Kočka

Jak si před svědky kdysi dávno svatosvatě slíbili.... ( v dobrém i ve zlém ), tak i dodrželi. Problémem je, že to dobré mají již za sebou. Snímek Kočka je mrazivým psychologickým ( komorním ) dramatem jednoho nenávratně se hroutícího vztahu dvou stárnoucích manželů. Juliena ( J.Gabin ) a Clémence ( S. Signoret ). Procitnutí přichází již příliš pozdě.....Je to herecký Koncert s velkým K těchto dvou zmiňovaných. Hrají, až z toho člověka srdce bolí. Žádná rozmáchlá gesta, tady se hraje výrazovými prostředky. Stačí jeden pohled do jejich tváří a člověk " to tam vše vidí, cítí, věří....". To se NEDÁ popisovat, to musí člověk jednoduše VIDĚT na vlastní oči. p.s. až se z toho vzpamatuji, půjdu se poohlédnout po knižní předloze od G. Simenona. (19.09.2010)

Nejdusnější psychologické drama na téma "dokud nás smrt nerozdělí", jaké můžete vidět. Zapomeňte na Kdo se bojí Virginie Woolfové i na Válku Roseových, to byly jen komediální čajíčky, v porovnání s Kočkou skoro laskavé a chlácholivé. Signoretteová a Gabin hrají manžele, kteří už spolu ani nekomunikují mluveným slovem, jen popsanými lístečky, zanechávanými na strategických místech. Zpravidla na nich stojí KOČKA nebo PAPOUŠEK, jako němá připomínka domácích miláčků, kteří se nesnášeli tak, že musel být jeden pro druhého zlikvidován. A podobně je to se vztahem manželů Bouinových, plným krutého psychologického mučení. Doporučuju i Simenonovu novelu, ale až jako doplněk. Nejdřív si "vychutnejte" hroznou atmosféru tohoto filmu. Vtáhne vás do toho polozborceného domu mlčení, kde Bouinovi čekají na smrt, protože jsou oba příliš staří na to, aby odešli a začali nový život. 100% (03.01.2006)

Tak ako sa demoluje stará mestská štvrť, tak sú zruinované i partnerské vzťahy dvoch starých manželov. Dusné prostredie domu, neochota komunikovať medzi sebou a absencia lásky je živnou pôdou pre psychologickú drobnokresbu a veľkou výzvou pre legendy francúzskeho filmu. Netreba pripomínať, že ich herecký koncert je skvelou ukážkou, že i s minimom dialógov sa dá hrať. Nanešťastie pre mňa je film takou dokonalou ukážkou vyhasnutých citov a chladu, že sa tento chlad premietol aj do mojej duše a bolo mi jedno, ako to celé dopadne. (06.09.2011)

Nejdřív jsem tomu dala tři hvězdy, ale po jednodenním přemýšlení jsem se rozhodla pro čtyři. Děj byl celkově tak trochu o ničem, ale i přesto jsem se na to vydržela koukat do konce. Tak trochu jsem tušila, jak to asi dopadne, ale zajímalo mě, co se stalo s tou kočkou. Tenhle druh filmů nevyhledávám, ale tohle nebylo špatný. (09.06.2016)

Dusivé, ako ten prach po rozbúrenom dome. Doslova psychoteror zo života dvoch starých manželov bez akejkoľvek pozostalej lásky. Od začiatku film pôsobivo buduje symboliku rútiaceho sa života v uliciach s domami na zbúranie. Samostatné nakupovanie a život v jednom dome, samostatné postele v jednej izbe, spoločný pobyt skoro bez jediného slova v konfrontácii s minulosťou cirkusových artistov. Príchod malej "kočičky" do domu sa stáva hybným momentom, ktorý na jednej strane vyvoláva konflikt, na druhej strane jedine tento konflikt umožňuje Julienovi a Clémense ešte si nejakým spôsobom spolu nahlas prehovoriť. Ďalej už sa odohráva čím ďalej, tým mrazivejší vývoj vzťahu medzi opusteným Julienom, ktorý nachádza utešenie v drobnom zvieratku a útočisku u recepčnej blízkeho hotela, a tyranizujúcej, vypočítavej Cleménse. Krásne oči útulnej kočičky, vynikajúce herecké výkony Jeana Gabina a Simone Signoretovej, dychberúca výpoveď spoločnosti a silný prežitok bez jediného hluchého miesta. Film, ktorý prináleží k tomu najlepšiemu, čo vo francúzskej kinematografii vzniklo. (100%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) (04.04.2019)