Krásky noci

Když spánek mysl fantazii předává...Ulehni na polštář, obtiskni do představ svou neznámou, zanedbanou tvář. Ve sladkých snech věhlasným "někým" se stáváš. Zahloubaný, prchavosti se oddáváš. Přítomnost sličných dam, personifikovaný mam. Harém naklání se k tobě s obdivem. Věhlas získáváš s přehledem. Jen tak trochu si snít, zasnít se, neustoupit. Co snům dovoleno jest. Do reality se nehrnu, na mou čest. Spát, spát a nikdy se neprobudit. Inu, časem budu muset oči otevřít. Probuď se, ospalče! Nezmeškej! Kudy do života cesty vedou, ptej se, jak se z představ vymanit. Švarný, hrdinný a romantický snílek Gérard Philipe už ví, že snít se dá i s otevřenýma očima a že i ten nejutajovanější, nejzapeklitější sen, se může splnit. Přenech sen skutečnosti, dopřej krásu všednosti, obyčejnosti. Po boku s "Kráskou dne," život ve dvou je štěstí pro mne. (26.04.2015)

MIMORIADNE charizmatický, francúzsky herec: Gérard Philipe, sa v Clairovom [multi]žánrovom, vskutku k tomu i pomerne dosť frenetickom a dynamickom titule, predstavil, jednak ako učiteľ hudobnej výchovy, a jednak ako muzikant a pianista v jednom, ktorého ústredný protagonista Claude, je teda väčšinu všetkým obyvateľom malého provinčného mestečka iba „na smiech”; skrátka, v tomto prostredí prekvitajú asi nekonečné, kanadské žartíky, zrovna na jeho účet, a preto sa zrazu rozhodol, že zrejme úplne najideálnejším riešením bude teraz najmä to, že sa totálne stiahne do ulity, t.j. začne žiť akýsi druhý život vo svojich snoch, kedy sa na rad konečne dostávajú i surrealistické prvky, čo je v spoločnej kombinácii: naprosto fantazijným zážitkom, aký by som si chcel dopriať asi i ja sám, pričom jeho sny sa mu už akosi pomaličky začínajú čoraz intenzívnejšie vymykať spod kontroly, čo je vari ešte napokon i oveľa zaujímavejšie zistenie, o ktoré sa v podstate opiera[l] celý tento pozoruhodný titul, neustále hopsajúci po časovej osi, a dokazujúci to, že hlavná postava, čo môže byť kľudne reprezentantom i hocikto z nás; reálne jestvujúcich ľudí, nesmie za žiadnych okolností strácať svoju nádej ... • Apropo; predstaviteľ Rogera [zamestnanca garáže], čiže UMELEC z krajiny galského kohúta: Raymond Bussières, mi enormným spôsobom pripomínal svojho amerického, hereckého [zväčša komického] kolegu: Bustera Keatona, predovšetkým svojou fyziognómiou, ale celkovo by som počin charakterizoval asi práve takto: Krás[k]y noci ... • Normálne ašpirant na maximálne hodnotenie! (27.10.2023)

Inu, v 50. letech měl ten film všechny předpoklady k výraznému komerčnímu úspěchu. Komediální žánr, krásné ženy a hvězdný Gérard Philipe k tomu. Nepíše se ale počátek 50. let a co stačilo tehdy, už dnes neobstojí. Zejména operetní vstupy v současnosti působí obstarožně. S podobnou "surreální" formou pracoval o dvě dekády později Muž z Acapulca a ten dodnes působí svěžím moderním dojmem. Krásky noci sice neurazí, ale nadchnout už nemají čím. Celkový dojem: 55 %. (02.09.2015)

G. Phillipe jako nepříliš úspěšný učitel hudby je v reálném životě terčem otravných žertíků svých sousedů i žáků a navíc je trápen hluky automobilové dílny v domě, v kterém bydlí, které mu nedovolují komponovat. Ve svých snech je však úspěšným hudebníkem a hrdinou různých epoch, kterému krásky padají samy do náruče. Leč i sny se nakonec spiknou proti němu a ve všech na něho čekají žárliví manželé a milenci, rozhořčení otcové a dokonce i revolucionáři s gilotinou. Závěrečný úprk ze snů je taškařicí, která je mocně inspirována bláznivými honičkami němých grotesek. Prolínání snů a reality je vtipné a velmi připomíná obdobné scény z mnohem mladšího filmu Muž z Acapulca (tato podobnost asi nebude náhodná). Moc pěkný filmeček, který ani po tolika letech neztratil schopnost pobavit. (24.11.2011)

„Sen má čarovnou moc, uvidíš mne každou noc.“ Klavírista Claude a jeho tajný život. Život mimo realitu, kde neexistuje hluk světa, který ho ubíjí, marnost učitelského (místo uměleckého) povolání, které ho neuživí ani nebaví, kamarádi od karet a jejich hrubozrnné vtipkování na účet narkoleptického snílka, dluhy, kvůli nimž může přijít o milované piano a skutečné ženy, které mají s božskými vílami okupujícími jeho fantazii pramálo společného. Není tedy divu, že Claude utíká, kdykoli může, a vlastně i když nemůže. Jenže časem se ukáže, že ani paralelní existence uvnitř vlastní hlavy není ideální a že skutečný svět není tak strašný, jako noční můra… Hořkosladká zpěvohra s chvílemi rozcuchaným (!) Gérardem Philipem, zástupem naštěstí více než méně komických i půvabných postav a spoustou bohužel méně dobrých popěvků. (23.02.2016)