Nábrežie hmiel

Mám rád filmy v ktorých je dážď, v ktorých je hmla a ktorých príbehy sa odohrávajú prevažne v noci. Vtedy je všetko tajomné, mystické a má to tú správnu atmosféru. Nábrežie hmiel je typickým filmom poetického realizmu. Romantická zápletka, ktorá podlieha vplyvu fatalizmu, ktorý je vo filme prítomný hneď od začiatku, ale ja napriek tomu, alebo možno vďaka tomu sa film stáva pútavejším. Obsahuje scény, ktoré sa vyznačujú krásnou obrazotvornosťou a s ktorých cítiť nový, zaujímavejší svet, poznačení vplyvom poznaného a reality. Jean Gabin vytvoril skvelého, uveriteľného ani drsného ale ani cintľavého protagonistu, ktorému držíte palce, rozumiete jeho trápeniu a tajne dúfate, že sa nakoniec všetko zlé na dobre obráti. Jedna scéna strieda druhú a aj keď sa nejedná o žiadny dynamický príbeh, dokonca vo filme nie sú ani výraznejšie akčné scény, má film osobité čaro, ktoré ho radí k veľmi štylistický pútavým filmom. Carné spolu z Prévetom vytvorili naozaj skvelý film, s presahom ľudskosti, ktorý ani v súčastnosti nestráca nič zo svojej výpovednej sily. (13.04.2011)

Klasické francouzské melodrama s prvky žánru noir o vojenském zběhovi, který se na své pouti setká s osudovou láskou a několika muži z okraje společnosti. Jejich střetnutí má pro něj fatální následky. Kvalitní kamera, špičkový Jean Gabin, který si už v té době vytvářel prostor pro to, aby se stal největší francouzskou mužskou hereckou hvězdou. Po dějové stránce ale poměrně nevýrazné. Michel Simon si střihl roli padoucha jako ze špatných antisemitských filmů, tedy odpovídá typu lakomého chlípného Žida. Celkový dojem: 65 %. (24.04.2010)

Osobitá adaptace dobrodružného městského románu, cíleně redukující jeho děj ve prospěch líčení atmosféry. Příběh se tak mění v citlivou komunikaci osamocených bytostí s městem, nořícím se do mlhy gest, slov a obrazů, které znečitelňují tvary věcí a význam činů a postojů, jež by měly výmluvně reprezentovat. Téměř samostatně působící epizody, do nichž se filmové vyprávění rozpadá, se tak podobají drobným básním, obrazným a emotivním, které nepřestávají vyjevovat trpkou atmosféru přístavu, místa, na němž se i návrat přespříliš podobá odjezdu, aby se z něj mohl někdo těšit. (01.02.2014)

Vynikající snímek Marcela Carnéa se skvělým Jeanem Gabinem. Uvědomme si, že jsme v roce 1938, v době kdy charakterní herectví, popřípadě dokonce method acting jsou díky nedávného přestupu ke zvukovému formátu v plenkách. V tomto světle je Gabinův Jean ještě o to femonální. Skvělá je taky práce (scénáristy či režiséra?) s divákem, která ho hodí rovnou do děje a až postupem času ukazuje své základy. Až surrealisticky se totiž - z ničeho nic - objevující postavy, člověk tápe a vše se na néj valí, a teprve postupem času, až když se postavy navzájem seznamují, se divák dovídá o co vlastně jde a dochází mu předchozí události. Později je hlavní linkou romance, která klape vynikající způsobem (dokonce bych si tipnul, že v jistých momentech z něj něpřímo čerpali autoři, režisér, popřípadě Bogart v Casablance). Libová chuťovka, kterou nádherně proplouvají hlavní motivy poetického realismu. Lidé přicházejí a zase odcházejí (08.04.2010)

JEAN GABIN,tohoto francúzskeho velikána si dovolím prirovnať k TRACYMU/BOGARTOVI,jeho herecká partnerka mi zase pripomínala krásavicu INGRID BERGMAN,taká francúzska CASABLANCA?Neviem,asi preháňam,skôr použijem iné profesionálnejšie filmové termíny:Poetický Realizmus,kde dominuje atmosféra únavy zo života... Gabin ako armádny dezertér prichádza do Le Havru,kde spoznáva krásnu ženu Nelly,do ktorej sa zamiluje,ale popritom musí vyriešiť svoje vnútorné problémy...Nebude mať pokoj. Režisér Carné pracuje tak intenzívne s atmosférou,že postavy vo filme sa nachádzajú v citovom rozpoložení,sú takpovediac na samom životnom dne,zoberú sa a odídu zo sveta po svojom,skrátka Jean po príchode do prístavu je totálne švorc,potrebuje civilné šaty,v tom jeden maliar Michele mu ich svojským spôsobom zanechá...Ja som bol tak ponorený do deja,že som si neuvedomoval čoraz hlbšie smutnejšie zaobchádzanie s postavami,ktoré sú zväčša pesimistické,optimizmu tu nie je bohviekoľko... Charakterizovať sa dá aj tak,že ide o predzvesť amerického filmu noir. Extrémne smutný film o dvojici ľudí,ktorým do cesty vojde nepriazeň osudu,s ktorým sa popasovať je nemožné,ja som si skrátka od začiatku myslel,že Gabin z prístavu neodíde,i keď sa mu to skoro podarilo... (27.09.2014)