Ako ty

Tak tohle bylo hodně špatný. Nejdřív jsem nízké hodnocení přisuzovala Stewart, protože hodně lidí, včetně mě, ji nemusí. Ale tím to opravdu není. Začátek mě bavil. Mám ráda filmy o takových psycho komunitách v budoucnu, kdy vše musí mít svůj řád, všichni nosí téměř stejné oblečení a každý den dělají to samé. Jenže tenhle film se zapomněl jaksi vyvíjet. Celý se dal vtěsnat tak do půlhodiny, protože se tam skoro vůbec nic nedělo. Očekávala jsem nějaký větší střet a odboj proti řádu. Ale on to byl opravdu jen romantickej cajdák. A to já romaťáky teda můžu hodně, ale musí být trošinku na jiné úrovni. A pokud nejsou na úrovni, tak v nich musí být něco zajímavého nebo to musí být alespoň komedie. (14.07.2016)

Byly chvíle, kdy bych i ty tři hvězdy dal, ale celkově je to tak utahané na tak prostou myšlenku a tak děsivě pomalé ve vyjádřeních, až by jeden plakal. Chápu, že pro ty lidi v takových podmínkách je dotknutí se prsty naprostá bomba, ale jako divák to sledovat tři minuty, to je člověk popohání očima, ať si pohnou a děj jde dál. A o tom to je - všechna ta pomalost (a časem i hraní s barvičkami, kdy se z chladně modrošedé přejde do nádechu červené nebo skutečných barev) jen zastírá, jak myšlenkově impotentní ten film je. Vše je dáno základní premisou - svět, kde nejsou dovoleny emoce. První, co vás napadne, že někdo se tomu vzepře. Autor pak opíše jediný přítomný konflikt ze Shakespeara a z Romea a Julie (jo, to s tím jedem) a nedobere se ničeho, nic nerozebere, nikam se nedostane. Do toho věčně vykulený hlavní hrdina a jako chlap vypadající hlavní hrdinka, a vyleze z toho něco nekoukatelného. SPOILER Prostě v té bezemoční společnosti hlavní hrdina zjistí, že má emoce, dokonce že se mu líbí holka z práce, po 45 minutách se konečně jeden druhého dotknou, pak plánují útěk, do kterého vstoupí jedno nedorozumění, ale nakonec to vypadá, že se zase jeden druhého dotknou. (28.09.2019)

Až nebezpečně připomínající levná verze Dárce z roku 2014, ale i přesto velmi atmosférická romantika. Vůbec, ale vůbec, nečekejte sci-fi typu Star Wars nebo Pátý Element. Dokonce i Ex Machina mi přišla oproti tomuto jako epické výpravné sci-fi. A to ještě v Equals nejsou žádné triky. Tímto způsobem se režisérové většinou snaží upozornit na příběh. Ten je tady sice prostě jednoduchý, ale o to více okouzlující. Herecké výkony jsou skvělé. Nicholas Hoult přesvědčil, že nenechá svojí hereckou kariéru ve svojí nejznámější roli bezduchého a humorného jezdce v Mad Maxovi. Doufejme, že i nadále bude brát tyto charakterní role, protože mu jdou obdobně skvěle. Ať už si o Stewartové říkáte co chcete, už to není Bella z Twilightu. Ani zdaleka ne. Za každou svoji novou roli dostává lepší a lepší ohlasy a jestli v tomto trendu bude nadále pokračovat, možná se dostaneme ještě k prestižnějšímu ocenění, než její César za Sils Maria. Z vedlejších rolí bych vypíchnul Jacki Weaver v roli staré a zkušené ženy, která ji velmi sluší. Mimo herecké výkony ale zaujme i audio-vizuální stránka tohoto filmu. Kamera je přitažlivá a hudba je, hlavně v druhé polovině filmu, naprosto úžasná. Režie je taková... zajímavá. V kladném i záporném slova smyslu. Do té doby, než to mezi Nicholasem a Kristen propukne, tak je ta režie taková "meh", ale hned potom to díky jeho zkušenostem s romantickým žánrem (Like Crazy) skvěle funguje. Nicméně, nenechte se zmást označením sci-fi a pokud hledáte romantiku na pozdní večer, tak je tohle ideální. Když se vám totiž nebude líbit, tak u něj, dle mého, bez problémů usnete ;-) (09.07.2016)

Takéto malé ambiciózne scifíčka mám rád. Nepotrebujem k tomu ani bohvie ako originálny námet a scenár, ak je dobré spracovanie a herci. A tu je utopistický svet budúcnosti krásne zobrazený a vykreslený aj pomocou skratiek, keďže ide o lacnejšiu produkciu. V podstate môžeme Equals brať ako niečo, čo už započalo v súčasnosti. To najdôležitejšie je práca, firma, v ktorej robíte a ktorej venujete nedobrovoľne čo najviac času a osobný život sa stáva prekážkou. Podľa budúcnosti v Equals sa s takýmito problémami vysporiadali po svojom. V každej dobe a spoločnosti sa ale nájdu nejakí tí revolucionári. Výhodou je, že v poslednej tretine skutočne nevieme, kam bude dej smerovať a ak je aj niečo naznačené, tak nás scenár nasmeruje inde. Ak vám pomalé tempo, dôraz na atmosféru a veľké detaily v žánri nevyhovujú, Equals svoj čas nevenujte. (20.12.2018)

Lidstvo postihla jistá Velká válka, oni žijí v chladných komunitách, pracují v podivných týmech, fyzický kontakt a emoce jsou naprosto zakázané a potlačované, jsou vyjevení z čmeláka, žijí po jednom, před spaním řeší hlavolamy, ctí tvrdá pravidla, jsou mírumilovní a klidní. A mezi nimi je jistý Silas, který právě „chytl“ oslabující nemoc, kdy jeho problémové geny znovu ožívají. „Čistá“ podle všeho není ani Nio, dívka, která odmítla jít k doktorovi, ale Silas to na ní poznal. Zakázaná láska, šnečí tempo a futuristické aranžmá. Režisér Drake Doremus, autor pro mě dvou velmi slušných vztahových kousků Zamilovaní a Breathe In, tentokrát docela zklamal. Rozhodl se pro ambiciózní látku, využívá japonskou architekturu, nerozvíjí striktní pravidla téhle společnosti, sází na příběh. Jenže ten nemá pevné švy. Chemie mezi těma dvěma navrch není nějak zvlášť silná, oba se sice snaží, ale na slušné herce a atmosféru to tentokrát neuhrajeme. Chybí spád, chybí vyloženě dramatické momenty. Ale něco do sebe to přeci jenom má. Uvidíme, s čím mladý tvůrce přijde příště. Možná méně ambicí. (22.07.2016)