedná se o film povídkový, kde má každá s ostatními určitou spojitost. Svět plný beznaděje, tragických lhostejností a síly vlastního ducha. Celý filmový koncept čečenského konfliktu je natočen tak, aby diváci cíleně sympatizovali s oběťmi a zároveň přesně poukazoval na všudypřítomnou nenávist s jakou je válka vedena. Ve scénách plného násilí se patřičně tlačí na pilu a používá se gore k plnému uchopení hrůz války. Mnohé scény jsou skutečně šokující, tudíž slabším povahám nelze doporučit. Je to silný protiválečný snímek snažící se ukázat realitu války tak, jak skutečně vypadá. Nepřináší sice nic, co bychom v jiných válečných filmech nikdy neviděli, ale svojí silnou stránkou a hlavně silných emocí je ve svém jádru výjimečný. Tohle je skutečná válka a skutečné lidské tragédie a ne žádný popcornový válečný film. A o to tu jde především. Po zhlédnutí snímku je potom na místě si položit otázku: Co je horší? Morální vítěz nebo prostě poražený? (19.05.2020)

Francouzský režisér Michel Hazanavicius pokračuje po Artistovi, který plnil kinosály nefalšovaným optimismem, v netriviálních látkách, aby nám dokázal, že pocta desítkami roztomilých citací a odkazů němému filmu nebyla náhoda. Rusko-čečenská válka, neustálé úprky civilistů, ztracené děti, místo, na které svět (úplně) nezapomíná, neúcta k právu a lidskému životu. Obsah je stejně jako u The Artist slabší. Některé scény vyznějí do prázdna, jiné jsou neúčinně dlouhé. Další jsou pak až zbytečně polopatické. Navíc chápu, že mnohým může vadit, když se jde na diváky přes smutný dětský kukuč. Ten patří chlapci, který přišel o celou rodinu a kterého se dočasně ujme bojovnice za lidská práva. Druhou velkou linií je deformace mladíka na vojenské vraždící pako. Linie nejsou nezajímavé, ale strhnout nedokážou. To úvodní scéna s videokamerou bude mít nečekanou dohru. Kromě Bérénice Bejo (manželka režiséra), na kterou je znovu radost pohledět, se jiných přidaných hodnot prakticky nedočkáme. (13.12.2016)

[IFF 2014] Humanistický apel, ktorý vyvážene kľučkuje medzi dvoma nie úplne vyváženými pólmi, zaváňajúcimi pátosom a festivalovou exploatáciou, no vo výsledku zámer dokonale spĺňa (a nie je to tak iritujúce ako The Artist). Viac viz. festivalový denník. (13.11.2014)