Nábrežie hmiel

Nabřeží mlh mělo opravdu ve své době nevídaný úspěch. Málokterý film,v té době zaznamenal tak pozitivní ohlas. Rozhodně i malinko ovlivnilil, vývoj francouzského filmu do šedesátých let a z Gabina udělal opravdovou star ( francouzi by řekli spiš étoiles.) Všechna tato slova platí i pro snímek ,Velká iluze´´(o rok mladší film, rovnež s Gabinem.) S šedesátými lety přišla tzv. nová vlna fr. filmu, ve které si Gabin už prý nevedl tak dobře. Často jsem i četl, že ho režieři nové vlny do svých filmů nechtěli. Ale i po padesátých letech Gabin natáčel pravidelně, hrál brilantně a v dost dobrých filmech.Takže bych s těmi jeho problémy s novou vlnou, úplně nesouhlasil. Ale to jsem se trochu rozkecal, teď už jdeme ke kritice. Prvních 20 mě upřímně dvakrát nebavilo a pociťoval jsem zklamaní. To dlouhé mluvení o ničem, mě na úvod docela uspávalo. Pak naštěstí konečně přišla krásná milostná zápletka. Jasně, dneska už není moc originální a pro určité typy diváků ani atraktivní. Ale mezi Gabinem a Morgan to září, jejich lásku jim prostě věříte. Zahráli to prostě senzačně, to nikdo nemůže vyvrátit. A mně jejich společné scénky strašně bavili. Ta jejich láska byla napsána hezky. Snímek ale vyvrcholí až poslední půlhodinkou, která je vážně lahůdková. Gradace děje je tady vzhledem k roku vzniku filmu, vskutku fenomenální. No přátelé, komu by se (pozor, možná spoiler) nechtělo začít ke konci brečet? Čili ty 4 hvězdy si to zaslouží, dovedu si představit, jak museli být diváci před těmi sedmdesátiosmi lety v prastarých biografech a nelítostný dobách fascinováni. A přiznávám, že já jsem fascinován taky. (04.01.2017)

Mám rád filmy v ktorých je dážď, v ktorých je hmla a ktorých príbehy sa odohrávajú prevažne v noci. Vtedy je všetko tajomné, mystické a má to tú správnu atmosféru. Nábrežie hmiel je typickým filmom poetického realizmu. Romantická zápletka, ktorá podlieha vplyvu fatalizmu, ktorý je vo filme prítomný hneď od začiatku, ale ja napriek tomu, alebo možno vďaka tomu sa film stáva pútavejším. Obsahuje scény, ktoré sa vyznačujú krásnou obrazotvornosťou a s ktorých cítiť nový, zaujímavejší svet, poznačení vplyvom poznaného a reality. Jean Gabin vytvoril skvelého, uveriteľného ani drsného ale ani cintľavého protagonistu, ktorému držíte palce, rozumiete jeho trápeniu a tajne dúfate, že sa nakoniec všetko zlé na dobre obráti. Jedna scéna strieda druhú a aj keď sa nejedná o žiadny dynamický príbeh, dokonca vo filme nie sú ani výraznejšie akčné scény, má film osobité čaro, ktoré ho radí k veľmi štylistický pútavým filmom. Carné spolu z Prévetom vytvorili naozaj skvelý film, s presahom ľudskosti, ktorý ani v súčastnosti nestráca nič zo svojej výpovednej sily. (13.04.2011)

Klasické francouzské melodrama s prvky žánru noir o vojenském zběhovi, který se na své pouti setká s osudovou láskou a několika muži z okraje společnosti. Jejich střetnutí má pro něj fatální následky. Kvalitní kamera, špičkový Jean Gabin, který si už v té době vytvářel prostor pro to, aby se stal největší francouzskou mužskou hereckou hvězdou. Po dějové stránce ale poměrně nevýrazné. Michel Simon si střihl roli padoucha jako ze špatných antisemitských filmů, tedy odpovídá typu lakomého chlípného Žida. Celkový dojem: 65 %. (24.04.2010)

Tak už jsem začal doufat, že se mi od Carného něco bude líbit, protože začátek je fajn, dobře prokreslené postavy, tajemná mlha, putyka na okraji města pro místní zoufalce, tajemná kráska... Jenže celé je to nedotažené a u některých postav špatně pojaté. Třeba u obchodníka Zabela jsem až ve druhé polovině filmu pochopil jako že má být ošklivý a trpí tím. On totiž hned od vodní scény působí jako sympaťák - nebojí se místnímu mafiánkovi říct do očí svoje, má správně cynické průpovídky, nadsazuje umění a krásu nad zlo - a pak najednou je představen jako zrůda. Sorry, ale nefungovalo to, spíš jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Ostatně jsem nepochopil, proč mafiánek nejednal už při prvním profackování, protože pak to nedávalo smysl. Vůbec mi to přišlo, jako kdyby první polovinu filmu psal někdo jiný, než tu druhou polovinu. Protože psychologie postav se někam vytratí, cynické průpovídky zmizí, a stane se z toho jen ubrečené melodrama o jedné velké, ale nenaplněné lásce. Ó, jak nečekané! Zvláště u Carného a Préverta. Jako je to lepší než Brány noci, ale podobně neuvěřitelně podané, vlastně depresivní, nihilistické a co mne nejvíc vždy u těchto dvou zaráží, bez jakékoliv poetiky. A málem bych zapomněl, s knihou to v podstatě nemá nic společného, jak jinými postavami, tak zcela jiným zaměřením na určitou poetiku života na okraji. (15.10.2023)

Vynikající snímek Marcela Carnéa se skvělým Jeanem Gabinem. Uvědomme si, že jsme v roce 1938, v době kdy charakterní herectví, popřípadě dokonce method acting jsou díky nedávného přestupu ke zvukovému formátu v plenkách. V tomto světle je Gabinův Jean ještě o to femonální. Skvělá je taky práce (scénáristy či režiséra?) s divákem, která ho hodí rovnou do děje a až postupem času ukazuje své základy. Až surrealisticky se totiž - z ničeho nic - objevující postavy, člověk tápe a vše se na néj valí, a teprve postupem času, až když se postavy navzájem seznamují, se divák dovídá o co vlastně jde a dochází mu předchozí události. Později je hlavní linkou romance, která klape vynikající způsobem (dokonce bych si tipnul, že v jistých momentech z něj něpřímo čerpali autoři, režisér, popřípadě Bogart v Casablance). Libová chuťovka, kterou nádherně proplouvají hlavní motivy poetického realismu. Lidé přicházejí a zase odcházejí (08.04.2010)