Ako ty

Postapokalyptický poválečný film o budoucnosti  po válce nově vytvořeném systému šelmy (NWO). Další z celé dlouhé řady rediktivně podprahových.(programovacích) filmů na způsob Dárce, Equilibirum, Demolition Man, Divergence, Hunger Games atd.. Všechny zmíněné filmy rovněž doporučuji. Opět lidem dopředu ukazují, co chystají a jak bude vypadat svět potom, co zničí starý systém a svět, jak jsme ho doposud znali. A lidé stále spí (08.03.2024)

Teď jsem se s bráchou koukal na 1984 a 451° Fahrenheita, tak jsme dali rovnou i Jako ty. Zatímco on zbožňuje 1984, já s tím moc spokojenej nebyl a chtěl jsem vidět nějakej film, kterej utopistickou budoucnost ztvární líp, a to se tady povedlo! Vím, že mínusem může být hodně malé nahlédnutí do fungování samotného světa a jeho systému, ale to celé vynahrazuje skvělej, intimní a citový pohled na hlavní hrdiny. Jsem hodně rád, že obsadili Kristen Stewart, která zas úplně jela! Kamera byla hezká a zaostřená a rozostřená přesně tak, jak má být. Emoce zahráli oba dva skvěle a žral jsem jim to. Film nenudil a zvrat, který přišel byl taky vzrušující. Mínusem pro mě tedy byla jejich ,,naháněčka‘‘, kdy se hledali. To mi přišlo trochu dlouhé a výsledek byl čekaný. Ale přesto to bylo konečně ono. Hodně mile mě překvapilo, že přesto, že to bylo A24, to bylo bezva. Vyhodnocení: Vím, že mě teď všichni ukamenujete, ale bylo to lepší než 1984 a 451° Fahrenheita! (19.12.2021)

Tak tohle bylo hodně špatný. Nejdřív jsem nízké hodnocení přisuzovala Stewart, protože hodně lidí, včetně mě, ji nemusí. Ale tím to opravdu není. Začátek mě bavil. Mám ráda filmy o takových psycho komunitách v budoucnu, kdy vše musí mít svůj řád, všichni nosí téměř stejné oblečení a každý den dělají to samé. Jenže tenhle film se zapomněl jaksi vyvíjet. Celý se dal vtěsnat tak do půlhodiny, protože se tam skoro vůbec nic nedělo. Očekávala jsem nějaký větší střet a odboj proti řádu. Ale on to byl opravdu jen romantickej cajdák. A to já romaťáky teda můžu hodně, ale musí být trošinku na jiné úrovni. A pokud nejsou na úrovni, tak v nich musí být něco zajímavého nebo to musí být alespoň komedie. (14.07.2016)

Také, od nikud nikam. Zvraty ma nezaujali a boli predvidateľné, celkový feeling o ničom, Stewart v úlohe kde musela hrať emócie a Hoult ma viac baví ako mladý Beast. A úplne hejtujem celú tu ľúbostnú linku. Tempo to nemalo žiadne. Doremus sa opäť nezaprel a záver urobil taký, aký len on vie. Slabučké 2 z 5 (17.10.2016)

Lidstvo postihla jistá Velká válka, oni žijí v chladných komunitách, pracují v podivných týmech, fyzický kontakt a emoce jsou naprosto zakázané a potlačované, jsou vyjevení z čmeláka, žijí po jednom, před spaním řeší hlavolamy, ctí tvrdá pravidla, jsou mírumilovní a klidní. A mezi nimi je jistý Silas, který právě „chytl“ oslabující nemoc, kdy jeho problémové geny znovu ožívají. „Čistá“ podle všeho není ani Nio, dívka, která odmítla jít k doktorovi, ale Silas to na ní poznal. Zakázaná láska, šnečí tempo a futuristické aranžmá. Režisér Drake Doremus, autor pro mě dvou velmi slušných vztahových kousků Zamilovaní a Breathe In, tentokrát docela zklamal. Rozhodl se pro ambiciózní látku, využívá japonskou architekturu, nerozvíjí striktní pravidla téhle společnosti, sází na příběh. Jenže ten nemá pevné švy. Chemie mezi těma dvěma navrch není nějak zvlášť silná, oba se sice snaží, ale na slušné herce a atmosféru to tentokrát neuhrajeme. Chybí spád, chybí vyloženě dramatické momenty. Ale něco do sebe to přeci jenom má. Uvidíme, s čím mladý tvůrce přijde příště. Možná méně ambicí. (22.07.2016)