Slepá

Zajímavý pohled na to, jak může také vypadat život ženy, která najednou oslepla. Není to přímo drsný pohled, alespoň ně vždy, ale najdou se zde scény, které vás odrovnají, a to i takové, které jsou poměrně civilní. Například scéna v restauraci byla až neskutečná, a přitom jednoduchá. Ale parádní. Celkově lehký nadprůměr. (10.10.2016)

Možná menší spoilery. Ani ne tak drama o slepotě, jako hravá esej o nespolehlivém vypravěčství. Ingrid používá vymýšlení příběhů jako trenažéru či terapeutické pomůcky pro opětovné navázání kontaktu se světem a k získání ztracené sebedůvěry. Do svých postav si promítá vlastní pocity, obavy a tužby. Einarův voyeurismus, při němž se dívá, ale není vidět, je převrácením situace Ingrid, která se nedívá, ale je/chtěla by být vidět (viz scéna z plakátu nebo poslední scéna filmu). Na postavě Elin si vypravěčka zase může vyzkoušet, jaké by to bylo být matkou. Hranice mezi imaginárním a skutečným světem se začne bortit, když se dalším aktérem příběhů stane Morten, na jehož fikční reprezentaci se Ingrid mstí za to, čeho se manžel dopustil (ale možná také ne). Výrazně subjektivizované vyprávění bez záruky, že to, co vidíme, není jen Ingridina verze reality, nám znemožňuje lépe poznat (resp. vidět) skutečnost. Stejně nespolehlivá je ovšem percepce vidoucího člověka, který svou kognitivní mapu vytváří na základě přímých vizuálních podnětů (vždy jde o individuální konstrukci mozku). Tím, že nás nutí neustále přehodnocovat pravdivost viděného, upozorňuje nás film na esenciální nespolehlivost vizuálního vnímání a nezobecnitelnost vizuální představivosti. Aneb, jak se dozvíme v úvodu každé učebnice lingvistiky i v prvních záběrech Slepé, když se řekne „pes“, pro každého půjde o jiného psa. Film nutnou zprostředkovanost reality tematizuje nerespektováním zavedených stylistických postupů (nenavazující záběry, skoky přes osu, rušivá práce se světlem, odmítání figury záběr/protizáběr) a zároveň stále v návaznosti na hrdinčin hendikep. Slepota tak není pouhý cynicky využitý „gimmick“. Vede nás k reflexi vlastního vidění a aktivnímu dotváření chybějících vizuálních vodítek. Díky zapojení do hry můžeme alespoň přibližně spoluprožít to, čím si protagonistka prochází, a následně třeba začít více využívat vlastní imaginace. Je to právě možnost „vidět“ (vytvořit si) svět takový, jaký by chtěla, která Ingrid osvobodí a navrátí jí víru v sebe samu a ve své schopnosti (za zásadní pro pochopení změny v jejím postoji považuji převedení vtipu o černochovi na kole do reality). 85% (14.06.2015)

Skvělá věc! Jsem moc rád, že po 4*, co jsem dal se vrátila na červené skóre (70%), protože si myslím, že si to plně zaslouží. Hrozně zajímavě pojaté téma, ve kterém jsem se na minutku ztratil, aby mě autoři zase vrátili na správnou kolej, o které mi posléze řeknou, že také nebyla správná. Komplikovaně propletené příběhy, které spolu nakonec vlastně nesouvisí a v podstatě nevím, co bylo skutečně reálné, a co ne. Nicméně se mi to velice líbilo. Američané by takhle skvěle toto téma nenatočili. (15.05.2016)

Doslova hra na slepú babu. Ďalej hra na ťažký art, Slepá je ale vo svojej podstate skôr psychologickým filmom, inak by ani nedávala zmysel. Komplikované puzzle, ktoré si však môžete vysvetliť jedným argumentom a nemusíte potom nič riešiť, ak nechcete. Bola by to ale škoda. Pre mňa bol práve náhľad do psychiky hlavnej postavy to najzaujímavejšie na filme, jeho premyslená štruktúra a jej rozplietavanie, respektíve skladanie mi až taký extra katarzný zážitok neprinieslo. Veľký podiel na tom má však hlavná postava, ktorá mi bola až príliš nesympatická. Jej alter ego vo fantázii detto. O chlapoch ani nehovoriac :). Film asi treba zhliadnuť dvakrát, na utriedenie myšlienok a vytvorenie podchytenejších analýz videného. Potom to bude bezpochyby kvôli radosti z hry za 80%. (23.07.2015)

Neobyčejný film, který se k mému údivu doslova měnil před mýma očima. To, co se zpočátku jevilo jako citlivě natočená studie manželství, které je poznamenáno ženiným oslepnutím, postupně přecházelo v komplikovanou a rafinovanou hru s divákem, který v posledku nedokáže rozeznat, co je pravda a co fantazie. (Osobně jsem se v jednom momentě zcela ztratil a propadl dokonalému zmatku ve vztahu ke sledovanému obrazu). Film je postaven na výborně obsazené představitelce titulní role (pozoruhodný herecký výkon Ellen Dorrit Petersen) a nápaditém scénáři. V ději nechybí jemný humor ani lehce provokativní erotické motivy. Ne vše mi zde sice sedlo a chvílemi se mi tam vkrádala lehká znuděnost, ale určitě je to výborný film, který mi třeba vzdáleně připomněl slavné drama ČEKEJ DO TMY z r. 1967. Filmů o slepých lidech (respektive proč mám pocit, že je to vždy atraktivní mladá žena?) bylo natočeno spousty, ale zrovna tento je podle mě výjimečný tím, jak ukazuje, že vnitřní život těchto lidí je možná mnohem překvapivější, než by nás vidoucí asi kdy napadlo. Na celovečerní režijní debut překvapivě vyzrálé a promyšlené - tento film doslova otvírá oči. (24.01.2015)